Sarkoidóza uzliny (preparát)

Z WikiSkript

Přehledné zobrazení
Přehledné zobrazení
Zvětšení
Zvětšení
Detail
Detail

Sarkoidóza (morbus Besnier-Boeck-Schaumann) je multisystémové granulomatózní onemocnění nejasné etiologie. Může postihovat řadu orgánu (hilové lymfatické uzliny, plíce, kůže, slinné žlázy, slezina, játra), kde se mohou vyskytovat specifické granulomy bez nekrózy – nekaseifikující )ranulomy

Histologie[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Uzlina (preparát).

Příčina[upravit | editovat zdroj]

Etiologie je neznámá, při vzniku se mohou uplatňovat genetické faktory, infekční agens, imunopatologické procesy.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Sarkoidóza (patologie).

Makroskopie[upravit | editovat zdroj]

Postižené lymfatické uzliny (nejčastěji hilové a mediastinální) bývají zvětšené, s přítomností drobných uzlíků (do 1-2 mm). Později se může objevit výrazná fibrotizace až hyalinizace.

Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]

Pozorujeme četné granulomy, které jsou tvořené převážně epiteloidními buňkami s obrovskými mnohojadernými buňkami Langhansova typu (ne vždy), ty mohou obsahovat asteroidní inkluze nebo částečně kalcifikované inkluze – Schaumannova tělíska. Kaseifikační nekrózy nejsou přítomny. Na periferii granulomů se nachází lymfocytární infiltrát.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Sarkoidóza (interna).

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Nejčastěji postihuje lidi mladé a ve středním věku (20-60 let), častěji u černochů.

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Častá je spontánní resoluce, ale u cca 25 % pacientů dochází k progresivnímu plicnímu onemocnění a u cca 10 % k orgánovým selháním. Prognóza je horší prognóza u černochů, při vzniku u pacientů starších než 40 let, u délky symptomů víc než 6 měsíců, při absenci erythema nodosum, při splenomegalii, při postižení více než 3 orgánových systémů a u III. stádia plicního postižení. Mortalita je 1–5 %. Příčinou úmrtí bývá respirační insuficience, postižení CNS nebo postižení myokardu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.