Hemoragické horečky
Představují závažný zdravotnický problém v tropech. V etiologii hemoragických horeček se uplatňují viry, vyskytující se převážně v endemických oblastech (subsaharská Afrika, Sibiř atd.). Některé viry se z přirozených rezervoárů (zejména opice) přizpůsobily k mezilidskému přenosu (hlavně horečka Lassa a Ebola).
Klinický obraz
- V popředí jsou symptomy vycházející z hemoragické diatézy – podmíněna zánětlivými změnami na kapilárách, trombocytopenie, poruchy koagulace a poruchy funkce jater;
- úmrtnost je vysoká (ebola až 88%);
- odlišení jednotlivých virových hemoragických horeček dle kliniky není možná;
- přesná diagnostika je doposud možná jen sérologicky.
Představitelé hemoragických horeček
Hemoragické horečky způsobené Arenaviry se objevují převážně v endemických oblastech. Rezervoárem viru jsou hlodavci (Calomys spp., Mastomys natalensis). Mezi projevy onemocnění patří horečka, eroze, nauzea, kožní hemoragie, průjem, zvracení, renální insuficience a nervové poruchy (ztráta sluchu, poruchy rovnováhy…). Léčba je symptomatická, lze aplikovat interferony (IFN) či rekonvalescentní sérum, u pacientů se snažíme zabránit šoku. Při kontaktu s nemocným je nutné dodržovat epidemiologická pravidla. Diagnostika se provádí sérologicky, protože izolace virů by byla příliš nebezpečná. Dochází k vývoji vakcín, jejichž ochranný účinek byl prozatím ověřen na opicích[1]. Nejvýznamnější zástupce této skupiny je virus Lassa.
| Virus | Výskyt | Choroba | Letální | Terapie | Prevence | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Lassa | západní Afrika | hemoragická horečka | 30–60 % | ribavirin intravenózně | rekombinantní vakcína | |
| Junin | Argentina | Argentinská hemoragická horečka | 15-30% [2] | ribavirin intravenózně | živá vakcína | často nosokomiální infekce |
| Machupo | Bolívie, Paraguai, Brazílie | Bolivijská hemoragická horečka | 30 % | — | — | vzácný výskyt |
| Guanarito | Venezuela | Venezuelská hemoragická horečka | — | — | — | neprokázán mezilidský přenos |
Filoviry
Horečka Ebola
Podrobnější informace naleznete na stránce Ebola.- Původce – filovirus;
- výskyt – Zaire, Súdán, Pobřeží slonoviny, Uganda,.;
- klinický obraz – vysoká horečka, hematemeza, krvácení z tělesných otvorů, krvavé průjmy
- letalita - se symptomatickou léčbou kolem 20-50%, bez léčby 50-90% [3]
Marburgská nemoc (horečka)
- První onemocnění – 1967 v Evropě (Marburg, Bělehrad), nakaženi při manipulaci s krví ugandských opic;
- typický výskyt Marburgské horečky je v některých afrických státech jako je Kongo, Angola, nebo Uganda
- původce – filovirus;
- přenos od opic, netopýrů i přímým kontaktem;
- klinický obraz (podobný projevům eboly):
- krvácení a nekrózy prakticky na všech orgánech;
- začíná bolestmi ve svalech a kloubech, cefalea, vzestup teploty, zvracení, průjmy (až k dehydrataci a renálnímu selhání…);
- 5.–8. den – makulopapulózní exantém (první na obličeji);
- postižení CNS – zmatenost, bezvědomí, kóma;
- při těžkém průběhu smrt do 15–20 dnů.
Orthonairoviry
Krymská hemoragická horečka
- Nemoc přenášená klíšťaty;
- výskyt – především v Asii;
- má i africkou obdobu, její průběh bývá mírnější.
Hantaviry
Hemoragická horečka s renálním syndromem
- Původce: hantaviry; název podle korejské řeky Hantan, kde byly poprvé objeveny.
- Výskyt: v přírodních ohniscích, stovky let je onemocnění známo na Dálném východě, od poloviny 50. let 20. století popisovány i epidemické případy na Balkánském poloostrově (např. v okolí Plitvických jezer), sporadické případy s velmi lehkým průběhem se vyskytly i na území České republiky (jižní Morava) a Slovenska.
- Způsob přenosu: rezervoárem jsou hlodavci, nákaza se přenáší kontaktem s močí, slinami nebo výkaly hlodavců.
- Inkubační doba: nejčastěji 1 až 2 týdny, maximálně 40 dnů.
- Příznaky: horečka, myalgie, bolesti hlavy, nevolnost, dále pak petechie a konjunktiviální hemoragie. V závažnějších případech epistaxe, masivní proteinurie, makrohematurie, meléna, krvácení do hypofýzy, perirenální hematom.
- Léčba: symptomatická, při renálním syndromu hemodialýza.
Flaviviry
Omská hemoragická horečka
- Původce – flavivirus;
- klinický obraz:
- v popředí je horečka, bolesti hlavy, GIT obtíže a hemoragický syndrom;
- objevují se hemoragie na patře, krvácení z nosu, z GIT a z dělohy;
- u 40 % atypická pneumonie;
- letalita 1–2%, rekonvalescence je zdlouhavá.
Žlutá zimnice
Žlutá zimnice (Yellow fever) je infekční onemocnění, jehož původcem je virus žluté zimnice patřící mezi flaviviry. Virus žluté zimnice vyvolává vážné onemocnění charakteru viscerotropní infekce s hemoragickým syndromem. Ve viremickém stadiu se virus vyskytuje v játrech, kostní dřeni a ledvinách. Podle epidemiologie výskytu je rozlišována městská a džunglová forma žluté zimnice.
- Výskyt: subtropická a tropická Afrika, Střední a Jižní Amerika;
- zdroj: člověk nebo opice v období virémie;
- přenašeč: u městské formy komár Aedes aegypti, u džunglové formy komár Aedes africanus nebo komár rodu Haemagogus;
- letalita: 25–50 %.
Klinický obraz
První stádium (červené)
- třesavka, horečka, bolesti beder;
- při horečce bývá bradykardie (Fagetovo znamení);
- neklid, pacienti jsou celkově zarudnutí.
Druhé stádium (žluté)
Diagnostika
Přímý průkaz viru pomocí PCR nebo antigenů pomocí ELISA. Sérologie v pozdějším stádiu onemocnění.
Prevence
Jako prevence je k dispozici živá atenuovaná vakcína (toto očkování je pro vstup do některých zemí povinné). Díky vakcinaci a hubení komárů byla v některých oblastech městská forma žluté zimnice vymýcena. Trvalý potenciální zdroj infekce lidí však stále představuje cirkulace nákazy v džungli.
Odkazy
Souvisejí články
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2010. [cit. 15-11-2010]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/infekceJB.doc>.
- PETRŮ, K., M. PEJČOCH a V. MONHART. Hemoragická horečka s renálním syndromem.. Časopis lékařů českých. 23/1997, roč. 136, s. 739-740, ISSN 0008-7335.
Reference
- ↑ BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. s. 257-259. ISBN 80-238-0297-6.
- ↑
- ↑
