Zarděnky
| Zarděnky | |
| Rubella | |
| Rubeola | |
 Exantém zarděnek | |
| Původce | virus zarděnek (rod Rubivirus, Togaviridae) |
|---|---|
| Přenos | kapénkami, transplacentárně[1] |
| Inkubační doba | 12–23 dní[1] |
| Klinický obraz | získaná rubeola: nesplývající makulopapulózní exantém, nejprve na obličeji, později se šíří na celé tělo, enantém na sliznici patra, Forscheimerovy skvrny (petechie na patře), zvýšená teplota, zduření subokcipitálních a postaurikulárních mízních uzlin; vrozená rubeola: Greggův syndrom, IUGR[1] |
| Diagnostika | klinická, sérologie, RT-PCR[1] |
| Léčba | symptomatická |
| Komplikace | trombocytopenie, trombocytopenická purpura, artralgie, artritida, encefalitida[1] |
| Očkování | živá očkovací látka, v ČR povinné očkování (trojvakcína: zarděnky, spalničky, příušnice) |
| Incidence v ČR | 0/100 000 obyvatel (ČR, 2014)[2], celkem 1 případ (ČR, 2014)[3] |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | B06 |
| MeSH ID | D012409 |
| MedlinePlus | 001574 |
| Medscape | 968523 |
Zarděnky neboli rubeola (anglicky rubella nebo German measles) jsou virové infekční exantémové onemocnění. Původcem je virus zarděnek, který se přenáší především kapénkami. Do organismu vstupuje přes sliznici nosohltanu a způsobuje onemocnění s obvykle mírným průběhem. Při nákaze těhotné ženy se virus šíří přes placentu na plod a způsobuje závažný syndrom vrozené rubeoly, charakterizovaný zejména těžkým postižením zraku, sluchu a vznikem vrozených srdečních vad.
Virus zarděnek[upravit | editovat zdroj]
- rod Rubivirus, čeleď Matonaviridae (dříve čeleď Togaviridae);
- jednovláknový RNA virus;
- hostitelem je pouze člověk.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Hlášený výskyt zarděnek v České republice v letech 2005–2009 je 4–14 případů ročně, tzn. 0,1 nemocných na 100 000 obyvatel a rok.[4] Zdrojem infekce je člověk, s klinicky manifestní i s klinicky němou formou zarděnek, a to od konce inkubační doby do 7. dne po vzniku exantému.[5] Zdrojem infekce může být i dítě s vrozenými zarděnkami – vylučuje virus řadu měsíců až let po narození. [5]
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
Inkubační doba nemoci je 15–20 dní, průměrně 17 dní.[6] Infekce se šíří kapénkovou infekcí či transplacentárně. Nemoc se projevuje makulopapulózní nesplývající vyrážkou, která začíná na obličeji a odtud se šíří na celé tělo, na končetinách je méně výrazná. Na sliznici patra může být přítomen enantém až drobné petechie, tzv. Forscheimerovy skvrny. Vyrážka je doprovázena zduřením subokcipitálních a retroaurikulárních mízních uzlin[6]
Exantém při rubeole
Makulopapulární exantém při rubeole
Infekce v těhotenství[upravit | editovat zdroj]
Infekce matky v prvních 4 měsících těhotenství způsobuje potrat či vznik vývojových vad plodu. Riziko poškození plodu klesá s délkou gravidity. Plod je nejvíce ohrožen při onemocnění matky rubeolou v prvním trimestru.[5]
Greggův syndrom (syndrom vrozených zarděnek)[upravit | editovat zdroj]
Kongenitálně získané zarděnky se projevují vznikem tzv. Greggova syndromu:
- hluchota;
- vrozené srdeční vady;
- postižení oka (typicky katarakta);
- často též postižení CNS;
- anomálie zubů;
- na kůži purpura či petechie jako důsledek trombocytopenie;
- někdy přítomen ikterus vyvolaný hepatitidou.[7]
- pozdními následky mohou být i autoimunitní diabetes mellitus, polyglandulární syndrom či vzácná progresivní rubeolová panencefalitida (PRP).[5]
Pokud je těhotná žena vystavena infekci v prvním trimestru a nemá přítomné ochranné protilátky, doporučuje se za 2–3 týdny zopakovat sérologické vyšetření a při vzniku protilátek doporučit genetickou konzultaci.[7]Riziko postižení plodu je za této situace významné, v rámci genetické konzultace je tak těhotné možné nabídnout i umělé ukončení těhotenství.
