Paramyxovirus
(přesměrováno z Virus parainfluenzy)
| Paramyxovirus | |
 | |
| Typ NK | ssRNA |
|---|---|
| Zdroj | člověk |
| Přenos | kapénky nebo blízký osobní kontakt |
| Výskyt | kosmopolitní |
| Inkubační doba | variabilní |
| Onemocnění | respirační systém |
| Diagnostika | sérové protilátky IgG, IgM, laboratorní testy moči a slin |
| Očkování | pouze u příušnic (například vakcina priorix) |
Paramyxovirus je rod patřící do čeledi paramyxoviridae a kmenu ss RNA obalených virů. K tomuto rodu náleží 2 druhy virů napadajíci člověka a jeden druh viru přenosný pouze na zvířata. Mezi lidské viry patří viry parainfluenzy, které jsou přenosné i na zvířata, a virus příušnic čili virus epidemické parotitidy. K čistě zvířecím virům se řadí virus Newcastleské choroby.
Viry přenosné na člověka[upravit | editovat zdroj]
Parainfluenza viry[upravit | editovat zdroj]
Infekce viry parainfluenzy může vyvolat jak lehká respirační onemocnění, tak i potenciálně život ohrožující stavy. Tyto viry tvoří až 40 % respiračních onemocnění dětí předškolního věku. Nejzávažnější je toto onemocnění pro děti do 2 let. Nemoc se šíří kapénkovým přenosem a primárně se množí v nosní sliznici a v nosohltanu, kde se replikuje a následně vede k destrukci i zánětlivé infiltraci nosohltanu. Inkubační doba je zhruba 2–3 dny. Infekce se projevuje nejprve horečkami doprovázenými rýmou a faryngitidou nebo jako laryngotracheitida, bronchitida, bronchopneumonie. Dočasnou ochranu proti virům parainfluenzy tvoří protilátky IgA, takzvané slizniční protilátky. Jiná léčba ve formě chemoterapeutika či vakcíny zatím neexistuje.
Virus příušnic[upravit | editovat zdroj]
Virus příušnic napadá pouze člověka. Šíří se kapénkovým přenosem a primárním centrem množení viru je sliznice nosohltanu. Virus se dále šíří do krčních uzlin a odtud do dalších tkání. Nakonec virus napadá slinné žlázy, žlázy s vnitřní sekrecí a meningy. Inkubační doba trvá přibližně 2–3 týdny. Poté dochází ke zduření příušních žláz (jednostrannému i oboustrannému) doprovázenému teplotami. Mezi časté komplikace patří orchitida, pankreatitida nebo aseptická meningitida. Může docházet i k postižení několika dalších orgánů (ovaria, mléčné žlázy, štítná žláza ...). Ke zduření žláz nemusí dojít vždy, někdy se projeví pouze ostatní symptomy. Virus je možné identifikovat jednak laboratorními testy moči a slin (v moči se virus nevyskytuje dříve než 10 dní po nástupu nemoci), jednak z krevního séra při průkazu protilátek IgM. V ČR jsou děti proti příušnicím očkovány, obvykle v kombinaci s vakcínou proti spalničkám a zarděnkám.
Podrobnější informace naleznete na stránce Příušnice.Viry přenosné na zvířata[upravit | editovat zdroj]
Virus Newcastleské choroby napadá nejčastěji drůbež, holuby, papoušky a další ptactvo. Možný je ale i přenos na člověka. Lidé nakažení tímto virem mají příznaky chřipky. Inkubační doba obvykle trvá asi 14 dnů. Tento virus vyvolává tvorbu humorálních protilátek, které je možné prokázat z krevního séra.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Marek Bednář, Věra Fraňková, Jiří Schindler, Andrej Souček, Jiří Vávra. . Lekářská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. - vydání. 1996. 558 s. ISBN 9788023802979.
