Uveitidy

Uveitida je zánětlivé postižení živnatky (uvea, tunica vasculosa). Uvea je vysoce vaskularizovaná vrstva oka, která se nachází mezi tunica fibrosa a tunica nervosa. Uvea má tří části: choroidea (cévnatka), corpus ciliare (řasnaté těleso) a iris (duhovka).

Dle původu rozlišujeme:

• exogenní uveitidy – patogen přichází z vnějšku – při poranění
• endogenní – původ zánětu je vnitřní či systémový

Etiologie

• viry (herpes simplex virus, varicella-zoster virus),
• mykózy (kandidóza), paraziti (toxoplasmóza, toxokaróza),
• autoimunitní nemoci (revmatoidní artritida, ankylozující spondylartritida, sarkoidóza,...),
• systémové infekce (borelióza, syfilis, tuberkulóza,...),
• idiopatické uveitidy (např. juvenilní idiopatická artritida),
• reaktivní artritida.

Přední uveitidy

Uveitida způsobená Vogt-Koyanagi-Harada syndromem

Postihují duhovku (iritis), corpus ciliare (cyklitis), nejčastěji obojí (iridocyklitis).

Příznaky

• subjektivní příznaky:
  • hlavní příznak je tupá bolest oka – častá propagace do okolí
  • pokud je zaníceno řasnaté těleso, tak bolest stoupá při pohledu do blízka a při akomodaci
  • světloplachost, slzení, blefarospazmus, pokles vidění (zkalení komorové tekutiny exsudátem)
  • u chronického průběhu bolesti chybí, zhoršuje se vidění
• objektivní příznaky:
  • ciliární někdy smíšená injekce, mioza
  • ciliární injekce je známkou akutního zánětu, u chronického není
  • další zjistíme binokulárním mikroskopem
  • setřelá kresba duhovky, změna barvy duhovky (do zelena), zánětlivý výpotek v komorové vodě
    1. serózní výpotek – jako tzv. tyndalizace – buněčná příměs
    2. hnisavý výpotek – leukocyty klesají na dno přední komory, zde tvoří různě vysokou hladinku – hypopyon
    3. fibrinózní exsudace – rychle vznikají srůsty zornicového okraje duhovky k přední ploše čočky (tzv. zadní synechie)
       • zpočátku jde rozvolnit mydriatiky
       • nedojde-li k uvolnění, dojde ke srůstu – tzv. seclusio pupillae – uzavření komunikace mezi zadní a přední komorou oční → v zadní komoře se hromadí tekutina → „bábovkovité“ vyklenutí duhovky dopředu (tzv. iris bombata) → vzestup nitroočního tlaku
       • vyklenutím směrem k rohovce může při pokračující fibrinové sekreci přirůst duhovka ještě k rohovce – tzv. přední synechie
       • fibrinózní exsudace – např. u ankylózující spondylitidy

Komplikace

• sekundární glaukom
• u chronických – často vznik zákalu čočky – katarakta
• při chronickém průběhu – může poklesávat produkce moku → hypotonie bulbu – oko je měkké – dystrofické změny (např. pásová dystrofie rohovky)
• heterochromie – rozdíl v barvě duhovek po chronické uveitidě daný dekolorací duhovky (i jako vývojová anomálie)

Terapie

• mydriatika
  • základní lék lokální terapie
  • rozšířením zornice zabraňují vzniku zadních synechií, vzniklé srůsty uvolňují
  • navíc imoblilizují corpus ciliare, čímž snižují bolestivost
  • nejčastěji parasympatolytika – 1% atropin 1x denně nebo 0,25% skopolamin 1-2x denně
  • k tomu se mohou dát sympatikomimetika (phenylefrin) – kontrakce dilatatoru
• kortikosteroidy
  • druhý základní lék
  • 4-5x denně formou kapek – hlavně dexametazon, prednison
• nesteroidní antiflogistika
• antivirotika

Intermediální uveitidy

Postihují řasnaté těleso, periferní část choroidey, sítnice a sklivce.

• většinou postihují mladé v pubertě
• etiologie neobjasněna, patrně autoimunitní vaskulitida
• v 80 % je oboustranné
• nejsou bolesti, nemocný má zhoršené vidění a plovoucí zákaly v zorném poli
• oko klidné, bez překrvení
• ve sklivci různé zákaly, které v periferii různě kryjí sítnici
• často se později přidá edém papily – může vést k trvalému poklesu vidění

Komplikace

• obdobné jako u chronické přední
• nejčastěji vzniká komplikovaná katarakta, sekundární glaukom či pásová keratopatie
• cystoidní makulární edém – chronický edém makuly, zhoršuje vidění

Terapie

• u těžkých forem – kortikoidy periokulárně nebo celkově
• lokální terapie je bez efektu

Zadní uveitidy

Postižení chorioidey (choroiditida), často s tím i sítnice (chorioretinitida).

• cévnatka ani sítnice nemají senzitivní inervaci → nejsou provázeny bolestí
• významný subj. příznak – zhoršení vidění
• různé „plovoucí“ zákaly či tečky před okem, výpadky zorného pole (skotomy)
• oko je klidné, bez injekce, přední komora je čirá
• sklivec bývá zakalen
• zánět v oftalmoskopu – neostře ohraničená ložiska, běložlutá, případně okolní hemoragie
• proběhlý zánět – ostře ohraničené bělavé, ploché jizvy s atrofickou cévnatkou

Komplikace

• postižení makuly – edém
• zánět zrakového nervu

Terapie

• malé léze v periferii nevyžadují léčbu, většinou se spontánně zhojí
• léze kolem makuly léčbu vyžadují
• známe-li etiologii – kauzálně (aciklovir, amfotericin B, ATB...)
  • borelióza – penicilin, tetracyklin
  • syfilis – penicilin
  • paraziti (toxoplasma) – pyrimetamin + sulfonamid + klindamycin
• většinou se to řeší na infekčním oddělení

Panuveitidy

• spíše exogenní uveitidy
• nejčastěji endoftalmitida, vzácněji sympatická oftalmie
• nebo u systémových zánětů (sarkoidóza, borrelióza, syfilis, toxoplasmóza)

1. Endoftalmitida
   • akutní hnisavé onemocnění, nejčastěji exogenně buď při perforujícím poranění nebo při operaci
   • rychlý pokles vidění, tupá bolest oka
   • edém víček, injekce, hypopyon, absces sklivce, nekrotizující chorioretinitida
   • terapie okamžitě – kapky do očí a aplikace subkonjuktiválně
2. Sympatická oftalmie
   • oboustranná chronická granulomatózní panuveitida
   • vznik za několik týdnů či let po perforujícím poranění

Odkazy

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2012. [cit. 11.1.2012]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.