Bronchiolitida

Z WikiSkript

Bronchiolitida
Bronchiolitis
Bronchiolitis
Akutní broncholitida: zánětlivý exsudát vyplňující lumen bronchiolu s akutním zánětlivým postižením okolní stěny.
Akutní broncholitida: zánětlivý exsudát vyplňující lumen bronchiolu s akutním zánětlivým postižením okolní stěny.
Původce viry (nejčastěji RSV, virus influenzy, virus parainfluenzy, adenoviry, rinoviry, Mycoplasma pneumoniae[1] a metapneumovirus)
Přenos kapénkový
Inkubační doba 4–5 dní
Klinický obraz lehké akutní respirační onemocnění (1–7 dní), zhoršení celkového stavu (dušnost, tachypnoe, tachykardie, dyspnoe, prodloužené exspirium, inspirační postavení hrudníku, kašel, cyanóza nebo bledost)
Léčba dle závažnosti, oxygenoterapie [2]
Očkování pasivní imunizace proti RSV
Klasifikace a odkazy
MKN J21
MeSH ID D001988
MedlinePlus 000975
Medscape 961963

Bronchiolitida je těžké akutní obstruktivní respirační onemocnění charakterizované edémem sliznice malých bronchů a bronchiolů a zvýšenou produkcí hlenu způsobené virovou infekcí. Charakteristickým projevem je akutní dechová tíseň s rychlým rozvojem akutní globální respirační insuficience. Postihuje zejména děti v prvních dvou až třech letech života. Častěji bývají postiženi chlapci (až 2× častěji). Nejvyšší frekvence výskytu je v lednu až dubnu (maximum v březnu).[1][3]

Nejčastějším původcem je RSV (respiratory syncytial virus). Onemocnění nejčastěji postihuje kojence v prvním půlroce. Důvodem vysoké incidence u kojenců je skutečnost, že vytvořené protilátky nebo protilátky od matky nechrání děti v tomto období proti RSV.

Rizikové skupiny: nezralé děti, věk do 6 týdnů, bronchopulmonální dysplázie, cystická fibróza, imunodeficity, vrozené srdeční vady, DMP, systémové choroby.

Závažnost průběhu se zhoršuje u dětí s jinými kardiopulmonálními chorobami, u imunodeficitních a při vrozených metabolických poruchách.

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější původci: RSV (85 % případů), virus influenzy, virus parainfluenzy, adenoviry, rinoviry, Mycoplasma pneumoniae[1] a metapneumovirus.

Výjimečně se uplatňují bakterie: Bordetella pertussis, parapertussis, Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Pseudomonas aeruginosa, a další vyvolavatelé: Chlamydia pneumoniae, Mycoplasma pneumoniae.

Rizikové faktory

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  1. fáze – lehké akutní respirační onemocnění (rýma, kašel, teplota 37−40 °C), trvá po dobu 1−7 dnů (prodromální období),[4]
  2. fáze – zhoršení celkového stavu – dušnost, tachypnoe, tachykardie, dyspnoe (zatahování jugula a podžebří), prodloužené exspirium, inspirační postavení hrudníku, kašel, cyanóza (nebo bledost). Dominuje extrémní tachypnoe (70−80/min) – podobná je u dětí ještě u pneumocystózy.

Zpočátku dominuje smíšená dyspnoe nebo obraz podobný obstrukční bronchitidě (ale nereaguje na bronchodilatancia), hyperinflace plic a chudý poslechový nález. Brzy nato progreduje tachypnoe a rozvíjí se dušnost (alární souhyb, retrakce mezižeberních prostor, grunting…). Poslechově bývají na plicích inspirační praskoty v kombinaci s nevýraznými exspiračními vrzoty a pískoty. Nárůst dechové práce postupně snižuje výkonnost svalů, následuje hypoventilace, cyanóza a globální respirační insuficience.[3]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Hrudní RTG 16denního dítěte - výrazná hyperinflace plic s oploštěním bránice, bilaterální atelektázy v pravém plicním hrotu a v levé bazální oblasti.
  • Klinický obraz,
  • poslechový nález,
  • RTG plic – nemá typickou podobu (může se udělat, ale nemusí); někdy je přítomna výrazná hyperinflace plic s oploštěním bránice, mnohočetné mikroatelektázy trojúhelníkovitého tvaru, peribronchiální infiltrace, mnohočetné mikroemfyzémy, event. jednostranný emfyzém (Swyerův-Jamesův syndrom), retrosternálě a retrokardiálně zvýšená transparence plic, lokalizovaná pneumonie (zejm. u novorozenců a kojenců do 6 měsíců věku).[3][4],
  • průkaz RS-viru a adenovirů po laváži hltanu (průkaz RSV na tkáňových kulturách a vzestup fluorescenčních protilátek)[4],
  • potní test k vyloučení cystické fibrózy.

