Spinální nádory
Feedback

Z WikiSkript

Verze z 6. 5. 2021, 10:03, kterou vytvořila AdELA (Diskuse | příspěvky) (maligní extradurální tumory, doplnění)

OpenMoji-color 15.0.0 1F6A7.svgČlánek byl označen za rozpracovaný,
od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
Stránka byla naposledy aktualizována ve čtvrtek 6. května 2021 v 10:03.


Spinální nádory zastupují škálu neoplazií v rámci CNS. Oproti intrakraniálním nádorům nejsou tak časté, jedná se přibližně o 15 % veškerých tumorů CNS [1]. Nejčastějšími tumory míchy jsou sekundární nádory – ve valné většině se jedná o metastázy karcinomu plic, prsu, prostaty, ledvin, štítné žlázy [2][3].

Extradurální nádory postihující páteř jsou převážně sekundární, naopak intradurální nádory (hlavně ty intramedulární) jsou tumory primární. V rámci léčebných modalit převažuje chirurgie doplněná s radioterapií a chemoterapií. Důležité je řešit problém okamžitě – ačkoliv benigní tumory rostou pomalu, může dojít k jejich rychlé progresi a i přes následné provedení dekomprese nemusí dojít k úplnému obnovení funkcí (nejčastěji nedochází).

Klasifikace spinálních nádorů

Klasifikace

Spinální tumory dělíme na základě:

  • lokalizace – extradurální a intradurální (ty dále na extramedulární a intramedulární),
  • biologické podstaty – maligní a benigní,
  • zda je jedná o primární spinální neoplazie nebo o sekundární tumory.


Je nutné zmínit, že ačkoliv v tomto článku rozřazujeme jednotlivé neoplazie do individuálních skupin, často se daný tumor nemusí vyskytovat pouze v jediné. Následující rozřazení je tedy postavené na nejčastější a nejběžnější lokalizaci pro dané nádory.

Klasifikace spinálních nádorů [4]:
EXTRADURÁLNÍ INTRADURÁLNÍ
Primární Sekundární Primární Sekundární
Benigní Maligní Extramedulární Intramedulární


Diagnostika

  • MR – primární volba, zejména axiální a sagitální T1 a T2 snímky. V praxi se již běžně využívá i DTI (diffuse tensor imaging) a FT (fiber tractography) pro detailnější zobrazení drah bílé hmoty (jejich posuny, komprese apod.) vzhledem k lokalizaci tumoru [5][6][7].
  • CT – využíváno zejména před MR, v dnešní době se rozhodně nejedná o zobrazovací metodu první volby v oblasti diagnostiky spinálních tumorů [8]. Může se ale provést jako dodatečné vyšetření, nejčastěji tomu tak je u extradurálních spinálních tumorů pro zobrazení kalcifikací, mineralizací apod. [9]
  • Angiografie – dodatečná diagnostická metoda pro zobrazení např. vaskularizace v případě hypervaskulárních tumorů, embolizace aj. [10]
  • RTG – zejména u extradurálních nádorů pro zobrazení kostních abnormalit,
  • PET/CT – indikováno zejména u pacientů s intramedulárními high-grade tumory pro evaluaci jejich malignity [11].
  • Diagnostika: DTI, MRI
  • DTI-sagittal-fibers.jpg
  • Ependymoma.png

Extradurální nádory

Extradurální tumory zastupují většinu spinálních nádorů (55 %) [4].

Primární extradurální nádory

Primární extradurální nádory jsou častějšími neoplaziemi CNS v porovnání s primárními intradurálními tumory. Převážně zastupují vertebrální tumory způsobující diverzní spektrum kostních deformit, jejichž následkem dochází ke kompresi míchy či kaudy a asociovaným problémům. [4]

Benigní

CT – spinální osteoidní osteom
Osteoidní osteom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osteoidní osteom.

Osteoidní osteom je benigní kostní tumor vyskytující se převážně u dětí a mladistvých. Typicky se u nich vyskytuje lucentní nidus (většinou v rozsahu 1,5–2 cm) a osteosklerotický lem. Osteoidní osteomy páteře, nejčastěji lokalizované v lumbální části, zastupují přibližně 10 % veškerých osteoidních osteomů – primárně se tyto tumory vyskytují v dlouhých kostech (nejčastěji femur, tibia). [12]

Spinální osteoidní osteomy ve valné většině způsobují bolestivé skoliózy, konkávně na straně léze, vertebrální deformity vytváří kompresi na míchu. Terapie je chirurgická, popřípadě je využita radiofrekvenční ablace. [13][14]

CT – spinální osteoblastom
Osteoblastom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osteoblastom.

