Zika
| Zika virus | |
| Flaviviridae | |
 Komár Aedes aegypti, přenašeč viru Zika | |
| Typ NK | jednovláknová RNA |
|---|---|
| Zdroj | primáti |
| Přenos | komár rodu Aedes egypti, možný aj sexuálny přenos |
| Výskyt | Latinská Amerika |
| Inkubační doba | několik dnů až týden |
| Onemocnění | horečka, makulopapulární exantém, bolest kloubů, konjunktivitis |
| Diagnostika | epidemiologická anamnéza, klinický obraz, RT-PCR |
| Terapie | symptomatická |
| Očkování | neexistuje |
Zika je infekční onemocnění způsobené virem Zika, přenášené na člověka infikovanými komáry rodu Aedes egypti. Obvykle má mírný průběh, 80 % asymptomatický, ale objevilo se podezření, že při nákaze těhotné ženy způsobuje mikrocefalii dítěte a že by mohlo vyvolat syndrom Guillain-Barré. Virus se v současné době rychle šíří zejména po zemích Latinské Ameriky. Léčba je pouze symptomatická, očkování neexistuje.[1]
Původce[upravit | editovat zdroj]
Zika virus je jednovláknový RNA (jejich RNA má "antisense" charakter, takže musí být přeložena do mRNA) virus z rodu Flaviviridae. Hlavním rezervoárem jsou pravděpodobně primáti.[1] Poprvé byl identifikován v Ugandě ve stejnojmenném lese v roce 1947 u primátů (Makak rhesus) a v roce 1952 u lidí.[2]
Přenos[upravit | editovat zdroj]
Zika virus je přenášen na člověka skrze bodnutí infikovaným komárem rodu Aedes egyypti. Tento druh komárů šíří také viry dengue a chikungunya. Komáři jsou aktivní především během dne, žijí v blízkosti lidí a kladou vajíčka do stojatých vod a jejich okolí. Jako jediný se může přenášet sexuálně.
Vzácně je možný přenos nákazy z těhotné nakažené krátce před porodem na novorozence. Spekuluje se o možném přechodu viru z těhotné ženy na plod v průběhu těhotenství. Přenos tohoto viru kojením zatím nebyl popsán.
Byl hlášen jeden případ možného přenosu krevní transfuzí a jeden případ možného přenosu sexuálním stykem.
Inkubační doba není známá, ale pravděpodobně se jedná o několik dnů až týden. Infikovaný člověk je nakažlivý v prvním týdnu infekce, proto by se měl vyhýbat komářímu bodnutí, aby předešel dalšímu šíření nákazy.[1]
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Zika virus byl původně rozšířen v Africe, Jihovýchodní Asii a na Tichomořských ostrovech. V květnu 2015 se virus rozšířil v Brazílii, od té doby se šíří do dalších zemí. Mezi země s aktivním výskytem Zika viru v současné době (leden 2016) patří: Barbados, Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Dominikánská republika, Ekvádor, El Salvador, Francouzská Guiana, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Martinique, Mexico, Panama, Paraguay, Puerto Rico, Saint Martin, Suriname, Panenské ostrovy, Venezuela; Samoa; Kapverdy.[1]
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
Asi 1 z 5 nakažených onemocní Zika. Mezi nejčastější projevy patří horečka, makulopapulární exantém, bolest kloubů či konjunktivitida. Mezi další příznaky patří bolesti svalů a bolesti hlavy. Obvykle se jedná o mírné příznaky, které trvají několik dní až týden. Závažný průběh je neobvyklý, fatální průběh je vzácný. Příznaky Zika jsou podobné jako horečka dengue či chikungunya.[1]
V roce 2013 byly ve Francouzské Polynézii a v Brazílii hlášené případy syndromu Guillain-Barré u pacientů po pravděpodobné Zika infekci. V současnosti je v Brazílii vyšetřována souvislost mezi rozšířením Zika viru a vzestupem incidence novorozenců s mikrocefalií.[2][1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika je založená na klinickém obraze a epidemiologické anamnéze — cestování do lokalit s výskytem infekce. Metody PCR a využívá se sérologie. Nutno počítat se zkříženou reakci dengue nebo CHIKV či žlutou zimnicí.
V prvním týdnu po klinické manifestaci lze virus Zika prokázat v krevním séru pomocí RT-PCR (polymerázová řetězová reakce spojená s reverzní transkripcí). Virově specifické IgM se typicky objevují koncem prvního týdne onemocnění. Zkřížená reakce s příbuznými flaviviry (např. viry dengue a žluté zimnice) ztěžují diagnostiku, odlišení umožňuje detekce virově specifických neutralizačních protilátek.[1]
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diferenciální diagnostika je široká: horečka dengue, leptospiróza, malárie, rickettsióza, infekce streptokoky skupiny A, zarděnky, spalničky, onemocnění parvoviry, enteroviry, adenoviry a alfaviry (např. Chikungunya, Mayaro, Ross River, Barmah Forest, O’nyong-nyong a Sindbis viry).[1]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčba je pouze symptomatická, tedy klidový režim, dostatek tekutin, analgetika, antipyretika. Do vyloučení horečky dengue není vhodné užívat aspirin a nesteroidní antirevmatika pro riziko krvácení.[1]
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Neexistuje vakcína proti Zika viru. Jedinou možnou prevencí je předejít bodnutí komárem při cestování do zemí, kde se komáři vyskytují, tedy používání repelentů, moskytiér, nošení oblečení s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi atd.[1]
Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]
