Příušnice
(přesměrováno z Virus příušnic)
| Příušnice | |
| Mumps | |
| Parotitis epidemica | |
 Příušnice u dětského pacienta | |
| Původce | Paramyxovirus |
|---|---|
| Přenos | kapénkami, kontaminovanými předměty[1] |
| Inkubační doba | 14–21 dní |
| Klinický obraz | malátností, subfebrilie, pocit napětí v oblasti parotid, bolestivost při otevírání úst, horečka, bolestivé otoky parotid, odstávající ušní lalůčky, bolesti při kousání, zarudnutí vývodu slinné žlázy[2] |
| Infekčnost | vysoká |
| Léčba | symptomatická (analgetika, antipyretika), další léčba podle případných komplikací |
| Komplikace | aseptická meningitida, meningoencefalitida, orchitida, epididymitida, pankreatitida |
| Očkování | aktivní imunizace (v ČR povinné očkování) |
| Incidence v ČR | 6,4/100 000 obyv. (ČR r. 2014) [3] |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | B26 |
| MeSH ID | D009107 |
| MedlinePlus | 001557 |
| Medscape | 882461 |
Příušnice neboli parotitis epidemica jsou akutní virové onemocnění s otokem slinných žláz a možným postižením CNS, slinivky břišní a varlat. Původcem je RNA virus za skupiny paramyxovirů, který se šíří vzduchem. Má neurotropní a glandulotropní afinitu. Jde o vysoce nakažlivé onemocnění.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Virus se přenáší kapénkovou infekcí. Infikované osoby jsou nakažlivé 3 dny před až maximálně 9 dní po začátku onemocnění.[2] Virus se pomnoží v nosohltanu, odkud se lymfou šíří do uzlin. Dále se rozvíjí viremie. Inkubační doba: 14–21 dní.[4]
Hlášený výskyt parotitidy v České republice v letech 2005–2014 je přibližně 400–5200 případů ročně, tzn. průměrně 18 nemocných na 100 000 obyvatel a rok. V roce 2014 byla incidence 6,4/100 000 obyvatel.[5][6]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Ve 30–40 % inaparentní průběh.
Začíná malátností, subfebriliemi, pocitem napětí v oblasti parotid (příušních slinných žláz), které se asymetricky zvětšují. Přidává se bolestivost při otevírání úst, někdy i v oblasti podčelistní a podjazykové – mohou být postiženy také podčelistní (submandibulární) a podjazykové (sublingvální) slinné žlázy.[2]
Typický obraz: horečka a bolestivé otoky parotid (v 70 % oboustranně, ve 30 % jednostranně), odstávající ušní lalůčky, bolesti při kousání a zarudnutí vývodu slinné žlázy.[2] Otok obvykle trvá 3–7 dní.[2]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Dle klinických příznaků, nejasné případy – sérologie. Průkaz specifických IgM protilátek. Při postižení CNS izolace viru ze slin, krve, moče, likvoru.
Sedimentace normální, krevní obraz více méně taky, většinou více lymfocytů, zvýšení sérové amylázy.
Průkaz RNA viru pomocí RT-PCR[2].
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Nutno odlišit infiltraci při malignitách, sarkoidózu.
Hnisavá parotitida, sialoadenitida, parotitida vyvolaná CMV, parotitida vyvolaná coxsackie A , parotidomegálie HIV+ dětí.
Vzácně – otravy Pb, Hg, tumor, Mikuliczův syndrom (leukémie), Sjörgren, Charvátův příznak – DM.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Symptomatická: na parotis – vlažné obklady, pankreatická dieta, klid.
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Časté, průběh většinou příznivý.
 | O správnosti článku se vede diskuse. | |||
| O obsahu článku „Příušnice“ se nyní debatuje. Více informací naleznete v diskusi. | ||||
- Aseptická meningitida
U dětí nejčastější komplikace, průběh většinou mírný. V 70 % nepozorovaná. V likvoru mononukleární pleocytóza (> 1000 atyp. elementů/mm3) – zvýšena bílkovina, bílé krvinky také dost vysoké (na rozdíl od jiných aseptických zánětů CNS).
Příznaky: teplota, bolest hlavy, nauzea, zvracení, meningeální příznaky, velmi vzácně trvalá hluchota.
Postižení CNS se může objevit i před zduřením parotis!
Příznaky: malátnost, zvracení, neurologické poruchy[2].
Příznaky nespecifické: bolesti břicha, zvracení a průjem.
- U adolescentů a mladých mužů – orchitida a epididymitida.
U dětí do 15 let ve 20 %, 5 dní po akutní fázi.
Příznaky: bolest, otok a zarudnutí kůže skrota nad zvětšeným varletem, opět stoupá teplota. Ve 13 % případů vede ke snížení fertility, zřídka až ke sterilitě[2].
- Další komplikace
Poruchy sluchu – jednostranné, tranzientní nebo permanentní. Oční komplikace: neuritida optického nervu, uveokeratitida, dakryoadenitida, centrální venózní trombózy. Paréza lícního nervu, nefritida, tyroiditida, myokarditida, artritida.[2]
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Většinou dobrá, následky mohou být po meningoencefalitidě, orchitidě, pankreatitidě.
Profylaxe[upravit | editovat zdroj]
Pravidelné očkování spolu se spalničkami a zarděnkami (MMR vakcína).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 103-105. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b c d e f g h i MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 188. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ Státní zdravotní ústav. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - relativně : Hlášený výskyt vybraných infekčních nemocí v České republice v Epidatu v letech 2005-2014, na 100 000 obyvatel [online]. ©2015. [cit. 2015-11-21]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-relativne>.
- ↑ Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. s. 179. ISBN 8024629321.
- ↑ STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - relativně : Hlášený výskyt vybraných infekčních nemocí v České republice v Epidatu v letech 2005-2014, na 100 000 obyvatel [online]. ©2015. [cit. 2015-11-21]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-relativne>.
- ↑ STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2005-2014 - absolutně : Hlášený výskyt vybraných infekčních nemocí v České republice v Epidatu v letech 2005-2014 - absolutně - předběžná data [online]. ©2015. [cit. 2015-11-21]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2003-2012-absolutne>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