Osteoblastom je rovněž benigní tumor, jenž se vyskytuje převážně u mladších pacientů a je charakteristický svou lokální agresivitou. Typicky je významně vaskularizován, narozdíl od osteoidního osteomu neobsahuje osteosklerotický lem, jinak si jsou histologicky velmi podobné. Osteoblastom je vyskytuje ve spongiose, většinou přesahuje velikost 2 cm. [15][16][17]

Výskyt páteřních osteoblastomů je přibližně 40 % ze všech osteoblastomů, nejčastěji se objevují v cervikální oblasti, rovněž způsobují velmi bolestivé bolesti zad spojené se skoliózou. Postupy terapie je víceméně totožná s osteoidním osteomem. [18]

Maligní

Osteosarkom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osteosarkom.

Tento maligní kostní tumor se typicky vyskytuje u mladších pacientů (10–20 let), kdy až 75 % těchto tumorů se objeví u pacientů mladších 20 let – centra růstu kostí jsou v této době nejaktivnější. Může vyrůst i sekundárně, nejčastěji tomu tak je u starších pacientů, jedná se o maligní degeneraci Pagetovy choroby, osteoblastomu atd. U osteosarkomů převažuje výskyt ve femuru, tibii, humeru – dále méně často i ve fibule, mandibule, maxille, obratlech. [19][20]

Nejčastěji metastázuje do plic, mozku, dalších kostí a orgánů [21].

Chondrosarkom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Chondrosarkom.

Chondrosarkomy zastupují přibližně 25 % primárních kostních tumorů. Narozdíl od osteosarkomů se častěji vyskytují u starších pacientů, majoritně u mužů (poměr ženy:muži je 1:2, u spinální lézí je tento poměr až 1:4). Ve většině případů se jedná o maligní primární nádory, existují ale také sekundární chondrosarkomy, jež vyrostly na podkladě iniciálně benigní neoplazie, např. osteochondromu. [22][23]

V rámci páteře se nejčastěji vyskytují v její thoracické části, ačkoliv spinální chondrosarkomy zastupuj pouze 7 % veškerých těchto tumorů. I jako v případě osteosarkomu se nejčastěji vyskytují v dlouhých kostech.[24]

MRI – metastáza prsního karcinomu

Sekundární extradurální nádory

Sekundární nádory míchy jsou zapříčiněné metastázami karcinomů z různých oblastí organismu. Nejčastěji se jedná o karcinomy plic, prsu, prostaty, ledvin, štítné žlázy [2][3]. Extradurální metastázy zastupují cca veškerých 95 % spinálních metastáz [25].

Nejčastěji postiženou oblastí extraspinálních metastáz je thoracický a lumbální segment páteře – cervikální oblast je zasažena minimálně [2].

Intradurální nádory

Intradurální spinální nádory jsou poměrně vzácnou entitou neoplazií CNS, které ovšem mohou vyústit ve značnou morbiditu [26]. Počtem převažují extramedulární nádory, zastupují přibližně 40 % spinálních tumorů, pouze 5 % spinálních tumorů je intramedulárních [4].

Zvláštní entitou intradurálních nádorů jsou tzv. dumbbell tumory, které nelze zařadit ani do extramedulárních, ani do intramedulárních tumorů, neboť rostou na hranici míchy a zasahují tak do obou těchto oblastí [4].

Procentuální rozlišení výskytu intradurálních spinálních nádorů – porovnání pediatrických a dospělých pacientů [26]:
Extramedulární Intramedulární
Děti (%) 65–70 30–35
Dospělí (%) 80 20

Primární intradurální nádory

Extramedulární nádory

Extramedulární nádory zastupují většinu intradurálních nádorů, ve valné většině se jedná o benigní neoplazie CNS. Primární léčba je ve většině případů chirurgická, dle individuálních dispozic pacienta je možnost aplikování radioterapie nebo chemoterapie. Veškerá symptomatologie související s těmito tumory je závislá na lokalizaci a velikosti neoplazie, primárně dochází ke kompresi míchy nebo kaudy a s tím souvisejícím symptomům. [4]

MRI – spinální meningeom
Meningeom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Meningeomy.

V porovnání s intrakraniálními meningeomy se spinální léze nevyskytují tak často (jedná se přibližně o 1,2–12,7 % veškerých meningeomů). Nejčastěji jsou spinální meningeomy diagnostikovány u pacientů mezi 60–80 lety. Rostou pomalu, obvykle jsou solitární, benigní, typická je laterální expanze v rámci subarachnoidálního prostoru, jsou dobře ohraničené, non-invazivní.

