Nádory plic

Nádory plic jsou nejčastěji vyskytujícím se nádorem dýchacího ústrojí. Převládá bronchogenní karcinom. Jedná se o nejčastější nádor u mužů nad 40 let, maximum výskytu je od 55 do 65 let. Na počátku 20. století byl vzácný, dnes je v některých státech na prvním místě. Výskyt má vzestupný trend, hlavně u žen. Bronchogenní karcinom je na prvním místě v úmrtnosti na onkologické onemocnění. Tvoří asi 1/3 úmrtí.

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Prokazatelný vztah ke kouření (85–90 % pacientů s karcinomem plic jsou kuřáci),
po vykouření 200 000 cigaret (při spotřebě 20 denně, asi 30 let) je riziko karcinomu 50× vyšší,
další vliv má ionizující záření (radon v uranových dolech) a azbest.

Adenokarcinom plic

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

primární
nemalobuněčný – spinocelulární karcinom, adenokarcinom, velkobuněčný karcinom

malobuněčný

plicní karcinoid
sekundární (metastatické postižení plic)
benigní nádory plic

Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchogenní karcinom.

Plicní karcinoid[upravit | editovat zdroj]

Karcinoid patří mezi maligní tumory vzniklé z neuroektodermu. Představuje 1–2 % všech plicních nádorů^[1].

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

hemoptýza, obstrukce bronchiálního stromu
karcinoidový syndrom je vzácný!

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

bronchoskopie
stanovení kys. 5-hydroxyindoloctové v moči

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Standardem je chirurgická léčba – lobektomie nebo parenchym šetřící bronchoplastická resekce.

Léčba neoperabilních tumorů:

interferon α
chemoterapie – vespesid + cisplatina, nejlepší výsledky dosahuje CHT v kombinaci s interferonem α^[2]
symptomatická léčba – karcinoidový syndrom (somatostatinové analogy, antiserotonika)^[1].

Benigní nádory[upravit | editovat zdroj]

Chondrohamarton plic

Benigní nádory jsou typické svým pomalým a neivazivním růstem a neschopností zakládat metastázy. Patří sem chondrohamartom a pak mezenchymové nádory: fibromy, lipomy, myxomy atd. Vyskytují se spíše v dýchacích cestách než plicním parenchymu. Mají ohraničený tvar, často jsou uloženy periferně. Pokud se nacházejí v dýchacích cestách, mohou způsobovat kašel a dušnost.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

CT
bronchoskopie

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Odstranění nádoru.

Sekundární nádory plic[upravit | editovat zdroj]

Plicní metastázy.

Plicní metastázy jsou nejčastěji z nádoru prsu, plic, trávicí trubice, ledvin, štítné žlázy, hlavy a krku. Metastázy jsou spíše metachronní (po manifestaci prim. nádoru) než synchronní (současně s prim. nádorem). Často jsou diagnostikované náhodným RTG snímkem hrudníku. Dělíme je na solitární a mnohočetné^[1].

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Při znalosti primárního ložiska diagnostika není složitá.

karcinomatózní lymfangoitida – stav, kdy jsou metastaticky postižené mízní uzliny plic

Léčba[upravit | editovat zdroj]

dle primárního ložiska
chirurgická dle indikace

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.

STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. Epava, 2001. ISBN 80-86297-06-3.

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
↑ OBERG, Kjell. Diagnosis and treatment of carcinoid tumors. Expert Rev Anticancer Ther [online]. 2003, vol. 3, no. 6, s. 863-77, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14686708>. ISSN 1473-7140.

[Češka-1] ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.

[2] OBERG, Kjell. Diagnosis and treatment of carcinoid tumors. Expert Rev Anticancer Ther [online]. 2003, vol. 3, no. 6, s. 863-77, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14686708>. ISSN 1473-7140.

[1]

[2]