Uveitidy
Z WikiSkript
(přesměrováno z Iridocyklitis)
Uveitida je zánětlivé postižení živnatky (uvea, tunica vasculosa). Uvea je vysoce vaskularizovaná vrstva oka, která se nachází mezi tunica fibrosa a tunica nervosa. Uvea má tří části: choroidea (cévnatka), corpus ciliare (řasnaté těleso) a iris (duhovka).
Dle původu rozlišujeme:
- exogenní uveitidy – patogen přichází z vnějšku – při poranění
- endogenní – původ zánětu je vnitřní či systémový
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
- viry (herpes simplex virus, varicella-zoster virus),
- mykózy (kandidóza), paraziti (toxoplasmóza, toxokaróza),
- autoimunitní nemoci (revmatoidní artritida, ankylozující spondylartritida, sarkoidóza,...),
- systémové infekce (borelióza, syfilis, tuberkulóza,...),
- idiopatické uveitidy (např. juvenilní idiopatická artritida),
- reaktivní artritida.
Přední uveitidy[upravit | editovat zdroj]
Postihují duhovku (iritis), corpus ciliare (cyklitis), nejčastěji obojí (iridocyklitis).
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
- subjektivní příznaky:
- hlavní příznak je tupá bolest oka – častá propagace do okolí
- pokud je zaníceno řasnaté těleso, tak bolest stoupá při pohledu do blízka a při akomodaci
- světloplachost, slzení, blefarospazmus, pokles vidění (zkalení komorové tekutiny exsudátem)
- u chronického průběhu bolesti chybí, zhoršuje se vidění
- objektivní příznaky:
- ciliární někdy smíšená injekce, mioza
- ciliární injekce je známkou akutního zánětu, u chronického není
- další zjistíme binokulárním mikroskopem
- setřelá kresba duhovky, změna barvy duhovky (do zelena), zánětlivý výpotek v komorové vodě
- serózní výpotek – jako tzv. tyndalizace – buněčná příměs
- hnisavý výpotek – leukocyty klesají na dno přední komory, zde tvoří různě vysokou hladinku – hypopyon
- fibrinózní exsudace – rychle vznikají srůsty zornicového okraje duhovky k přední ploše čočky (tzv. zadní synechie)
- zpočátku jde rozvolnit mydriatiky
- nedojde-li k uvolnění, dojde ke srůstu – tzv. seclusio pupillae – uzavření komunikace mezi zadní a přední komorou oční → v zadní komoře se hromadí tekutina → „bábovkovité“ vyklenutí duhovky dopředu (tzv. iris bombata) → vzestup nitroočního tlaku
- vyklenutím směrem k rohovce může při pokračující fibrinové sekreci přirůst duhovka ještě k rohovce – tzv. přední synechie
- fibrinózní exsudace – např. u ankylózující spondylitidy
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
- sekundární glaukom
- u chronických – často vznik zákalu čočky – katarakta
- při chronickém průběhu – může poklesávat produkce moku → hypotonie bulbu – oko je měkké – dystrofické změny (např. pásová dystrofie rohovky)
- heterochromie – rozdíl v barvě duhovek po chronické uveitidě daný dekolorací duhovky (i jako vývojová anomálie)
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- mydriatika
- základní lék lokální terapie
- rozšířením zornice zabraňují vzniku zadních synechií, vzniklé srůsty uvolňují
- navíc imoblilizují corpus ciliare, čímž snižují bolestivost
- nejčastěji parasympatolytika – 1% atropin 1x denně nebo 0,25% skopolamin 1-2x denně
- k tomu se mohou dát sympatikomimetika (phenylefrin) – kontrakce dilatatoru
- kortikosteroidy
- druhý základní lék
- 4-5x denně formou kapek – hlavně dexametazon, prednison
- nesteroidní antiflogistika
- antivirotika
Intermediální uveitidy[upravit | editovat zdroj]
Postihují řasnaté těleso, periferní část choroidey, sítnice a sklivce.
- většinou postihují mladé v pubertě
- etiologie neobjasněna, patrně autoimunitní vaskulitida
- v 80 % je oboustranné
- nejsou bolesti, nemocný má zhoršené vidění a plovoucí zákaly v zorném poli
- oko klidné, bez překrvení
- ve sklivci různé zákaly, které v periferii různě kryjí sítnici
- často se později přidá edém papily – může vést k trvalému poklesu vidění
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
- obdobné jako u chronické přední
- nejčastěji vzniká komplikovaná katarakta, sekundární glaukom či pásová keratopatie
- cystoidní makulární edém – chronický edém makuly, zhoršuje vidění
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- u těžkých forem – kortikoidy periokulárně nebo celkově
- lokální terapie je bez efektu
Zadní uveitidy[upravit | editovat zdroj]
Postižení chorioidey (choroiditida), často s tím i sítnice (chorioretinitida).
- cévnatka ani sítnice nemají senzitivní inervaci → nejsou provázeny bolestí
- významný subj. příznak – zhoršení vidění
- různé „plovoucí“ zákaly či tečky před okem, výpadky zorného pole (skotomy)
- oko je klidné, bez injekce, přední komora je čirá
- sklivec bývá zakalen
- zánět v oftalmoskopu – neostře ohraničená ložiska, běložlutá, případně okolní hemoragie
- proběhlý zánět – ostře ohraničené bělavé, ploché jizvy s atrofickou cévnatkou
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
- postižení makuly – edém
- zánět zrakového nervu
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- malé léze v periferii nevyžadují léčbu, většinou se spontánně zhojí
- léze kolem makuly léčbu vyžadují
- známe-li etiologii – kauzálně (aciklovir, amfotericin B, ATB...)
- borelióza – penicilin, tetracyklin
- syfilis – penicilin
- paraziti (toxoplasma) – pyrimetamin + sulfonamid + klindamycin
- většinou se to řeší na infekčním oddělení
Panuveitidy[upravit | editovat zdroj]
- spíše exogenní uveitidy
- nejčastěji endoftalmitida, vzácněji sympatická oftalmie
- nebo u systémových zánětů (sarkoidóza, borrelióza, syfilis, toxoplasmóza)
- Endoftalmitida
- akutní hnisavé onemocnění, nejčastěji exogenně buď při perforujícím poranění nebo při operaci
- rychlý pokles vidění, tupá bolest oka
- edém víček, injekce, hypopyon, absces sklivce, nekrotizující chorioretinitida
- terapie okamžitě – kapky do očí a aplikace subkonjuktiválně
- Sympatická oftalmie
- oboustranná chronická granulomatózní panuveitida
- vznik za několik týdnů či let po perforujícím poranění
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2012. [cit. 11.1.2012]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.