Jak v intrakraniálních případech, tak i u spinálních meningeomů je značná pohlavní predominance u žen (2:1 poměr [ženy:muži] u intrakraniálních meningeomů, 4:1 u spinálních). S tím souvisí asociace výskytu meningeomů s karcinomem prsu, také větší pravděpodobnost růstu tumoru v období těhotenství. Obvykle totiž meningeomy obsahují esterogenové a progesteronové receptory. [27][28][29][30]

Nejčastějí lokalizací spinálních meningeomů je thoracický segment páteře, následován cervikální oblastí. Míšní funkce jsou dlouho kompenzovány, ale dekompenzace může proběhnout rychle a může tak dojít k akutnímu zhoršení pacientova stavu (nejčastěji paraplegie). [31][32][33]

Ženská predominance neplatí u dětí. Naopak v případě pediatrických pacientů před pubertou výskyt spinálních meningeomů převažuje u chlapců [4][34].
MRI – neurofibromatóza prvního typu (NF-1) a koincidence multiplicitních spinálních neurofibromů
Neurofibrom

Neurofibromy jsou primárně benigní nádory periferního nervového systému, zastupují přibližně o 23 % spinálních tumorů. Neurofibromy jsou nejčastěji asociovány s neurofibromatózou prvního typu (NF-1) – až u 60 % pacientů primárně diagnostikovaných s NF-1 jsou neurofibromy přítomny. Nejčastěji se vyskytují v thoracickém segmentu páteře. [35][36]

Typicky rostou intradurálně extramedulárně, jsou ale zaznamenány výskyty těchto neoplazií i v intramedulární oblasti [37].

Schwannom

Spinální schwannomy jsou pomalu rostoucí benigní tumory. Nejčastěji se vyskytují u pacientů mezi 25–60 lety. Složené jsou z poměrně dobře diferencovaných Schwannových buněk, charakteristicky tedy vyrůstají z dorzálních kořenů vzhledem k jejich vývoji z buněk kořenů senzorických nervů. Nejčastěji se objevují v thoracické a cervikální části míchy, ačkoliv mohou vyrůstat i v ostatních míšních oblastech. [38][39]

Majoritně se vyskytují solitárně, převážně sporadicky, ačkoliv se mohou diagnostikovat i mnohočetné schwannomy, jež jsou nejčastěji asociovány s neurofibromatózou druhého typu (NF-2), popř. se schwannomatózou [40][41][42][43].

Spinální schwannomy jsou z pohledu lokalizace diverzní skupinou tumorů – nejčastěji se vyskytují intradurálně extramedulárně (proto i toto zaření v tomto článku), ale mohou se vyskytovat i extradurálně a ojediněle i intramedulárně (méně než 1 % spinálních schwannomů) [41][44].


  • MRI – spinální schwannomy
  • Axial schwannoma.jpg
  • Cervical schwannoma.jpg
  • Intradural schwannoma.jpg

Intramedulární nádory

Výskyt intramedulárních nádorů jse poměrně ojedinělý, zato je jejich léčba často velmi náročná. Přibližně 90 % veškerých intramedulárních spinálních nádorů zastupují gliální tumory, z nichž nejčastěji jsou to ependymomy (60 %) a astrocytomy (30 %). Třetí místo zastupují hemangioblastomy. Primárně jsou tyto neoplazie léčeny chirurgicky, často ale není možnost provedení kompletní resekce vzhledem k eloquentní lokalizaci a velikostem tumorů. Obvykle dochází k doplnění chirurgie i radiochirurgií/chemoterapií. [4][26]

MRI – spinální myxopapilární ependymom
Ependymom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ependymom.

Výskyt míšních ependymomů je častější u dospělých pacientů (typicky mezi 35–45 lety) a zastupují většinu (60 %) všech primárních intramedulárních nádorů [4][45][46]. Existuje jak benigní, semimaligní, tak maligní forma [47]. Nejčastěji jsou spinální ependymomy lokalizovány v thoracickém segmentu míchy, ačkoliv se mohou vyskytovat po její celé délce [4].

Jedinou efektivní léčbou ependymomů je v současné době co nejradikálnější chirurgická resekce, popř. doplněná radiochirurgickou léčbou dle typu tumoru.

Ačkoliv ependymom v tomto článku řadíme do intramedulárních tumorů, je nutné zmínit, že se může vyskytovat i extramedulárně (nejedná se ale o typickou lokalizaci, extramedulární ependymomy zastupují cca 10 % veškerých spinálních ependymomů) [48].


MRI – spinální astrocytom (oblast T10)
Astrocytom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Astrocytom.

Spinální astrocytomy zastupují nejčastější intramedulární tumor u dětí, u dospělých pacientů zastupují druhou pozici (hned po ependymomech). Značí se variabilitou v jejich biologické povaze.

