Superantigen

Z WikiSkript

Superantigen je exoantigen, obvykle produkt infekčních mikroorganismů, který vyvolá nespecificky aktivaci velkého počtu lymfocytů nezávisle na jejich antigenní specifitě; mikrobiální substance způsobující záněty aktivují nespecificky systém (atopický ekzém). Pro aktivaci imunitního systému nevyžadují zpracování antigen prezentujícími buňkami.

Superantigen (SAg) spojující TCR a HLA II. třídy

Jedná se o mikrobiální produkty se dvěma vazebnými místy:

  • jedním se vážou na epitop přítomný na všech molekulách HLA II. třídy (β2-doménu);
  • druhým se vážou na struktury sdílené mnoha různými molekulami TCR (V oblast β-domény).

Naváží se na receptor T-lymfocytu na jiné místo (lehce nespecificky), a tím ho také stimulují. To vede ke stimulaci celé řady T-klonů (nespecifická polyklonální aktivace T-lymfocytů) a patologické aktivaci zánětu. Superantigeny vydají signál vedoucí k rychlé aktivaci T-buněk, sekreci množství cytokinů. Mohou způsobit i šokové stavy. Některé superantigeny jsou membránové proteiny zakotvené na povrchu APCs (produkty některých onkogenních retrovirů), jiné jsou rozpustnými toxickými produkty (např. stafylokoků).

Důsledky působení superantigenu[upravit | editovat zdroj]

  • Imunomodulační účinek – po vazbě indukují celkovou obrannou reakci, aktivují obrovské množství buněk bez ohledu na antigenní specifitu.
  • Polyklonální aktivace, cytotoxická aktivita, zvýšené množství CD4, CD8, B-lymfocytů, makrofágů, NK buněk, uvolňování cytokinů.
  • Produkce velkého množství cytotoxinů, uhynutí mnoha imunitních buněk, zbytečná tvorba neprotekčních autoimunních protilátek.
  • Zřejmě zodpovědné za vznik některých autoimunitních onemocnění.
  • Zvyšují citlivost k endotoxinu (riziko při simultánní infekci G− bakterií).

Solubilní superantigeny[upravit | editovat zdroj]

Superantigeny vázané na buňku[upravit | editovat zdroj]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.

Zdroj[upravit | editovat zdroj]