Aspergillus
Rod Aspergillus se řadí mezi houby, fungi. Aspergily patří k nejrozšířenějším houbám v prostředí. V současnosti je popsáno přibližně 150 druhů těchto hub[1], avšak jen asi dvacet z nich prokazatelně vyvolává onemocnění u člověka. Člověka ohrožují dvojím způsobem : intoxikací a infekcí. Podobně jako mnoho dalších mikromycet, aspergily jsou dnes významnými původci nozokomiálních nákaz a jejich nebezpečnost narůstá.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Rod Aspergillus zahrnuje převážně rychle rostoucí mikromycety. Ty dobře rostou na různých půdách za 2–4 dni[1]. Kolonie vynikají pestrou škálou pigmentů, které mohou difundovat daleko do agaru.
Morfologie[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o vláknité houby, jejichž jednotlivá vlákna (hyfy) jsou předělena septy. Makroskopicky u aspergilů nacházíme útvary nazývané mycelium, jenž mají dvě části : vegetativní mycelium, jenž vrůstá do půdy, ze které čerpá živiny a vzdušné mycelium,jehož konce vláken jsou rozšířeny do konidiofor, které nesou konidie (spory), tedy elementy rozmnožování. Mezi nejvýznamnější houby patřící do rodu Aspergillus se řadí A. fumigatus, nejčastější původce aspergilózy, A. flavus, který produkuje mykotoxin a karcinogen aflatoxin (např. v cereáliích a burských oříšcích), A. niger, A. terreus, A. carbonarius, A. ochraceus a A. parasiticus.
Patogenita a epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Ze všech hub, které způsobují onemocnění u člověka, žádné nejsou v přírodě tak rozšířené jako rod Aspergillus. Aspergily jsou všudypřítomné, vyskytují se ve vzduchu, v půdě, prachu, stavebních materiálech, některých potravinách a ve vodě. Hlavní vstupní cestou je pro Aspergily dýchací trakt. Po inhalaci konidiospóry dozrávají v plicích a pokud nejsou kontrolované obrannými mechanismy organismu, mohou proniknout také do dalších tkání včetně cév či CNS. Většina lidí je však proti rozvoji choroby přirozenně imunní, protože alveolární makrofágy mají schopnost konidie pohltit a zlikvidovat. U pacientů léčených kortikosteroidy a u imunodeficientních pacientů (pacientů s leukémií, AIDS, chronickou obstrukční bronchopulmonální chorobou, pacientů po chemoterapii či transplantaci, atd.) je ale tato jejich schopnost snížena.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Houby můžeme prokázat přímo ve sputu, výplachu plic (BAL) nebo biopsií. Pro diagnózu je důležité sérologické vyšetření.
Aspergillus
Konidiofory Aspergillus fumigatus
Aspergillus fumigatus na CYA agare
Aspergillus niger
Aspergillus niger na SDA agare
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
- GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 356–357. ISBN 8023802976.