Obecně převažuje výskyt low-grade astrocytomů (WHO grade I a II), jedná se o 75–90 % veškerých intramedulárních astrocytomů. Jsou to pomalu rostoucí benigní nádory, které se ale mohou vývojem zvrhávat do malignějších podob. High-grade astrocytomy (WHO grade III a IV) se nevyskytují tak často, za to jsou ale vysoce maligní a prognóza pacientů s těmito tumory není dobrá. [49][50]

Jako v případě ependymomů, i u astrocytomů se řídíme co možná nejradikálnější chirurgickou resekcí. Výsledek chirurgické intervence společně s daným typem tumoru fundamentálně ovlivňuje postoperativní prognózu pacienta. U dospělých pacientů je prognóza v porovnání s dětmi lepší. [51][52][53][54][51][55]

Hemangioblastom

Hemangioblastomy jsou histologicky benigní neoplazie CNS, dle WHO klasifikovány jako WHO grade I. Nejčastěji se jedná o sporadické tumory, v některých případech je ale přítomna koincidence von Hippel-Lindau syndromu (ze všech pacientů diagnostikovaných s hemangioblastomem je to přibližně 10–40 % [56]) – v tomto případě jsou u pacientů přítomny multiplicitní hemangioblastomy rozprostřené po CNS. Mícha je druhou nejčastější lokalizací tohoto tumoru hned po fossa posterior. [57][58][59]

Ačkoliv se procentuálně jedná o poměrně vzácný spinální tumor (2–6 % veškerých spinálních tumorů), v rámci intramedulárních nádorů je po ependymomech a astrocytomech třetí nejčastější neoplazií [60][61].

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Von Hippel-Lindau syndrom.


MRI – kombinovaná extra- intradurální metastáza prsního karcinomu

Sekundární intradurální nádory

Sekundárních intradurálních tumorů je v porovnání s primárními intradurálními nádory méně. Opět se i jako v případě sekundárních extradurálních tumorů jedná o metastázy, ačkoliv jejich výskyt je minimální [4][62]. Intradurální metastázy zastupují pouze přibližně 5 % spinálních metastáz, z nichž pouze 2 % se vyskytují intramedulárně [63][64].

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Klasifikace spinálních nádorů

Použitá literatura

ARNAUTOVIĆ, Kenan a Ziya GOKASLAN. Spinal Cord Tumors. - vydání. Springer, 2019. 540 s. ISBN 9783319994383.

BRANT, William a Clyde HELMS. Fundamentals of Diagnostic Radiology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 1559 s. ISBN 9780781761352.

CANCER, International. WHO Classification of Tumours of the Central Nervous System. - vydání. International Agency for Research on Cancer, 2007. 309 s. ISBN 9789283224303.

KLEKAMP, Jörg a Madjid SAMII. Surgery of Spinal Tumors. - vydání. Springer Science & Business Media, 2007. 526 s. ISBN 9783540447153.

ATLAS, Scott. Magnetic Resonance Imaging of the Brain and Spine. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2009. 1890 s. ISBN 9780781769853.

