Melatonin
Z WikiSkript
| Melatonin | |
 Struktura melatoninu | |
| Žláza | epifýza, sítnice |
|---|---|
| Struktura | N-acetyl-5-methoxy tryptamin |
| Cílový orgán/tkáň | ncl. suprachiasmaticus a více viz článek |
| Receptor | melatoninové receptory (MT1 a MT2) spřažené s G-proteinem[1] |
| Účinky | viz článek |
Melatonin je hormon tvořený v mezimozku, konkrétně v epifýze. Buňky, které ho produkují se nazývají pinealocyty. Jeho produkce je cirkadiánní s maximem v noci. Hlavní stimul na degradaci melatoninu je světlo a hlavně jeho modrá složka o vlnové délce od 460 nm do 480 nm.[2] Cílové tkáně jsou v těle kromě mozku (ncl. suprachiasmaticus, mozková kůra), sítnice a cévy ledviny. Melatonin působí na melatoninové receptory, které existují ve 2 podtypech - MT1 a MT2. Tyto receptory jsou spřaženy s G-proteiny[1]. S věkem produkce melatoninu klesá.[3]
Účinky melatoninu[upravit | editovat zdroj]
Reguluje denní rytmus skrze ncl.suprachiasmaticus. Hraje úlohu v imunitě a přes MT1 a MT2 reguluje hladkou svalovinu cév.
Je terminální antioxidant a způsobuje:
- vzestup tvorby antioxidačních enzymů (superoxid dismutáza), [3]
- snižuje produkci prooxidačních enzymů (NOS, lipoperoxidáza),[3]
- inaktivací volných kyslíkatých a dusíkatých radikálů působí neuroprotektivně.[3]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá litertura[upravit | editovat zdroj]
- KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
Citace[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b REPPERT, S M. Melatonin receptors: molecular biology of a new family of G protein-coupled receptors. J Biol Rhythms [online]. 1997, vol. 12, no. 6, s. 528-31, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9406026>. ISSN 0748-7304.
- ↑ BRAINARD, G C, J P HANIFIN a J M GREESON, et al. Action spectrum for melatonin regulation in humans: evidence for a novel circadian photoreceptor. J Neurosci [online]. 2001, vol. 21, no. 16, s. 6405-12, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11487664>. ISSN 0270-6474 (print), 1529-2401.
- ↑ a b c d KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
