Hyperbilirubinemie novorozenců a kojenců: Porovnání verzí
Z WikiSkript
m (prolinkování) |
m (→Terapie: prolinkování) |
||
Řádek 104: | Řádek 104: | ||
* Léčba základního onemocnění a podpůrná léčba. | * Léčba základního onemocnění a podpůrná léčba. | ||
* Fototerapie. | * Fototerapie. | ||
* Výměnná transfúze při selhání fototerapie. | * [[Výměnná transfúze]] při selhání fototerapie. | ||
* Pro léčbu používáme '''Hodrův-Poláčkův indikační graf'''. | * Pro léčbu používáme '''Hodrův-Poláčkův indikační graf'''. | ||
Verze z 19. 10. 2011, 12:53
Hyperbilirubinemie je zvýšení hladiny bilirubinu v krvi nad 25 μmol/l. Ikterus (žloutenka) je žluté zbarvení sklér, později i kůže a sliznic, které je patrné obvykle při hodnotách nad 85 µmol/l. Postihuje 50 % donošených a 80 % nedonošených novorozenců. Důležité je odlišit hyperbilirubinemii fyziologickou a patologickou. Fyziologická hladina bilirubinu není škodlivá, je součástí přirozené ochrany proti kyslíkovým radikálům. Toxický je volný nekonjugovaný bilirubin, který působí jako buněčný jed na bazální ganglia, jádra hlavových nervů, mozeček a sluchové dráhy.
Bilirubin
- Konečný degradační produkt hemoglobinu.
- Hlavním zdrojem jsou erytrocyty odstraněné z cirkulace a destruované retikuloendoteliálním systémem.
- V krvi vázán na albumin (pokud není překonána jeho vazebná kapacita) – nekonjugovaný, nepřímý bilirubin – rozpustný v tucích (→ usazuje se v tukových tkáních a CNS) → vychytáván játry → konjugován s kyselinou glukuronovou → konjugovaný, přímý bilirubin – rozpustný ve vodě → vylučován do žluče.
Metabolismus bilirubinu u novorozence
- Ve fetálním období je bilirubin transportován transplacentárně, játra jsou málo aktivní.
- Po porodu nastává rychlý nárůst koncentrace bilirubinu (kratší životnost erytrocytů, větší objem krve, minimální pasáž GIT a reabsorpce nekonjugovaného bilirubinu ze střeva).
- Konjugační systém jater je nezralý.
Fyziologická hyperbilirubinemie
- = přechodné zvýšení nekonjugovaného (nepřímého) bilirubinu.
- začíná po 36 hodinách věku;
- maximální hladina bilirubinu je 3. až 4. den života (u nedonošených novorozenců 5. až 7. den života);
- celkový bilirubin dosahuje maxima 205 µmol/l;
- pokles nastává koncem 1. týdne (od 5. dne života);
- hladina bilirubinu z pupečníkové krve je pod 68 μmol/l;
- dítě je klinicky bez obtíží, prospívá, budí se na pití, u prsu je čilé;
- důležité je sledovat hlavně dynamiku – ústup ikteru, pokles bilirubinu ve 2. a 3. týdnu a celkový stav dítěte;
- v dnešní renesanci kojení může fyziologický ikterus trvat déle a hodnoty mohou být vyšší;
- u jinak zdravého donošeného novorozence jsou rizikové až hladiny nad 450 µmol/l.
Žloutenka kojeného dítěte
- Výskyt u zdravých kojených donošených novorozenců, kteří prospívají, mají normální jaterní testy a nemají zvýšený konjugovaný bilirubin.
- Maximální hladina bilirubinu 5. až 6. den života (někdy až ke konci 2. týdne).
- Bilirubin klesá pomaleji a 25–50 % přechází do prolongovaného ikteru.
- Ikterus spontánně ustupuje během 1–4 měsíců.
Patologická hyperbilirubinemie
- začíná v prvních 24 hod. života;
- bilirubinemie stoupá rychleji než 85 µmol/l za den;
- konjugovaný (přímý) bilirubin je nad 34 µmol/l (nebo nad 10 % celkového bilirubinu);
- kromě ikteru jsou i jiné odchylky zdravotního stavu (poruchy teploty, letargie, tachypnoe, apnoické pauzy, bledost…).
- maximální hladina bilirubinu v krevním séru je vyšší než obvyklá hladina fyziologického ikteru dle stáří dítěte
- Perzistující ikterus déle než 1–2 týdny u donošeného, 2–3 týdny u nedonošence (u plně kojených může klidně 2–3 měsíce přetrvávat).