Reference

  1. ↑ DAS, Joe M, Stanley HOANG a Fassil B MESFIN, et al. Intramedullary Spinal Cord Tumors [online] . 1. vydání. StatPearls [Internet] : StatPearls Publishing, 2020. Dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK442031/>. 
  2. ↑ Skočit nahoru k: a b c LEWANDROWSKI, Kai-Uwe, Megan E. ANDERSON a Robert F. MCLAIN. Tumors of the Spine. Rothman Simeone The Spine. 2011, roč. ?, vol. ?, s. 1480-1512, ISSN ?. DOI: 10.1016/b978-1-4160-6726-9.00085-7.
  3. ↑ Skočit nahoru k: a b CHOI, David, A. CROCKARD a C. BUNGER. Review of metastatic spine tumour classification and indications for surgery: the consensus statement of the Global Spine Tumour Study Group. European Spine Journal. 2009, roč. 2, vol. 19, s. 215-222, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-009-1252-x.
  4. ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i j k ARNAUTOVIĆ, Kenan a Ziya GOKASLAN. Spinal Cord Tumors. - vydání. Springer, 2019. 540 s. ISBN 9783319994383.
  5. ↑ GANGADHARAN, Jagathlal, G.G. SHARATH KUMAR a Chandrajit PRASAD. Can diffusion tensor imaging predict outcome in acute traumatic deterioration of degenerative cervical spine disease. The Indian Journal of Neurotrauma. 2013, roč. 2, vol. 10, s. 97-104, ISSN 0973-0508. DOI: 10.1016/j.ijnt.2013.04.006.
  6. ↑ ALKHERAYF, Fahad, Eve TSAI a Abdullah ARAB. Conus Medullaris Teratoma with Utilization of Fiber Tractography: Case Report. Journal of Neurological Surgery Reports. 2015, roč. 01, vol. 76, s. e183-e187, ISSN 2193-6358. DOI: 10.1055/s-0035-1555134.
  7. ↑ LANDI, Alessandro. Magnetic resonance diffusion tensor imaging and fiber-tracking diffusion tensor tractography in the management of spinal astrocytomas. World Journal of Clinical Cases. 2016, roč. 1, vol. 4, s. 1, ISSN 2307-8960. DOI: 10.12998/wjcc.v4.i1.1.
  8. ↑ OTTENHAUSEN, Malte, Georgios NTOULIAS a Imithri BODHINAYAKE. Intradural spinal tumors in adults—update on management and outcome. Neurosurgical Review. 2018, roč. 2, vol. 42, s. 371-388, ISSN 0344-5607. DOI: 10.1007/s10143-018-0957-x.
  9. ↑ GUILLEVIN, R., J.-N. VALLEE a F. LAFITTE. Spine metastasis imaging: review of the literature. Journal of Neuroradiology. 2007, roč. 5, vol. 34, s. 311-321, ISSN 0150-9861. DOI: 10.1016/j.neurad.2007.05.003.
  10. ↑ KRINGS, Timo, Pierre L. LASJAUNIAS a Franz J. HANS. Imaging in Spinal Vascular Disease. Neuroimaging Clinics of North America. 2007, roč. 1, vol. 17, s. 57-72, ISSN 1052-5149. DOI: 10.1016/j.nic.2007.01.001.
  11. ↑ NAITO, Kentaro, Toru YAMAGATA a Hironori ARIMA. Qualitative analysis of spinal intramedullary lesions using PET/CT. Journal of Neurosurgery: Spine. 2015, roč. 5, vol. 23, s. 613-619, ISSN 1547-5654. DOI: 10.3171/2015.2.spine141254.
  12. ↑ GREENSPAN, Adam, Gernot JUNDT a Wolfgang REMAGEN. Differential Diagnosis in Orthopaedic Oncology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 529 s. ISBN 9780781779302.
  13. ↑ FREIBERGER, Robert H.. Osteoid Osteoma of the Spine. Radiology. 1960, roč. 2, vol. 75, s. 232-236, ISSN 0033-8419. DOI: 10.1148/75.2.232.
  14. ↑ ALBISINNI, Ugo, Giancarlo FACCHINI a Paolo SPINNATO. Spinal osteoid osteoma: efficacy and safety of radiofrequency ablation. Skeletal Radiology. 2017, roč. 8, vol. 46, s. 1087-1094, ISSN 0364-2348. DOI: 10.1007/s00256-017-2662-1.
  15. ↑ TRÜBENBACH, J, T NÄGELE a T BAUER, et al. Preoperative embolization of cervical spine osteoblastomas: report of three cases. AJNR Am J Neuroradiol [online]. 2006, vol. 27, no. 9, s. 1910-2, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17032864>. ISSN 0195-6108. 
  16. ↑ RODRIGUEZ, D.P. a T.Y. POUSSAINT. Imaging of Back Pain in Children. American Journal of Neuroradiology. 2009, roč. 5, vol. 31, s. 787-802, ISSN 0195-6108. DOI: 10.3174/ajnr.a1832.
  17. ↑ YOUSSEF, B.A., M.C. HADDAD a A. ZAHRANI. Osteoid osteoma and osteoblastoma: MRI appearances and the significance of ring enhancement. European Radiology. 1996, roč. 3, vol. 6, s. ?, ISSN 0938-7994. DOI: 10.1007/bf00180597.
