Gramovo barvení
(přesměrováno z Gram)
Jedno ze základních barvení v mikrobiologii. Gramovo barvení dalo základ rozdělení bakterií na Gram pozitivní (G+) a Gram negativní (G−). Toto dělení je založeno na různé stavbě bakteriální stěny.
Postup[upravit | editovat zdroj]
Zkoumaný vzorek nebo kulturu bakterií naneseme na podložní sklo a postupně nanášíme barvící roztoky. Každý roztok necháme působit cca 1 minutu[1]. Postup si snadno zapamatujeme podle zkratky VLAS (VLAK):
- krystalová Violeť
- Lugolův roztok
- Alkohol
- opláchnutí vodou
- Safranin nebo Karbolfuchsin
Pozitivita a negativita[upravit | editovat zdroj]
G+[upravit | editovat zdroj]
Grampozitivní bakterie mají stěnu tvořenou peptidoglykanem a polysacharidy, kterými prochází kyselina teichoová. Při barvení se krystalová violeť dostává do buněk a tvoří s Lugolovým roztokem modrou komplexní barvu. Alkohol není schopný prostoupit buněčnou stěnou a rozpustit komplex. Dobarvení safraninem dodá bakteriím tmavě fialovou barvu.
- G+ koky: Staphylococcus, Streptococcus, Enterococcus;
- G+ bacily: Corynebacterium, Clostridium, Listeria, Bacillus.
G–[upravit | editovat zdroj]
Gramnegativní bakterie mají stěnu tvořenou tenkou vrstvou peptidoglykanu a vrstvou lipopolysacharidu. Při stejném postupu dochází ve třetím kroku k vyplavení komplexu alkoholem a k odbarvení. Safranin dobarví bakterie červeně.
- G– koky: Neisseria;
- G– kokobacily: Haemophilus influenzae, Bordetella pertussis, Legionella, Brucella, atd.
- G– bacily: Klebsiella, E. coli, Enterobacter, Citrobacter, Serratia, Vibrio, Pseudomonas, Proteus, Helicobacter pylori, Yersinia, Campylobacter, Salmonella, Bacillus fragilis, atd.
G labilní a nebarvící se[upravit | editovat zdroj]
Některé bakterie, zvláště po dlouhé kultivaci a několikanásobném pasážování, nebo pokud přežijí útok antibiotik proti buněčné stěně (L-formy), se mohou změnit z G+ na G–.
Bakterie, které obsahují ve své stěně hodně mastných kyselin a vosků (Mycobacterium tuberculosis), se nemusí barvit podle Grama vůbec.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- RYŠKOVÁ, Olga, et al. Návody k praktickým cvičením z lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-307-5.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ JULÁK, Jaroslav. Praktická cvičení a semináře z lékařské mikrobiologie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2009. 113 s. ISBN 978-80-246-1141-9.
