Spála
(přesměrováno z Scarlatina)
Spála | |
Scarlet Fever | |
Scarlatina | |
Lakunární angína | |
Původce | Streptococcus pyogenes |
---|---|
Přenos | kapénkami |
Inkubační doba | 2-5 dní |
Klinický obraz | streptokoková angína se spálovým exantémem, malinový jazyk, petechie na patře, mírná lymfadenopatie, Šrámkův příznak |
Diagnostika | kultivace výtěru, KO, sérologie |
Léčba | PNC/erythromycin, symptomatická, izolace |
Komplikace | absces (peritonzilární, retrofaryngeální), akutní glomerulonefritida, revmatická horečka |
Incidence v ČR | 3000–4500/rok, tzn. 28–43 nemocných na 100 000 obyvatel a rok |
Klasifikace a odkazy | |
MKN | A38 |
MeSH ID | D012541 |
MedlinePlus | 000974 |
Medscape | 1053253 |
Spála, scarlatina, je infekční exantémové onemocnění vyvolané beta-hemolytickým streptokokem skupiny A – Streptococcus pyogenes, které nejčastěji postihuje děti předškolního a školního věku. Jedná se o streptokokovou angínu se spálovou vyrážkou a horečkou.
Spála vznikne u dítěte vnímavého k danému sérotypu streptokoka a k jeho pyrogennímu exotoxinu(erytrogenní toxin). Vzniklý exantém je výsledkem interakce mezi exotoxinem a protilátkami na úrovni kapilár.
V průběhu onemocnění vznikají dlouhodobě perzistující specifické antitoxické protilátky proti cytolitickému toxinu Streptolysin O (ASLO).[1]
Původce[upravit | editovat zdroj]
Streptococcus pyogenes – beta-hemolytický streptokok skupiny A(Bakterie jsou G+, oválné až kulaté, nepohyblivé a nesporulující).;
Jako povrchové antigeny pouzdra působí M-protein(podle ktorého struktury má asi 80 sérotypů) a kyselina hyaluronová. Které zvyšují virulenci a vykazují imunologicky zkříženou reaktivitu ke kardiálnímu myozinu a sarkolemě.[2];
Tvoří 3 druhy pyrogenního exotoxinu (A, B, C) – dříve se označoval jako spálový, tedy erytrogenní toxin (funkčně superantigen).
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
- Zdroj: nemocný nebo nosič streptokoka tvořícího exotoxin;
- přenos: kapénkami;
- vstupní cesta: nosohltan, ale i porušená kůže („ranná spála“);
- incidence v ČR (2000–2009): 3000–4500/rok, tzn. 28–43 nemocných na 100 000 obyvatel a rok.;[3]
- Typicky se vyskytuje v menších epidemiích v dětských kolektivech (nejvíce ve věku 4–12 let).[4]
- inkubační doba: 2–5 dní.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- Streptokoková angína (katarální až lakunární se spálovým exantémem);
- horečka, zvracení, bolesti břicha;[5]
- exantém je především v podbřišku, tříslech, na vnitřní straně stehen, v podpaží a v loketních jamkách (embolizační predilekce);
- kůže je na pohmat drsná (příznak „husí kůže“);
- v obličeji je difúzní erytém s cirkumorálním výbledem („Filatovův příznak“);
- malinový jazyk, na patře petechie, edematózní uvula;[5]
- drobné papulky v oblasti lůžek nehtů a na boltcích („Šrámkův příznak“);[4]
- mírná lymfadenopatie předních krčních uzlin;[5]
- v současnosti je průběh lehký:
- angína je katarální, horečka nízká;
- vyrážky málo, trvá krátce;
- komplikace jsou vzácné.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Kultivace výtěru z mandlí;
- krevní obraz: leukocytóza, posun doleva, mírná eosinofilie;
- sérologický průkaz vzestupu antistreptokokových protilátek (ASLO) v rekonvalescentním séru (antistreptolysinu O, antideoxyribonukleázy, hyaluronidázy a streptokinázy B).
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Skarlatiformní exantém mohou vyvolat:
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Lékem volby je Penicilin V 100 000 IU/kg/d p.o.nejméně 10 dní(obtíže by měly ustoupit po 24–48 hod), při alergii makrolidy, cefalosporiny(5 dní) a erythromycin. Rezistence na erythromycin je však stále častější.[6] aminopeniciliny nepodávat při podezření na infekční mononukleózu[2].
- symptomatická terapie;
- izolace nemocného (na infekčním oddělení nebo doma).
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
- peritonzilární absces,
- retrofaryngeální absces,
- akutní glomerulonefritida – hematurie 6–10 dní po infektu[2],
- revmatická horečka [5] – s latencí 10–20 dní (Pankarditida, artritida, erythema anulare, chorea minor)..
Prevence[upravit | editovat zdroj]
- při výskytu se provádí u kontaktů výtěr mandlí → při pozitivním nálezu streptokoka A léčba penicilinem
- podléhá hlášení
Nosičství Streptococcus pyogenes[upravit | editovat zdroj]
Prevalence nosičství Streptococcus pyogenes v dětské populaci je (v závislosti na oblasti) 15 až 20 %, v dospělé populaci nižší. Asymptomatičtí nosiči nejsou v riziku vzniku supurativních ani non-supurativních komplikací. Zároveň nejsou považováni za podstatný rezervoár pro šíření streptokokové infekce. Tyto asymptomatické nosiče tedy není třeba identifikovat ani léčit. Provádět kontrolní kultivace po terapii není doporučeno (cost-benefit).[7][8]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Rod Streptococcus: Streptococcus pyogenes • Streptococcus agalactiae • Streptococcus pneumoniae • Streptococcus mutans • Orální streptokoky
- Streptokokové infekce: Infekce streptokoky skupiny A • Spála • Spálová angína • Erysipel • Impetigo • Infekce vyvolané viridujícími streptokoky • Komplikace a léčba streptokokových infekcí • Revmatická horečka
- Angíny ▪ Diferenciální diagnostika povlakových angin
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- DermNet Scarlet fever
- Pediatrie pro praxi: Virové exantémy dětského věku
- Pediatrie pro praxi: Infekční exantémová onemocnění v dětském věku
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ http://www.szu.cz/tema/prevence/spala-manual-iv
- ↑ a b c MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 158-159. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV,, et al. Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2000-2009 [online]. ©2010. [cit. 2010-08-15]. <http://www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-1998-2007-absolutne>.
- ↑ a b ROTTENBERG, Jan. Diferenciální diagnostika, terapie a komplikace akutních tonzilitid [online] . In solen.cz. Jaro a léto v ordinaci a lékárně. 1. vydání. Olomouc : Solen, 2010. 138 s. s. 48-57. Dostupné také z <www.solen.cz>. ISBN 978-80-87327-32-6
- ↑ a b c d TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 685. ISBN 978-0-19-856573-4.
- ↑ GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. s. 351. ISBN 978-80-7387-928-0.
- ↑ Bisno AL, Stevens DL. Streptococcus pyogenes. In Mandell, Bennett, & Dolin: Principles and Practice of Infectious Diseases, 6th ed. 2005: 2362–2390.
- ↑ Fisher RG, Boyce TG. Nose and Throat Syndromes. In Lippincott Williams & Wilkins: Moff et‘s Pediatric Infectious Diseases: A Problem-Oriented Approach, 4th Edition 2005: 14–43.