  18. ↑ KROON, H M a J SCHURMANS. Osteoblastoma: clinical and radiologic findings in 98 new cases.. Radiology. 1990, roč. 3, vol. 175, s. 783-790, ISSN 0033-8419. DOI: 10.1148/radiology.175.3.2343130.
  19. ↑ EGEA-GÁMEZ, R.M., V. PONZ-LUEZA a A. CENDRERO-TORRADO. Osteosarcoma lumbar en edad pediátrica: reporte de casos y revisión de la literatura. Revista Española de Cirugía Ortopédica y Traumatología. 2019, roč. 2, vol. 63, s. 122-131, ISSN 1888-4415. DOI: 10.1016/j.recot.2018.09.001.
  20. ↑ CHEN, De-jian, Qi LAI a Jianghao ZHU. Lumbar spinal canal osteosarcoma. Medicine. 2018, roč. 25, vol. 97, s. e11210, ISSN 0025-7974. DOI: 10.1097/md.0000000000011210.
  21. ↑ FAN, Hongwu, Shan LU a Shengqun WANG. Identification of critical genes associated with human osteosarcoma metastasis based on integrated gene expression profiling. Molecular Medicine Reports. 2019, roč. ?, vol. ?, s. ?, ISSN 1791-2997. DOI: 10.3892/mmr.2019.10323.
  22. ↑ STRIKE, Sophia A a Edward F MCCARTHY. Chondrosarcoma of the spine: a series of 16 cases and a review of the literature. Iowa Orthop J [online]. 2011, vol. 31, s. 154-9, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3215129/?tool=pubmed>. ISSN 1541-5457 (print), 1555-1377. 
  23. ↑ MURPHEY, Mark D., Eric A. WALKER a Anthony J. WILSON. From the Archives of the AFIP. RadioGraphics. 2003, roč. 5, vol. 23, s. 1245-1278, ISSN 0271-5333. DOI: 10.1148/rg.235035134.
  24. ↑ KATONIS, Pavlos, Kalliopi ALPANTAKI a Konstantinos MICHAIL. Spinal Chondrosarcoma: A Review. Sarcoma. 2011, roč. ?, vol. 2011, s. 1-10, ISSN 1357-714X. DOI: 10.1155/2011/378957.
  25. ↑ TAKEUCHI, Kenichi, Yoko HAGIWARA a Koichi KANAYA. Drop Metastasis of Adrenocorticotropic Hormone-Producing Pituitary Carcinoma to the Cauda Equina. Asian Spine Journal. 2014, roč. 5, vol. 8, s. 680, ISSN 1976-1902. DOI: 10.4184/asj.2014.8.5.680.
  26. ↑ Skočit nahoru k: a b c ABUL-KASIM, Kasim, Majda M. THURNHER a Paul MCKEEVER. Intradural spinal tumors: current classification and MRI features. Neuroradiology. 2007, roč. 4, vol. 50, s. 301-314, ISSN 0028-3940. DOI: 10.1007/s00234-007-0345-7.
  27. ↑ LEVY, Walter J., Janet BAY a Donald DOHN. Spinal cord meningioma. Journal of Neurosurgery. 1982, roč. 6, vol. 57, s. 804-812, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1982.57.6.0804.
  28. ↑ SANDALCIOGLU, I. Erol, Anja HUNOLD a Oliver MÜLLER. Spinal meningiomas: critical review of 131 surgically treated patients. European Spine Journal. 2008, roč. 8, vol. 17, s. 1035-1041, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-008-0685-y.
  29. ↑ SCHOENBERG, B. S., B. W. CHRISTINE a J. P. WHISNANT. Nervous system neoplasms and primary malignancies of other sites: The unique association between meningiomas and breast cancer. Neurology. 1975, roč. 8, vol. 25, s. 705-705, ISSN 0028-3878. DOI: 10.1212/wnl.25.8.705.
  30. ↑ VADIVELU, Sudhakar, Leroy SHARER a Michael SCHULDER. Regression of multiple intracranial meningiomas after cessation of long-term progesterone agonist therapy. Journal of Neurosurgery. 2010, roč. 5, vol. 112, s. 920-924, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/2009.8.jns09201.
  31. ↑ SARACENI, Christine a James S. HARROP. Spinal meningioma: Chronicles of contemporary neurosurgical diagnosis and management. Clinical Neurology and Neurosurgery. 2009, roč. 3, vol. 111, s. 221-226, ISSN 0303-8467. DOI: 10.1016/j.clineuro.2008.10.018.
  32. ↑ MCCORMICK, P C, K D POST a B M STEIN. Intradural extramedullary tumors in adults. Neurosurg Clin N Am [online]. 1990, vol. 1, no. 3, s. 591-608, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2136160>. ISSN 1042-3680. 
  33. ↑ VAN GOETHEM, J.W.M, L VAN DEN HAUWE a Ö ÖZSARLAK. Spinal tumors. European Journal of Radiology. 2004, roč. 2, vol. 50, s. 159-176, ISSN 0720-048X. DOI: 10.1016/j.ejrad.2003.10.021.
  34. ↑ SCHALLER, Bernhard. Spinal Meningioma: Relationship Between Histological Subtypes and Surgical Outcome?. Journal of Neuro-Oncology. 2005, roč. 2, vol. 75, s. 157-161, ISSN 0167-594X. DOI: 10.1007/s11060-005-1469-4.
