NK buňky

NK buňka

NK buňky vznikají z lymfoidního progenitoru.

NK buňky (angl. natural killer cells, přirození zabíječi) představují třetí hlavní subpopulaci lymfocytů (15–20 % lymfocytů),

• kmenová buňka (CD34) → lymfoidní progenitor → NK (CD56, CD16),
• vývojově bližší T-lymfocytům než B-lymfocytům,
• schopny rychle zabíjet některé nádorové buňky a buňky infikované virem,
• velké granulární lymfocyty,
• nemají antigenně specifické receptory,
• NK rozeznávají buňky, které mají na povrchu abnormálně málo MHC I. třídy,
• nádorové buňky aj. se brání napadení T-cytotoxickými lymfocyty tím, že potlačují povrchovou expresi MHC I.,
• spíš součástí antigenně nespecifických obranných mechanismů, ačkoli podobné lymfocytům,
• aktivity NK komplementární k aktivitám cytotoxických T-lymfocytů.

NK buňky se řadí mezi agranulocyty, protože jejich granule jsou mnohem méně početné než u granulocytů.

Funkce NK buněk

Zásadní funkcí je obrana proti virovým, bakteriálním a parazitárním infekcím. NK buňky nejsou jenom výlučně předurčeny k zabíjení, ale mají velký význam regulační – poskytují signály v adaptivní imunitě, kde ovlivňují zejména T lymfocyty a dendritické buňky. Porucha funkce NK buněk může být spojena se zvýšenou autoimunitní dispozicí a vznikem autoimunitních chorob.

Pozoruhodnou roli mají NK buňky v graviditě. V raném začátku fyziologické gravidity děložní NK buňky (uNK) významně proliferují vlivem IL-15 a prolaktinu. Tvoří tak nejpočetnější leukocytární populaci v době implantace, která je nezbytná pro pokračování gravidity produkcí cytokinů nutných pro angiogenezi, usnadňuje se remodelace spirálních arterií k uteroplacentárním arteriím, podporuje růst trofoblastu, placenty, stejně jako vaskularizaci decidui. Na materno-fetální oblasti působí lokalizovaně imunosupresivně. Pokud v graviditě nedochází k převažujícímu cytokinovému prostředí mediovanému TH2 lymfocyty a převáží cytokinová síť TH1 mohou projít konvenční NK buňky z periferní krve do uteru a uplatnit pak svoji cytotoxickou povahu. Bylo prokázáno, že vysoká koncentrace NK buněk konvenčního typu (CD 56+16) byla přítomna v děloze a placentárních biopsiích žen, které potratily. Předpokládá se i zvýšená cytotoxicita i na straně implantátu.

Receptory NK buněk

Typy:

• pozitivní (stimulační)
• negativní (inhibiční)

Výsledná reakce NK buněk s jinou buňkou závisí na převaze stimulačního nebo inhibičního signálu.

• má-li buňka na povrchu normální množství MHC I. s normálními peptidy, převáží negativní signály a NK buňka se neaktivuje;
• je-li na povrchu málo MHC I., chybí-li některý izotyp, jsou-li molekuly pozměněny, převáží stimulační signály → cílová buňka je NK buňkou cytotoxicky zabita.

Stimulační receptory

Adhezivní molekuly (např. lektiny): signály z těchto receptorů aktivují NK buňky → použití cytotoxických mechanismů. Mezi stimulační receptory patří i Fc-receptor CD16.

NK buňka se setká s buňkou opsonizovanou protilátkami třídy IgG → naváže se prostřednictvím CD16 na Fc části → agregace receptorů → aktivace cytotoxických mechanismů → cytotoxická reakce závislá na protilátkách (ADCC – antibody-dependent cell-mediated cytotoxicity).

Inhibiční receptory

Rozeznávají MHC I.; signály z těchto receptorů inhibují cytotoxické mechanismy.

2 skupiny:

• imunoglobulinové (KIR, killer inhibitor receptors)

KIR: jejich inhibiční aktivita založena na asociaci s cytoplazmatickými fosfatázami, které ruší signalizační dráhy zahájené pozitivními receptory asociovanými s proteinkinázami; jen na lidských NK buňkách.

• C-lektinové receptory (CD94/NKG2)

CD94/NKG2: na lidských NK buňkách; některé i na myších.

Cytotoxické mechanismy a sekreční produkty NK buněk

• Hlavními nástroji cytotoxické granule obsahující perforin a jiné granzymy,
• aktivátory NK buněk interferony-α a β produkované různými buňkami při virové infekci,
• NK buňky mají i důležité regulační funkce: zdrojem cytokinů IFN-γ, IL-3, M-CSF a dalších,
• ovlivňují diferenciaci efektorových T-pomocných buněk a hematopoezu.

Odkazy

Související články

• Interferony
• Buňky imunity
• Nespecifická imunita
• Komplement

Externí odkazy

• NK buňka

Použitá literatura

• HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.

• PERRICONE, Roberto, et al. NK cells in autoimmunity: A two-edg'd weapon of the immune system. Autoimmunity Reviews [online]. 2008, roč. 7, vol. 5, s. 384-390, dostupné také z <https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S156899720800027X>. ISSN 1568-9972. DOI: 10.1016/j.autrev.2008.03.002.