Krvácení

Krvácení (haemorrhagia) je ztráta krve z cévního systému. Z praktického hlediska jej můžeme rozdělit do několika kategorií, přičemž se nejčastěji setkáváme s dělením podle typu na krvácení arteriální, venózní, kapilární, případně na smíšené krvácení. V případě první pomoci je vhodné určit typ krvácení ke stanovení příslušného postupu ošetření.

Podrobnější informace naleznete na stránce První pomoc při krvácení.

Dělení krvácení[upravit | editovat zdroj]

Petechie na dolní končetině (malé tečky)

Sufuze

V klinice a v první pomoci používáme následující rozdělení:

Podle místa krvácení rozdělujeme krvácení na zevní a vnitřní. Zevní krvácení se projevuje přímo na kůži a jako krvácení do vnitřních orgánů a systémů, které jsou spojené s vnějším prostředím. Řadíme sem krvácení do bronchů, gastrointestinálního traktu, močových cest a ženského genitálu. Vnitřní krvácení se projevuje zakrvácením do tělních dutin a měkkých tkání (např. hematomy a zakrvácení do kloubů).

Podle příčiny rozdělujeme krvácení na úrazové a neúrazové. Úrazové vzniká jako důsledek poranění, neúrazové vzniká při interních onemocnění a příčin. Patří sem např. gynekologické příčiny, ruptura aneuryzmatu, jícnových varixů aj.

Podle poranění cév dělíme krvácení na arteriální, venózní a kapilární. Při arteriální krvácení je krev světle červená, stříká, pulzuje, zatímco při venózním je krev tmavě červená a vytéká. U kapilárního krvácení krev prosakuje.

V patologii se rozděluje krvácení podle etiopatogeneze na

per rhexin − roztržení cévy (trauma, ruptura aneuryzmatu);
per diabrosin − nahlodání cévy patologickým procesem (nádor, vřed);
per diapedesin – prostup krve rozšířenými póry mezi endoteliemi kapilár (toxické poškození kapilár, venostáza).

Dále podle časového nástupu na prvotní, které nastupuje bezprostředně po poranění a druhotné, které se objevuje až v dalším průběhu po poranění (uvolněním trombu, ruptura nekrotické cévní stěny, dvoudobá ruptura sleziny);
Podle makroskopie můžeme rozlišovat různé nálezy, některé z nich jsou uvedené níže.

Petechie – tečkovité hemoragie v kůži, na sliznicích, serózách (krvácivé stavy).
Ekchymóza – větší podkožní výron („modřina“).
Purpura – splývající petechie.
Sufuze – rozsáhlejší výron (větší modřina).
Hematom – větší kompaktní ložisko vyroněné krve, stlačující okolní tkáň, v kůži a podkoží nadzvedává povrch.

Následky krvácení[upravit | editovat zdroj]

Následky krvácení rozlišujeme na místní a celkové.

Subdurální hygrom frontálně a temporálně

Místní – útlak okolních struktur vytvářejícím se hematomem (epidurální hematom utlačující mozek, hemoperikard působící tamponádu srdeční, hemothorax utlačující plíci, compartment syndrom na končetinách), vznik pseudoaneurysmatu; Celkové – hypovolemie (šok), nedokrevnost tkání (ischemie), posthemoragická anémie.

Hojení krevního výronu[upravit | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránce Reparace.

Hematom se postupně organizuje, prorůstá do něj nespecifická granulační tkáň podél fibrinových vláken. Krevní elementy se rozpadají na základní složky a resorbují se. U větších hematomů zpravidla kolikvuje centrální část hematomu, v okolí se vytváří vazivové pouzdro a vzniká posthemorhagická pseudocysta. Tato pseudocysta může osmoticky nasávat tekutinu, tím se zvětšovat, a vytvořit tak posthemorhagický hygrom (např. u chronického subdurálního hematomu).