- Prolongovaný ikterus vrcholí v 1. týdnu života a neklesá ani ve 2. a 3. týdnů života (u plně kojených novorozenců může přetrvávat i 4 měsíce).
- Dítě je nutné řádně vyšetřit a zjistit příčinu.
- Nejčastější příčiny:
- hemolýza (AB0, Rh izoimunizace, polycytémie, defekty erytrocytární membrány)
- poranění (hematomy, subdurální krvácení,…)
- hypoxie
- novorozenec diabetické matky
- infekce (bakteriální, TORCH)
- dědičné metabolické poruchy
Příčiny patologického ikteru novorozence
- Zvýšená produkce bilirubinu:
- inkompatibilita krevních skupin matky a dítěte (Rh, ABO, jiné)
- polycytémie
- hereditární sférocytóza a příbuzné choroby
- deficit glukózo-6-fosfátdehydrogenázy nebo pyruvátkinázy
- talasémie
- Metabolické příčiny:
- dítě matky s diabetes mellitus
- nedonošenost
- galaktosémie
- Gilbertova choroba
- hypotyreóza
- Criglerův-Najjarův syndrom
- Cholestáza:
- biliární atrézie
- cysta choledochu
- cystická fibróza
- dlouhodobá parenterální výživa (→ cholestatická žloutenka – konjugovaná hyperbilirubinémie)
- Sepse
- intrauterinní infekce (TORCH)[1]
Faktory ovlivňující toxicitu bilirubinu
- Pro CNS je toxický jen tzv. volný bilirubin – ta část nekonjugovaného bilirubinu, která není navázána na albumin.
- Hladina bilirubinu v krvi (volného, nevázaného na albumin).
- Vazba bilirubinu na albumin (vazebnou kapacitu albuminu snižuje acidóza, sepse, nezralost a léky vážící se na albumin – furosemid, ampicilin, gentamicin,...).
- Propustnost hematoencefalické bariéry (zvýšena díky nezralosti, hypoxémii, hyperkapnii).
- Vnímavost nervové tkáně na poškození bilirubinem.
Jádrový ikterus (kernikterus)
- V současnosti vzácný.
- Zvýšená propustnost hematoencefalické bariéry je při nedonošenosti, asfyxii, hyperkapnii, hypoalbuminémii, meningitidě…
- Později může jádrový ikterus vzniknout při nekonjugované hyperbilirubinémii u neimunitní hemolytické anémie a u enzymatických defektů.
- Projevy jádrového ikteru:
- prodromální stádium – hypotonie, apatie, poruchy sání (objevují se 3.–4. den, mohou vymizet);
- tonické křeče, opistotonus (tyto příznaky opravňují stanovit diagnózu, ta pak jde ověřit pouze při sekci);
- konečné stádium – spastická diplegie, choreoatetóza, poruchy sluchu, snížení inteligence.
Vyšetření ikterického novorozence
- rodinná anamnéza se zaměřením na výskyt žloutenky, anémie, splenektomie u příbuzných;
- porodní anamnéza – mechanismus porodu, kefalhematom, asfyxie, prematurita, diabetes mellitus matky,…
- klinické vyšetření – žloutenka, bledost, hepatosplenomegalie, tachykardie, dyspnoe, apatie při pití, nechutenství, termolabilita;
- doba manifestace prvních klinických projevů.
- Laboratorní vyšetření:
- celkový a konjugovaný bilirubin, krevní skupina dítěte a matky, Rh faktor, přímý Coombsův test (odhaluje protilátky proti erytrocytům);
- KO (vč. retikulocytů a diferenciálu), morfologie erytrocytů (nátěr na sklíčko), hemoglobinopatie, enzymopatie;
- CRP, jaterní enzymy, ABR, glykemie, TORCH, vyšetření metabolických vad;
- cholesterol, celková bílkovina albumin, hemokoagulační vyšetření, laktát, amoniak, fT4, TSH, α1-antitrypsin;
- moč chemicky a močový sediment;
- kultivace moči, výtěry, hemokultura.
- K orientačnímu vyšetření se používá neinvazivní transkutánní ikterometrie.
Terapie
- Cíl: předejít hladinám bilirubinu, které by ohrozily novorozence rozvojem jádrového ikteru.
- Léčba základního onemocnění a podpůrná léčba.
- Fototerapie.
- Výměnná transfúze při selhání fototerapie.
- Pro léčbu používáme Hodrův-Poláčkův indikační graf.
Fototerapie
- Nejúčinnější je modré světlo, jehož vlnová délka je nejblíže absorpčnímu spektru bilirubinu (460 nm).