  35. ↑ THAKUR, N. A., A. H. DANIELS a J. SCHILLER. Benign Tumors of the Spine. Journal of the American Academy of Orthopaedic Surgeons. 2012, roč. 11, vol. 20, s. 715-724, ISSN 1067-151X. DOI: 10.5435/jaaos-20-11-715.
  36. ↑ BIROL SARICA, Feyzi. Surgical Principles for Spinal and Paraspinal Neurofibromas. Brain and Spinal Tumors - Primary and Secondary. 2020, roč. ?, vol. ?, s. ?, ISSN ?. DOI: 10.5772/intechopen.85760.
  37. ↑ ARISHIMA, Hidetaka, Ryuhei KITAI a Toshiaki KODERA. A Large Intramedullary Neurofibroma in the Thoracic Spinal Cord: Case Report. Neurologia medico-chirurgica. 2014, roč. 9, vol. 54, s. 752-756, ISSN 0470-8105. DOI: 10.2176/nmc.cr.2013-0257.
  38. ↑ LENZI, Jacopo, Giulio ANICHINI a Alessandro LANDI. Spinal Nerves Schwannomas: Experience on 367 Cases—Historic Overview on How Clinical, Radiological, and Surgical Practices Have Changed over a Course of 60 Years. Neurology Research International. 2017, roč. ?, vol. 2017, s. 1-12, ISSN 2090-1852. DOI: 10.1155/2017/3568359.
  39. ↑ LOUIS, David N., Arie PERRY a Guido REIFENBERGER. The 2016 World Health Organization Classification of Tumors of the Central Nervous System: a summary. Acta Neuropathologica. 2016, roč. 6, vol. 131, s. 803-820, ISSN 0001-6322. DOI: 10.1007/s00401-016-1545-1.
  40. ↑ JINNAI, Takahiro, Minoru HOSHIMARU a Tsunemaro KOYAMA. Clinical Characteristics of Spinal Nerve Sheath Tumors: Analysis of 149 Cases. Neurosurgery. 2005, roč. 3, vol. 56, s. 510-515, ISSN 0148-396X. DOI: 10.1227/01.neu.0000153752.59565.bb.
  41. ↑ Skočit nahoru k: a b LI, Peng, Fu ZHAO a Jing ZHANG. Clinical features of spinal schwannomas in 65 patients with schwannomatosis compared with 831 with solitary schwannomas and 102 with neurofibromatosis Type 2: a retrospective study at a single institution. Journal of Neurosurgery: Spine. 2016, roč. 1, vol. 24, s. 145-154, ISSN 1547-5654. DOI: 10.3171/2015.3.spine141145.
  42. ↑ CONTI, Piero, Gastone PANSINI a Homere MOUCHATY. Spinal neurinomas: retrospective analysis and long-term outcome of 179 consecutively operated cases and review of the literature. Surgical Neurology. 2004, roč. 1, vol. 61, s. 34-43, ISSN 0090-3019. DOI: 10.1016/s0090-3019(03)00537-8.
  43. ↑ BROAGER, B. Spinal neurinoma; a clinical study comprising 44 cases with a discussion of histiological origin and with special reference to differential diagnosis against spinal glioma and meningioma. Acta Psychiatr Neurol Scand Suppl [online]. 1953, vol. 85, s. 1-241, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/13057633>. ISSN 0365-5067. 
  44. ↑ SEPPÄLÄ, Matti T., Matti J. J. HALTIA a Risto J. SANKILA. Long-term outcome after removal of spinal schwannoma: a clinicopathological study of 187 cases. Journal of Neurosurgery. 1995, roč. 4, vol. 83, s. 621-626, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1995.83.4.0621.
  45. ↑ VILLANO, J L, C K PARKER a T A DOLECEK. Descriptive epidemiology of ependymal tumours in the United States. British Journal of Cancer. 2013, roč. 11, vol. 108, s. 2367-2371, ISSN 0007-0920. DOI: 10.1038/bjc.2013.221.
  46. ↑ MALDJIAN, Joseph A. a Rita S. PATEL. Cerebral neoplasms in adults. Seminars in Roentgenology. 1999, roč. 2, vol. 34, s. 102-122, ISSN 0037-198X. DOI: 10.1016/s0037-198x(99)80025-x.
  47. ↑ CHAMBERLAIN, Marc C.. Ependymomas. Current Neurology and Neuroscience Reports. 2003, roč. 3, vol. 3, s. 193-199, ISSN 1528-4042. DOI: 10.1007/s11910-003-0078-x.
  48. ↑ CONTI, Piero, Gastone PANSINI a Homere MOUCHATY. Spinal neurinomas: retrospective analysis and long-term outcome of 179 consecutively operated cases and review of the literature. Surgical Neurology. 2004, roč. 1, vol. 61, s. 34-43, ISSN 0090-3019. DOI: 10.1016/s0090-3019(03)00537-8.
  49. ↑ EPSTEIN, Fred J., Jean-Pierre FARMER a Diana FREED. Adult intramedullary astrocytomas of the spinal cord. Journal of Neurosurgery. 1992, roč. 3, vol. 77, s. 355-359, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1992.77.3.0355.
