Brzlík
(přesměrováno z Thymus)
Brzlík (lat. thymus) je centrální (primární) lymfatický orgán nacházející se v hrudním koši. T-lymfocyty zde získávají imunologickou imunokompetenci a autotoleranci pod vlivem diferenciačních faktorů buněk retikulárního epitelu, který tvoří stroma celého orgánu. Embryonální původ thymu je dvojí – entodermový epitelový základ vzniká ze 3. a 4. žaberní výchlipky, zatímco lymfocyty vznikají lymfopoesou z mezenchymu.
Poloha a tvar[upravit | editovat zdroj]
Thymus leží v předním horním mediastinu. Velikost brzlíku se s věkem mění, největšího rozvoje dosahuje v dětství, od puberty dochází k pomalému zániku a nahrazování tukovou tkání. U dítěte sahá prakticky od štítné žlázy až k perikardu, u dospělého se nachází pouze v malém úseku za manubriem sterna.
Syntopie[upravit | editovat zdroj]
Brzlík se nalézá v těsné blízkosti za sternem, za ním pak následuje vrstva žil, poté vrstva tepen. V dětském věku, kdy sahá až na krk, je kryt infrahyoidními svaly. Zprava a zleva je formován orgány mediastina, především pleurou (resp. plícemi).
Funkce[upravit | editovat zdroj]
Hlavní funkcí je diferenciace lymfocytů v imunokompetentní T-lymfocyty, tedy lymfocyty schopné bránit organismus. U novorozence ovlivňuje vývoj lymfatické tkáně v dalších orgánech a v lymfatických uzlinách. Další funkcí je kontrola lymfopoesy, tedy proliferace, zrání, diferenciace a získávání imunokompetence lymfocytů v rámci thymu samotného, ale i v dalších lymfatických orgánech.
Makroskopická stavba[upravit | editovat zdroj]
Brzlík se skládá ze dvou nestejně velkých laloků (lobus dexter et sinister) spojených vazivem, levý bývá větší. Povrch orgánu je měkký a pružný a je kryt tenkou vazivovou blánou (capsula), jež vniká dovnitř thymu. Vazivové výběžky tvoří septa, která dělí laloky na menší lalůčky (lobuli). Rozdělení na lalůčky je na povrchu patrné. Lalůčky se dále dělí na sekundární a primární lalůčky o velikosti 0,2–5 mm.
Mikroskopická stavba[upravit | editovat zdroj]
Thymus je centrální lymfatický orgán, proto je jeho stromatem retikulární epitel. V okách síťovitě uspořádaného epitelu jsou zachyceny vcestovalé lymfocyty, které zde nevznikají. Každý lobulus má 2 části:
- kůra (cortex) – při okrajích lalůčku, tmavší;
- dřeň (medulla) – uvnitř lalůčku, světlejší.
Kůra thymu[upravit | editovat zdroj]
Tmavé zbarvení kůry thymu podmiňuje velké množství T-lymfocytů, které se zde diferencují a množí. Do jejich membrány jsou zde zabudovávány integrální membránové proteiny umožňující identifikaci a funkci T-lymfocytu – imunokompetenci a autotoleranci. Tento proces je řízen cytokiny a chemokiny produkovanými epitelovými buňkami thymu. Z kůry odcházejí do dřeně jen správně funkční lymfocyty, nefunkční jsou likvidovány makrofágy, část je likvidována i apoptosou. Do kůry pronikají pouze krevní kapiláry somatického typu s výstelkou souvislou, jejichž endotelová stěna je součástí hematothymické bariéry, která chrání vyvíjející se T-lymfocyty před antigeny. Věkem v kůře dochází k fyziologické involuci thymu, během které se zpomaluje proliferace a diferenciace T-lymfocytů, kůra prorůstá tukovou tkání, ve světelném mikroskopu jsou pak patrná bílá místa po fixací vyextrahovaných adipocytech.
Dřeň thymu[upravit | editovat zdroj]
Oproti kůře je dřeň thymu slaběji zabarvena, což je způsobeno nižším počtem přítomných T-lymfocytů. Jsou zde jen imunokompetentní T-lymfocyty. Speciálními útvary dřeně thymu jsou Hassalova tělíska, která vznikají keratinizací buněk retikulárního epitelu (ta probíhá hromaděním keratohyalinových granul v těchto buňkách). Počet a velikost tělísek s věkem roste, časem mohou až kalcifikovat. Na histologických preparátech se mohou vyskytovat i u thymu dítěte, jedná se ale o patologické změny. Dřeň všech lalůčků je propojena centrálním pruhem ("tractus centralis"), ve kterém probíhají větší cévy brzlíku. Na hranici mezi kůrou a dření se vyskytují postkapilární venuly s vysokým endotelem (HEC – high endothelial cells); jejich stěnou prostupují T-lymfocyty do krevního oběhu a osidlují thymodependentní oblasti periferních lymfatických orgánů.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Virtuální mikroskop[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- PROF. MUDR. BOROVANSKÝ, Ladislav, et al. Soustavná anatomie člověka Díl I.. 3. vydání. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1967. 592 s.
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 692 s. ISBN 978-80-247-1132-4.
- JUNQUEIRA, L. Carlos a Chosé CARNEIRO. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H&H, 1999. ISBN 8085787377.
- LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3729-4.
Doporučená literatura[upravit | editovat zdroj]
- PROF. MUDR. PETROVICKÝ, Pavel DrSc, et al. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi. 1. vydání. Martin : Osveta, 2001. 560 s. sv. 2. ISBN 80-8063-047-X.