Vrozené zarděnky: kožní léze charakteru blueberry muffin
Vrozené zarděnky: katarakta
_PHIL_4284_lores.jpg)
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Mezi možné komplikace zarděnek patří: artritida postihující spíše drobné klouby častěji u žen, [5] encefalitida, trombocytopenie a myokarditida.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- klinická (exantém, lymfadenopatie, epidemiologická anamnéza);[5]
- sérologie; ELISA
- přímý průkaz viru v krvi, moči a nazofaryngeálním sekretu.[7]
| KRITÉRIUM | Spalničky | Zarděnky |
|---|---|---|
| Inkubační doba | ⌀ 10 dní | ⌀ 18 dní |
| Teplota | febrilie | subfebrilie |
| Exantém | vystouplý, splývající, sytě červený, velikost 3-5 mm | plochý, nesplývající, růžový (až nafialovělý), velikost 1-3 mm |
| Výsev | za ušima → zátylek → trup a končetiny | obličej → trup a končetiny |
| Zduření uzlin | submandibulární | nuchální |
| Typický příznak | Koplikovy skvrnky (šedé makuly; bukální sliznice v oblasti stoliček) | Forscheimerovy skvrny (enantém/petechie na patře) |
| Poškození plodu | ne | ano |
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčba je pouze symptomatická, tedy založená na zmírňování obtíží. Kauzální léčba neexistuje. Důležité je, že nemocné je třeba izolovat od vnímavé populace. [5]
Očkování[upravit | editovat zdroj]
V rámci pravidelného očkování se podává MMR vakcína, která obsahuje oslabené viry spalniček, příušnic a zarděnek (measles, mumps, rubella). První dávka se podává po patnáctém měsíci věku dítěte. Přeočkování se provádí za 6 až 10 měsíců po provedeném základním očkování.[8]
Historické okénko[upravit | editovat zdroj]
Syndrom vrozených zarděnek poprvé popsal australský oftalmolog Sir Norman McAlister Gregg začátkem 40. let 20. století, když si dal do souvislosti zvýšenou incidenci vrozené katarakty dětí matek, které prodělaly v těhotenství zarděnky. Virus zarděnek byl izolován začátkem 60. let 20. století. Tento objev umožnil rozvoj laboratorní diagnostiky zarděnek. V letech 1963 − 1965 proběhla v Evropě a následně v USA epidemie zarděnek provázená vysokou incidencí syndromu vrozených zarděnek. Tyto devastující následky epidemie zarděnek byly motivací k vývoji vakcíny. Již koncem 60. let 20. století byla vyvinuta a registrována vakcína proti zarděnkám (živá, atenuovaná), která se následně stala součástí vakcíny MMR. Očkování proti zarděnkám bylo v USA zahájeno u malých dětí, zatímco v Británii u dospívajících dívek. Ani jedna strategie nevedla k dostatečnému snížení cirkulace viru v populaci, proto obě země přistoupily k plošnému očkování dětí a cílenému očkování dospívajících dívek a dospělých žen.[9]
Vývoj incidence zarděnek v USA a vliv očkování.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- DermNet – Zarděnky
- Pediatrie pro praxi: Virové exantémy dětského věku
- Pediatrie pro praxi: Infekční exantémová onemocnění v dětském věku
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- Jiří Beneš. . Infekční lékařství. - vydání. 2009. 651 s. ISBN 9788072626441.
- Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. ISBN 8024629321.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 102, 103, 401, 542. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - relativně [online]. ©2014. [cit. 2015-12-02]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-relativne>.
- ↑ STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,. Infekce v ČR 2015, kumulativně [online]. [cit. 2015-12-02]. <http://www.szu.cz/publikace/data/kumulativni-nemocnost-vybranych-hlasenych-infekci-v-ceske>.
- ↑ STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,, et al. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2000-2009 [online]. ©2010. [cit. 2010-08-15]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-1998-2007-absolutne>.
- ↑ a b c d e f g BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b a Graham CLAYDEN. Illustrated Textbook of Paediatrics. 3. vydání. Spain : Elsevier, 2007. s. 227. ISBN 978-07234-3398-9.
- ↑ a b c KELBLEROVÁ, Aneta. Infekční exantémová onemocnění v dětském věku. Pediatrie pro praxi [online]. 2009, roč. 10, s. 176-179, dostupné také z <https://www.pediatriepropraxi.cz/>. ISSN 1803-5264.
- ↑ MAREK, Petráš. Vakcíny.net [online]. ©2009. Poslední revize 23. 3. 2009, [cit. 20. 7. 2009]. <http://www.vakciny.net/pravidelne_ockovani/MMR.htm>.
- ↑ PLOTKIN, Stanley A.. The History of Rubella and Rubella Vaccination Leading to Elimination. Clinical Infectious Diseases. 2006, roč. Supplement_3, vol. 43, s. S164-S168, ISSN 1537-6591. DOI: 10.1086/505950.