- Opatření: zakrytí očí, monitorace životních funkcí, zajištění normotermie, dostatečná hydratace a výživa.
- Doporučuje se začít fototerapii při hodnotách nad 350 µmol/l ve stáří 72 hod. (v nižším věku dříve).
- Pro léčbu fototerapií u 96 hod. starých novorozenců jsou to hodnoty nad 320 µmol/l (u nedonošenců nad 260 µmol/l).
Výměnná transfúze
- Odstranění senzibilizovaných erytrocytů, protilátek, bilirubinu a toxických látek; korekce anémie.
- Při AB0 inkompatibilitě se podávají erytrocyty 0 v AB plazmě.
- Při Rh inkompatibilitě se podává krevní skupina dítěte, Rh negativní.
- O výměnné transfúzi lze uvažovat při hladině nad 450 µmol/l.
- S odstupem se doporučuje screeningové vyšetření sluchu a sledování psychomotorického vývoje.
Diferenciální diagnostika
Nekonjugovaná hyperbilirubinémie
- hyperbilirubinémie fyziologického novorozence – jinak zdravý, k ústupu dojde 2.–3. týden;
- žloutenka kojeného dítěte – prolongovaná žloutenka vyvolaná mateřským mlékem (objevuje se po 3. dnu);
- maximum bilirubinu je ke konci 2. týdne, spontánně ustupuje během 1–4 měsíců;
- při vysokých hodnotách lze doporučit přerušení kojení, dojde k poklesu (a potvrdí nám to etiologii);
- kojení přerušíme na 12–24 hod. a dítě dokrmujeme odstříkaným mateřským mlékem ohřátým na 56 °C po dobu 15 min, lžičkou;
- na mechanismus je řada teorií, není zcela jasný – může to být vysokou aktivitou lipoproteinové lipázy v mateřském mléku – uvolňuje z TAG neesterifikované MK s dlouhými řetězci, ty mohou zvyšovat enterohepatální oběh, inhibovat konjugaci bilirubinu…
- je důležité zachovat klid, upokojit matku, ale nezanedbat možné jiné příčiny;
- zvýšená extravazální hemolýza – u větších kefalhematomů a sufúzí;
- zvýšená hemolýza u polycytémie – k polycytémii vede pozdní podvázání pupečníku, fetofetální či maternofetální transfúze, diabetická fetopatie, intrauterinní růstová retardace plodu;
- Rh izoimunizace – daná imunizací Rh- matky Rh+ plodem, během těhotenství dochází k hemolytické anémii krve plodu díky Ig matky, může vést až k hydropsu plodu a odúmrtí;
- první dítě zpravidla nebývá postiženo;
- prevence – dívkám dávat transfúze jen v indikovaných případech (abychom zbytečně neimunizovali);
- při potvrzené matce Rh- a plodu Rh+ – dítěti aplikujeme do 72 hod. po porodu anti IgD;
- podobně také aplikujeme Rh+ ženám anti IgD při potratu;
- prenatální léčba – cílem je zabránit anémii a hydropsu plodu, aplikujeme od 20. týdne intrauterinní transfúze v 7–10denních intervalech až do porodu;
- postnatální léčba – korekce anémie, léčba hyperbilirubinémie;
- 0AB izoimunizace, imunizace proti malým krevním skupinám (Kell, Duffy aj.);
- průběh je lehčí než Rh, ale i tak může být těžký a fatální.
Konjugovaná hyperbilirubinémie
- Intrahepatální nebo extrahepatální cholestáza.
- Konjugovaná bilirubinémie je vždy patologický stav, který vyžaduje podrobné vyšetření.
- U každého novorozence vyšetřovaného na ikterus po 14. dnu života má být zjištěn konjugovaný bilirubin.
- Dítě, které má konjugovaného bilirubinu nad 20 % z celkového, je nutné bez otálení odeslat na dětské gastro (diagnostika atrézie žlučových cest).
Odkazy
Související články
- Hemolytická nemoc novorozence ▪ Juvenilní hyperbilirubinémie
- Ikterus ▪ Diferenciální diagnostika ikteru
Externí odkazy
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://www.jirben.wz.cz/>.
Reference
- ↑ PEYCHL, Ivan. Nedonošené dítě v péči praktického a nemocničního pediatra. 1. vydání. Galén, 2005. s. 59. ISBN 80-7262-283-8.
Literatura
- HRODEK, O a J VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5.
- ŠAŠINKA, M, et al. Pediatria, zv. I a II. 1. vydání. Košice : Satus, 1998. ISBN 80-967963-0-5.