Leukemie
(přesměrováno z Hemoblastózy)
Leukemie je heterogenní skupina zhoubných nádorových chorob krvetvorby, vycházejících z jednotlivých elementů hematopoézy a lymfopoézy. Existují však i typy leukémií, u kterých nejsou známa normální analoga leukemických buněk.
Leukemie (hemoblastosy) jsou nejčastějším nádorovým onemocněním dětského věku (následují nádory CNS, lymfomy a neuroblastomy). Incidence je 13 nových případů na 100 000 obyvatel za rok. Leukemické buňky ztrácejí schopnost diferenciace, ztrácí fenotyp výchozí buňky. Udržují si nebo i zvyšují proliferační potenciál. U nemocného s leukémií pak existují vedle sebe dvě populace buněk:
- vycházející z normálních kmenových buněk,
- vycházející z kmenových buněk maligně transformovaných (defekt maturace a diferenciace) – tyto nezralé buňky (blasty) jsou vyplavovány do periferní krve a nacházejí se jako difusní nebo nodulární infiltráty v různých orgánech. Tvoří histohomologní metastazování do jater, sleziny, uzliny, ale i jiné.
Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]
Leukemická populace postupně vytlačuje normální buňky. Navíc leukemické buňky bývají funkčně méněcenné, což vysvětluje některé klinické příznaky:
- nedostatek erytrocytů – anémie, bledost, únava,
- nedostatek trombocytů – krvácivost,
- nedostatek granulocytů a lymfocytů – náchylnost k infekcím.
- bolesti kostí,
- nechutenství,
- retikulo-endoteliální infiltrace: hepatosplenomegalie, lymfadenopatie.[1]
Dělení[upravit | editovat zdroj]
Podle toho, postihuje-li maligní transformace buňky myeloidní (konečnými stadii jsou granulocyty, monocyty, erytrocyty a trombocyty) nebo lymfoidní (konečnými stadii jsou T a B-lymfocyty, plasmocyty a NK buňky) řady dělíme leukemie na dvě skupiny:
- myeloidní (myelosy) – nejčastěji vycházejí z elementů granulocytopoesy,
- lymfoidní (lymfoblastické, lymfadenosy) – nejčastěji vycházejí z prekurzorů B-lymfocytů.
Může však dojít k maligní transformaci pluripotentní kmenové buňky, z níž vycházejí prekurzory myeloidní i lymfoidní řady. Tato transformace je příčinou CML.
Podle klinického průběhu dělíme myelosy i lymfadenosy na akutní (neléčené končí smrtí během několika měsíců) a chronické (nemocní mohou přežívat i několik let):
- ALL – nejčastější u dětí (tvoří 80 % akutních leukemií u dětí).
- AML – může se vyskytnout v kterémkoli věku, více u starších lidí.
- CLL – nejčastější leukemie dospělého věku, vyskytuje se u starších dospělých (nad 40 let), přežití až 20 let.
- CML – postihuje především dospělý věk, vrchol výskytu ve 30 a v 60 letech. Před zavedením specifické léčby byl medián přežití kolem 4 let. Od zavedení inhibitorů tyrozinkinázy do léčby je prognóza mnohem příznivější, pětileté přežití je kolem 90 %.
U dětí je nejčastější ALL, u dospělých CLL.
Příčiny vzniku[upravit | editovat zdroj]
Jako příčiny leukemií se mohou uplatňovat:
- ionizující záření,
- chemické látky – benzen a další aromatické uhlovodíky, cytostatika, alkylační činidla a další karcinogeny,
- některé genetické choroby – syndromy: Downův, Klinefelterův, Wiskottův-Aldrichův, Fanconiho anémie,
- viry – HTLV-1 působí vznik leukemie z T-buněk u dospělých.
Obrázky[upravit | editovat zdroj]
Odkazy
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Akutní myeloidní leukemie
- Akutní lymfatická leukemie
- Chronická myeloidní leukemie
- Chronická lymfatická leukemie
- Leukemie z vláskových buněk
- Choroby bílé krevní složky
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. ©2006. [cit. 26.9.2010]. <http://langenbeck.webs.com/pathologie.htm>.
Článek neobsahuje vše, co by měl. | ||||
Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. | ||||
O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||
- ↑ LISSAUER, Tom a Graham CLAYDEN. Illustrated Textbook of Paediatrics. 3. vydání. Spain : Elsevier, 2007. s. 350-351. ISBN 978-07234-3398-9.