  50. ↑ RYU, Seong Jun, Jong Yul KIM a Kyung Hyun KIM. A retrospective observational study on the treatment outcomes of 26 patients with spinal cord astrocytoma including two cases of malignant transformation. European Spine Journal. 2016, roč. 12, vol. 25, s. 4067-4079, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-016-4475-7.
  51. ↑ Skočit nahoru k: a b KLEKAMP, Jörg a Madjid SAMII. Surgery of Spinal Tumors. - vydání. Springer Science & Business Media, 2007. 526 s. ISBN 9783540447153.
  52. ↑ NAKAMURA, M, K ISHII a K WATANABE. Surgical treatment of intramedullary spinal cord tumors: prognosis and complications. Spinal Cord. 2007, roč. 4, vol. 46, s. 282-286, ISSN 1362-4393. DOI: 10.1038/sj.sc.3102130.
  53. ↑ BENEŠ, Vladimír, Pavel BARSA a Vladimír BENEŠ. Prognostic factors in intramedullary astrocytomas: a literature review. European Spine Journal. 2009, roč. 10, vol. 18, s. 1397-1422, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-009-1076-8.
  54. ↑ RACO, Antonino, Vincenzo ESPOSITO a Jacopo LENZI, et al. Long-term follow-up of intramedullary spinal cord tumors: a series of 202 cases. Neurosurgery [online]. 2005, vol. 56, no. 5, s. 972-81; discussion 972-81, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15854245>. ISSN 0148-396X (print), 1524-4040. 
  55. ↑ ADAMS, Hadie, Javier AVENDAÑO a Shaan M. RAZA. Prognostic Factors and Survival in Primary Malignant Astrocytomas of the Spinal Cord. Spine. 2012, roč. 12, vol. 37, s. E727-E735, ISSN 0362-2436. DOI: 10.1097/brs.0b013e31824584c0.
  56. ↑ LONSER, Russell R, Gladys M GLENN a McClellan WALTHER. von Hippel-Lindau disease. The Lancet. 2003, roč. 9374, vol. 361, s. 2059-2067, ISSN 0140-6736. DOI: 10.1016/s0140-6736(03)13643-4.
  57. ↑ SUN, H. İbrahim, Koray ÖZDUMAN a M. İmre USSELI. Sporadic Spinal Hemangioblastomas Can be Effectively Treated by Microsurgery Alone. World Neurosurgery. 2014, roč. 5, vol. 82, s. 836-847, ISSN 1878-8750. DOI: 10.1016/j.wneu.2014.05.024.
  58. ↑ JOAQUIM, Andrei F., Enrico GHIZONI a Marcos Juliano dos SANTOS. Intramedullary hemangioblastomas: surgical results in 16 patients. Neurosurgical Focus. 2015, roč. 2, vol. 39, s. E18, ISSN 1092-0684. DOI: 10.3171/2015.5.focus15171.
  59. ↑ NEUMANN, Hartmut P. H., Hans R. EGGERT a Klaus WEIGEL. Hemangioblastomas of the central nervous system. Journal of Neurosurgery. 1989, roč. 1, vol. 70, s. 24-30, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1989.70.1.0024.
  60. ↑ GARCÉS-AMBROSSI, Giannina L., Matthew J. MCGIRT a Vivek A. MEHTA. Factors associated with progression-free survival and long-term neurological outcome after resection of intramedullary spinal cord tumors: analysis of 101 consecutive cases. Journal of Neurosurgery: Spine. 2009, roč. 5, vol. 11, s. 591-599, ISSN 1547-5654. DOI: 10.3171/2009.4.spine08159.
  61. ↑ LIU, Ann, Amit JAIN a Eric W. SANKEY. Sporadic intramedullary hemangioblastoma of the spine: a single institutional review of 21 cases. Neurological Research. 2016, roč. 3, vol. 38, s. 205-209, ISSN 0161-6412. DOI: 10.1179/1743132815y.0000000097.
  62. ↑ AKHAVAN, A., M. R. MEHRABANIYAN a M. JARAHI. Intradural extramedullary metastasis from papillary carcinoma of thyroid. Case Reports. 2012, roč. jun21 1, vol. 2012, s. bcr0220125801-bcr0220125801, ISSN 1757-790X. DOI: 10.1136/bcr.02.2012.5801.
  63. ↑ CONSTANS, Jean Paul, Enrico DE DIVITIIS a Renato DONZELLI. Spinal metastases with neurological manifestations. Journal of Neurosurgery. 1983, roč. 1, vol. 59, s. 111-118, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1983.59.1.0111.
  64. ↑ COSTIGAN, Donal A. a Marc D. WINKELMAN. Intramedullary spinal cord metastasis. Journal of Neurosurgery. 1985, roč. 2, vol. 62, s. 227-233, ISSN 0022-3085. DOI: 10.3171/jns.1985.62.2.0227.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Spinální_nádory&oldid=447399“