Původci infekcí dolních cest dýchacích
Infekce dolních cest dýchacích patří mezi častá onemocnění, která v některých případech navazují nebo doprovází infekce horních cest dýchacích. Mezi typicky dětská onemocnění patří převážně bronchiolitida, akutní laryngotracheitida a pertuse. V dospělosti je častá hlavně akutní bronchitida a akutní tracheitida, která je převážně virového původu.
Ohroženi jsou převážně kojenci a batolata, dále také neočkovaní kojenci proti černému kašli, kuřáci, senioři, pacienti s chronickou bronchitidou nebo jiným chronickým onemocněním.
Projevy[upravit | editovat zdroj]
Mezi hlavní příznaky infekcí dolních dýchacích cest patří kašel, někdy bývá doprovázen dušností, produkcí sputa, bolestí na hrudi, občas se může objevit i hemoptýza, téměř vždy jsou subfebrilie nebo horečky.
Hlavní původci[upravit | editovat zdroj]
Mezi původce infekcí dolních dýchacích cest patří viry, bakterie i paraziti. Z virů sem patří hlavně adenoviry, viry influenzy (A a B), viry parainfluenzy a respirační syncytiální virus.
Z bakterií je to hlavně Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis (původci černého kašle), Mycoplasma pneumoniae, Corynebacterium diphteriae (původce záškrtu), také jsou možné bakteriální superinfekce od Staphylococcus aureus a Haemophilus influenzae. V ambulancích a v běžných lůžkových odděleních se nejčastěji setkáváme s extracelulárními patogeny, jako je například Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae, Staphylococcus aureus a Moraxella catarrhalis. Z intracelulárních patogenů je to hlavně Mycoplasma pneumoniae, Legionella spp., Chlamydia pneumonie a viry. Na jednotkách intenzivní péče převažují gramnegativní bakterie, Staphylococcus aureus a Legionella pneumophila, někdy i u Pseudomonas aeruginosa.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Akutní laryngotracheitida[upravit | editovat zdroj]
Akutní laryngotracheitida je virová infekce začínající jako katar horních cest dýchacích. Infekce se postupně šíří dolů do laryngu, kde vzniká otok (v jeho nejužší části). Postihuje hlavně kojence a batolata. Děti se budí v noci s inspiračním stridorem a záchvaty dusivého štěkavého kašle. Dítě nemá polykací obtíže, nebývá přítomna vysoká teplota. Mezi hlavní původce patří virus parainfluenzy, viry influenzy A i B, rhinoviry, adenoviry.
Akutní laryngitida[upravit | editovat zdroj]
Akutní laryngitida je převážně nemoc starších dětí a dospělých. Toto onemocnění bývá hlavně virového původu, mezi hlavní původce patří adenoviry, koronaviry, rhinoviry, viry parainfluenzy a influenzy. Bakterie jsou často původci superinfekce sliznice, která je poškozena viry. Zánět je lokalizován v hrtanu a na hlasivkách. Hlavním příznakem je chrapot až afonie, zúžení laryngu nevede ve většině případů k dušení (není to závažné onemocnění). Onemocnění samo ustoupí přibližně do 1 týdne.
Pertuse (černý kašel)[upravit | editovat zdroj]
Černý kašel je záchvatovitý dráždivý kašel způsobený bakterií Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis. Infekce je velmi nebezpečná pro neočkované kojence (může být až smrtelná). Onemocnění obvykle trvá 6 až 8 týdnů a má 3 stadia: katarální (1 až 2 týdny), paroxysmální (2 až 6 týdnů) a rekonvalescentní (1 až 3 týdny). Důležitou prevencí je očkování, které je součástí hexavakcíny.
Akutní bronchitida[upravit | editovat zdroj]
Akutní bronchitida se projevuje suchým dráždivým neproduktivním kašlem a expirační dušností. Postupně se mění charakter kašle a pacient vykašlává sputum, může se objevovat subfebrilie až horečky. Akutní bronchitida má typicky sezónní výskyt infekce v zimě a na jaře. Je způsobena hlavně respiračními viry nebo Mycoplasma pneumoniae.
Akutní bronchiolitida[upravit | editovat zdroj]
Akutní bronchiolitida je zánětlivé onemocnění bronchiolů, vyskytuje se hlavně u novorozenců a dětí do 2 let. V průběhu onemocnění postupně dochází k obliteraci bronchiolů a vzniku ložisek atelektáz (nevzdušnost plicní tkáně). Hlavním příznakem je hvízdavá dušnost a respirační insuficience. Hlavními původci jsou respirační syncytiální viry, adenoviry a respirační viry. V diagnostice je nutné rychle rozhodnout, zda potíže pacienta jsou infekční nebo neinfekční povahy, a také zda pacienta dále vyšetřovat a léčit ambulantně nebo za hospitalizace.
Pneumonie (zápal plic)[upravit | editovat zdroj]
Zápal plic je zánět plicního parenchymu, může být infekční i neinfekční etiologie. Jedná se o třetí nejčastější příčinu smrti dle WHO. Mezi rizikové pacienty patří hlavně senioři, imobilizovaní pacienti, imunokompromitovaní pacienti, kuřáci, ventilovaní pacienti a dlouhodobě hospitalizovaní jedinci. Rozlišujeme infekční a neinfekční pneumonie. Dle průběhu můžeme pneumonie rozdělit na akutní, chronické (déle než 3 měsíce) a recidivující.
Mezi hlavní původce patří Streptococcus pneumoniae, Streptococcus pyogenes, Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Virus influenzy A, adenoviry. Infekce u imunokompromitovaných pacientů způsobují převážně enterobakterie (Klebsiella pneumoniae), Nokardia, atypická mykobakteria, Pneumocystis jiroveci, Aspergillus spp.
Dle patologicko-anatomického obrazu se dělí na lobární pneumonie, bronchopneumonie, intersticiální pneumonie. Dle RTG obrazu dělíme pneumonie na typické (mají klasické symptomy – horečka, kašel, dušnost) a atypické (mají symptomy netypické – bolest hlavy, myalgie, artralgie, nevolnost).
V diagnostice se nejdříve provádí fyzikální vyšetření plic a hrudníku, poté se udělá RTG snímek hrudníku. Pacientovi odebereme sputum a pošleme ho na mikrobiologické vyšetření, odebírá se také hemokultura, můžeme provést punkci výpotku nebo vyšetřit moč na přítomnost Legionella pneumophila
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
