Imunodeficience

Imunodeficience jsou imunopatologické stavy, u nichž je snížena celková reaktivita organismu na antigenní a jiné podněty, vyvolávající specifickou nebo nespecifickou imunitní reakci. Hlavním klinickým projevem je zvýšená náchylnost k infekcím.

Rozdělení imunodeficitů

Vrozené (primární) – vzácnější, ale závažnější až život ohrožující.
Získané (sekundární) – časté, ale většinou méně závažné (s výjimkou AIDS a získané agranulocytózy).

Podle postiženého procesu

Defekty specifické imunity – poruchy T-lymfocytů a B-lymfocytů (porucha tvorby protilátek).
Defekty nespecifické imunity – poruchy fagocytózy, komplementu, NK buněk.
Imunodeficity sdružené s jinými vrozenými syndromy.

Vrozené imunodeficity[upravit | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránce Primární imunodeficience.

Poruchy B-lymfocytů a tvorby protilátek[upravit | editovat zdroj]

Klinickým příznakem je zvýšená náchylnost k infekcím extracelulárními bakteriemi, k jejich zničení totiž výrazně napomáhá odpověď imunitních buněk na protilátky, specificky navázané na struktury patogenu.

Změny protilátek v krvi dělíme na:

agamaglobulinémii – celková koncentrace Ig je pod 2 g/l;
hypogamaglobulinémii – celková koncentrace Ig je nad 2 g/l, ale méně než v běžné populaci (9–17 g/l);
dysgamaglobulinémii – snížení koncentrace jen jedné třídy Ig, ostatní mají konc. normální nebo zvýšenou.

Manifestují se v 6–12 měsících po porodu, kdy klesne hladina mateřských, transplacentárně přenesených imunoglobulinů.

Selektivní deficit IgA

Porušení obranných mechanismů sliznic (infekce GIT, urogenitálního a respiračního traktu), někdy se však klinicky vůbec neprojevuje.

Podrobnější informace naleznete na stránce IgA.

Brutonova agamaglobulinémie

Gonozomálně recesivní onemocnění, vázané na X-chromozom (defekt genu pro tyrozin-kinázu Atk specifickou pro B-buňky). Postihuje výhradně chlapce. V periferní krvi takřka úplně chybí imunoglobuliny a B-lymfocyty. V kostní dřeni se však vyskytují jejich prekurzory, neboť jde o poruchu diferenciace a maturace B-buněk.

Projevuje se častými hnisavými a parazitárními infekcemi a sklonem k autoimunitním onemocněním.

CVID (běžná variabilní imunodeficience)

Hypogamaglobulinémie, B-lymfocyty v normálním množství, ale je defektní jejich vyzrávání v plazmocyty. Klinicky se projevuje opakovanými infekcemi a průjmy a sklonem k autoimunitním a lymfoproliferativním onemocněním.

Poruchy T-lymfocytů[upravit | editovat zdroj]

Příznakem je zvýšená náchylnost k infekcím plísněmi, viry a intracelulárními bakteriemi. Jejich antigeny se nedostávají z buněk, ovlivňují ale konfiguraci na HLA I. Ty jsou rozpoznávány a vyhodnocovány T-lymfocytárními receptory.

SCID (těžká kombinovaná imunodeficince)

Smrtelné onemocnění, při kterém je narušen vývoj B i T lymfocytů. Ve 40 % je jeho podkladem defekt enzymu ADA (adenozin-deamináza). Postižené dítě neprospívá, trpí těžkými vodnatými průjmy, bronchopneumonií, meningitidou, nejsou vyvinuté mízní uzliny ani tonzily.

Jedná se o první onemocnění úspěšně léčené genovou terapií.

Syndrom nahých lymfocytů

Porucha tvorby MHC II. To vede k zhoršení až nemožnosti předkládání antigenu lymocytům.

Retikulární dysgeneze

Nejtěžší imunodeficit, při kterém dochází k defektu prekurzorů leukocytů lymfoidní i myeloidní řady a trombocytů.

Poruchy buněk nespecifické imunity[upravit | editovat zdroj]

Příznakem je zvýšená náchylnost k infekcím bakteriemi a plísněmi. Imunitní systém není schopen rychle a efektivně zareagovat na tzv. obecné patogenní vzory PAMP (Pathogen-Associated Molecular Pattern).