Vyšetření krve prokáže necharakteristické změny:

Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Důležité odlišit od obstruktivní bronchitidy, astma bronchiale, cystické fibrózy, tracheobronchiální anomálie či aspirace cizího tělesa.[1] Někdy může mít v tomto období podobný obraz těžká obstrukční (astmatická) bronchitida, které jsou však přítomny exspirační pískoty, proto mají bronchodilatancia a kortikoidy větší léčebný efekt.

Porovnání akutní bronchitidy s akutní bronchiolitidou
Příznak Bronchitis acuta Bronchiolitis acuta
Věk kdykoli v dětství kojenci a mladší batolata
Výskyt jaro, podzim zima
Etiologie adenoviry, viry influenzy a parainfluenzy, chlamydie, mykoplazmata RSV (většinou), zbytek jako u bronchitis
Dyspnoe exspirační smíšená
Tachypnoe vzácně vždy
Saturace kyslíkem nad 90 % vždy pod 90 %
Cyanóza vzácně vždy
Dominující poslechový nález exspirační inspirační
ABR hypoxémie hypoxémie a hyperkapnie
Klinická odpověď na steroidy a β2-mimetika dobrá až výborná minimální nebo žádná

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Oxygenoterapie s cílem udržet saturaci kyslíkem nad 92 %,
  • rehydratace a úprava vnitřního prostředí – nepřelít!, sledovat vodní bilanci, CŽV,
  • zklidnit, ale přiměřeně (neutlumit dechové centrum!),
  • přemístit na pracoviště s možností umělé plicní ventilace,
  • UPV při globální respirační insuficienci,
  • kontroverzní léky:
    • kortikoidy – nebývají efektivní – když nemají do 48 hod. efekt, vysadíme je,
    • β-mimetika – kontroverzní – můžou mít efekt, ale nemusejí, když do 48 hod. nepomůžou, nedávat,
  • další možnosti s nejistým léčebným efektem:
    • inhalace virostatika ribavirinu, inhalace adrenalinu, parasympatolytik, plynné směsi kyslíku a helia[3],
  • antibiotika se nedoporučují,
  • bronchoalveolární laváž (BAL) – když ho máme zaintubovanýho, pomůžeme tím od hlenu, kultivace,
  • po odeznění nejhorších příznaků – výrazná expektorace díky zvýšené produkci hlenu,
  • rehabilitace dechu.

Nezbytný je přívod kyslíku, nutná je dostatečná hydratace a při respirační insufucienci mechanická ventilace. Dále se doporučují bronchodilatancia (β-mimetika) a kortikosteroidy (jejich podávání je stále kontroverzní), stejně kontroverzní je podávání ribavirinu (antivirotikum). Hodnocení léčby: důležité posouzení plynové výměny a oxygenace tkání (pulzní oxymetrie), důležité je kompletní vyšetření krevních plynů a ABR (zjistí hyperkapnii – globální respirační insuficienci) – je možné předejít hrozícímu respiračnímu selhání. Zhoršující se dušnost, progredující hypoxémie, hyperkapnie a apnoe je indikace pro přijetí na JIP a na mechanickou ventilaci. ATB jsou indikována při bakteriální superinfekci (hemofilus, peumokok) – u kriticky nemocných s bronchiolitidou s vysokou teplotou a leukocytózou.[4]

Prognóza: mortalita je nízká (2–4 %). Po prodělané bronchiolitidě je udáván vyšší výskyt opakovaného hvízdání (wheezing) a hyperreaktivity dýchacích cest.[4]

Swyerův-Jamesův/MacLeodův syndrom[upravit | editovat zdroj]

Jde o nález jednostranné hyperlucentní plíce v nepřítomnosti jiných patologií plicního parenchymu (kongenitální lobární emfyzém, emfyzematózní buly, bronchogenní cysty, bronchiektázie). Hlavní patogenetickou událostí je akutní bronchiolitida s obliterací menších dýchacích cest, která obvykle vede k roztažení a destrukci plicního parenchymu s air – trappingem a hypoperfuzi postiženého segmentu nebo laloku, projevující se radiografickou hyperlucencí.[5]

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Profylaktické podání palivizumabu (monoklonální protilátka proti RSV) je doporučeno u vybraných vysoce rizikových skupin dětí s prematuritou, srdeční vadou nebo plicním onemocněním. Je podáván 1x měsíčně po dobu 5 měsíců zimního období, tj. v období nejvyšší frekvence RSV infekcí. Profit palivizumabu vyvažuje jeho extrémní cenu. Další formou prevence je vakcinace všech věkových skupin proti Influenze A.[5]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 333-334. ISBN 978-80-247-2525-3.
  2. ↑ BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 417. ISBN 978-80-7262-644-1.
  3. ↑ a b c d NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 308-310. ISBN 978-80-7262-512-3.
  4. ↑ a b c d e f HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 206. ISBN 80-7262-178-5.
  5. ↑ a b HAVRÁNEK, Jiří: Parenterální výživa

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • Přednáška MUDr. Petra Koťátka medikům dne 21. října 2010.
  • Seminář pro mediky s MUDr. Davidem Lorenčíkem dne 21. října 2010.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Bronchiolitida&oldid=471028“