Spála

Z WikiSkript

(přesměrováno z Scarlatina)

Spála
Scarlet Fever
Scarlatina
Lakunární angína
Lakunární angína
Původce Streptococcus pyogenes
Přenos kapénkami
Inkubační doba 2-5 dní
Klinický obraz streptokoková angína se spálovým exantémem, malinový jazyk, petechie na patře, mírná lymfadenopatie, Šrámkův příznak
Diagnostika kultivace výtěru, KO, sérologie
Léčba PNC/erythromycin, symptomatická, izolace
Komplikace absces (peritonzilární, retrofaryngeální), akutní glomerulonefritida, revmatická horečka
Incidence v ČR 3000–4500/rok, tzn. 28–43 nemocných na 100 000 obyvatel a rok
Klasifikace a odkazy
MKN A38
MeSH ID D012541
MedlinePlus 000974
Medscape 1053253
Spálový exantém

Spála, scarlatina, je infekční exantémové onemocnění vyvolané beta-hemolytickým streptokokem skupiny AStreptococcus pyogenes, které nejčastěji postihuje děti předškolního a školního věku. Jedná se o streptokokovou angínu se spálovou vyrážkou a horečkou.

Spála vznikne u dítěte vnímavého k danému sérotypu streptokoka a k jeho pyrogennímu exotoxinu (erytrogenní toxin). Vzniklý exantém je výsledkem interakce mezi exotoxinem a protilátkami na úrovni kapilár.

V průběhu onemocnění vznikají dlouhodobě perzistující specifické antitoxické protilátky proti cytolitickému toxinu Streptolysin O (ASLO).[1]

Původce[upravit | editovat zdroj]

Streptococcus pyogenes – beta-hemolytický streptokok skupiny A(Bakterie jsou G+, oválné až kulaté, nepohyblivé a nesporulující).;

Jako povrchové antigeny pouzdra působí M-protein(podle ktorého struktury má asi 80 sérotypů) a kyselina hyaluronová. Které zvyšují virulenci a vykazují imunologicky zkříženou reaktivitu ke kardiálnímu myozinu a sarkolemě.[2];

Tvoří 3 druhy pyrogenního exotoxinu (A, B, C) – dříve se označoval jako spálový, tedy erytrogenní toxin (funkčně superantigen).

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

  • Zdroj: nemocný nebo nosič streptokoka tvořícího exotoxin;
  • přenos: kapénkami;
  • vstupní cesta: nosohltan, ale i porušená kůže („ranná spála“);
  • incidence v ČR (2000–2009): 3000–4500/rok, tzn. 28–43 nemocných na 100 000 obyvatel a rok.;[3]
  • Typicky se vyskytuje v menších epidemiích v dětských kolektivech (nejvíce ve věku 4–12 let).[4]
  • inkubační doba: 2–5 dní.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Malinový jazyk
  • Streptokoková angína (katarální až lakunární se spálovým exantémem);
  • Symptom ikona.svghorečka, zvracení, bolesti břicha;[5]
  • exantém je především v podbřišku, tříslech, na vnitřní straně stehen, v podpaží a v loketních jamkách (embolizační predilekce);
  • kůže je na pohmat drsná (příznak „husí kůže“);
  • v obličeji je difúzní erytém s cirkumorálním výbledem („Filatovův příznak“);
  • malinový jazyk, na patře petechie, edematózní uvula;[5]
  • drobné papulky v oblasti lůžek nehtů a na boltcích („Šrámkův příznak“);[4]
  • mírná lymfadenopatie předních krčních uzlin;[5]
  • v současnosti je průběh lehký:
    • angína je katarální, horečka nízká;
    • vyrážky málo, trvá krátce;
    • komplikace jsou vzácné.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Kultivace výtěru z mandlí;
  • krevní obraz: leukocytóza, posun doleva, mírná eosinofilie;
  • sérologický průkaz vzestupu antistreptokokových protilátek (ASLO) v rekonvalescentním séru (antistreptolysinu O, antideoxyribonukleázy, hyaluronidázy a streptokinázy B).

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Lékem volby je Penicilin V 100 000 IU/kg/d p.o.nejméně 10 dní(obtíže by měly ustoupit po 24–48 hod), při alergii makrolidy, cefalosporiny(5 dní) a erythromycin. Rezistence na erythromycin je však stále častější.[6] CAVE!!! aminopeniciliny nepodávat při podezření na infekční mononukleózu[2].

  • symptomatická terapie;
  • izolace nemocného (na infekčním oddělení nebo doma).

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Prevence[upravit | editovat zdroj]

  • při výskytu se provádí u kontaktů výtěr mandlí → při pozitivním nálezu streptokoka A léčba penicilinem
  • podléhá hlášení

Nosičství Streptococcus pyogenes[upravit | editovat zdroj]

Prevalence nosičství Streptococcus pyogenes v dětské populaci je (v závislosti na oblasti) 15 až 20 %, v dospělé populaci nižší. Asymptomatičtí nosiči nejsou v riziku vzniku supurativních ani non-supurativních komplikací. Zároveň nejsou považováni za podstatný rezervoár pro šíření streptokokové infekce. Tyto asymptomatické nosiče tedy není třeba identifikovat ani léčit. Provádět kontrolní kultivace po terapii není doporučeno (cost-benefit).[7][8]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. http://www.szu.cz/tema/prevence/spala-manual-iv
  2. a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 158-159. ISBN 978-80-247-2525-3.
  3. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,, et al. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2000-2009 [online]. ©2010. [cit. 2010-08-15]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-1998-2007-absolutne>.
  4. a b ROTTENBERG, Jan. Diferenciální diagnostika, terapie a komplikace akutních tonzilitid [online] . In solen.cz. Jaro a léto v ordinaci a lékárně. 1. vydání. Olomouc : Solen, 2010. 138 s. s. 48-57. Dostupné také z <www.solen.cz>. ISBN 978-80-87327-32-6
  5. a b c d TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 685. ISBN 978-0-19-856573-4.
  6. GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 351. ISBN 978-80-7387-928-0.
  7. Bisno AL, Stevens DL. Streptococcus pyogenes. In Mandell, Bennett, & Dolin: Principles and Practice of Infectious Diseases, 6th ed. 2005: 2362–2390.
  8. Fisher RG, Boyce TG. Nose and Throat Syndromes. In Lippincott Williams & Wilkins: Moff et‘s Pediatric Infectious Diseases: A Problem-Oriented Approach, 4th Edition 2005: 14–43.