Chronická granulomatóza

Porucha fagocytózy u neutrofilních granulocytů a makrofágů. Je způsobena vrozeným enzymatickým defektem (enzymopatie) některého z mechanizmů nitrobuněčného zabíjení. Mezi často porušené enzymy patří myeloperoxidáza nebo glukóza-6-fosfát-dehydrogenáza.

Chédiakův-Higashiho syndrom

Porucha uvolňování intracelulárních granul. V granulocytech nedochází ke splynutí fagozomů s lysozomem.

Onemocnění je spojeno s albinizmem.

LAD syndrom (leukocyte adhesion deficiency)

Deficit leukocytárních integrinů. Buňky imunitního systému nejsou schopné interagovat s podněty z okolí (tkáňové ligandy, signálními molekulami...). Neschopnost interakce vede k poruchám adheze, chemotaxe a baktericidních schopností.

Primární imunodeficity spojené s vrozenými vývojovými poruchami[upravit | editovat zdroj]

Di-Georgeův syndrom

Hypoplázie nebo ageneze thymu, která vede ke snížení množství T-lymfocytů. Postižení jedinci mají nízkou odolnost vůči virovým a houbovým infekcím.

Většinou jde o vývojový defekt 3. a 4. žaberní výchlipky, spojený s chyběním příštítných tělísek (→tetanie) výskytem vrozených srdečních vad.

Ataxia teleangiectasia

Příčinou je mutace v reparátorových genech, jejich produkty opravují zlomy DNA vznikající mj. při přeorganizování genů pro TcR a imunoglobulinových řetětců.

Porucha zasahuje buněčnou i humorální imunitu.

Další příznaky: mozečková ataxie (poruchy rovnováhy a koordinace pohybů), teleangiektázie (rozšíření cév na kůži a sliznicích), svalová atrofie, nádorová onemocnění

Wiskott-Aldrichův syndrom

GR onemocnění vázané na X-chromozom. Příčinou je porucha membránového glykoproteinu na povrchu T-buněk i krevních destiček, které jsou zvýšeně vychytávány ve slezině.

Postupně ubývá T-buněk a trombocytů (→trombocytopenie), onemocnění se projevuje triádou:

opakované infekce;
krvácivost – část pacientů zmírá do jednoho roku na krvácení do mozku;
ekzémy.

Jednou z terapeutických možností je splenektomie, která vede ke zmírnění trombocytopenie.

Získané imunodeficity[upravit | editovat zdroj]

Sekundární protilátkové imunodeficity[upravit | editovat zdroj]

Dochází ke ztrátám imunoglobulinů z plazmy. Cestou úniku může být:

ledvinami při nefrotickém syndromu – hlavně ztráty IgG,
žaludkem a střevem – exsudativní gastroenteropatie (ztráty všech tří plazmatických protilátek), Menétrierova choroba (IgM, IgG) a střevních lymfangiektázií.

Pokles produkce imunoglobulinů nastává u B-lymfomů, CLL, mnohočetného myelomu. Snížená syntéza může být také důsledkem malabsorpčního syndromu s nedostatečným vstřebáváním aminokyselin.

Získané granulocytopenie až agranulocytózy[upravit | editovat zdroj]

Idiopatické nebo při dřeňovém útlumu po poškození léky, jedy, při aplastické anémii…

Imunodeficity po splenektomii[upravit | editovat zdroj]

Pacienti po splenektomii jsou vysoce ohroženi infekcí pneumokokem (Str. pneumoniae), ta může vést až k život ohrožující meningitidě a sepsi.

Imunosupresivní působení[upravit | editovat zdroj]

Některé léky navozují cílenou imunosupresi (cytostatika, kortikoidy), jindy se jedná o nežádoucí účinky léčiv. Stres, klinické stavy narušující homeostázu (urémie, diabetes, sepse, malignity), karence – vitaminy B, C, D, kovy (Fe, Cu, Zn, Se, proteiny) se také mohou projevit závažným snížením imunitní odpovědi.

Podrobnější informace naleznete na stránce Imunosupresiva.