Žlutá zimnice

Z WikiSkript

Žlutá zimnice
Yellow fever
Mapa endemických oblastí žluté zimnice (červená) a oblastí s potenciálním rizikem žluté zimnice (oranžová), r. 2010
Mapa endemických oblastí žluté zimnice (červená) a oblastí s potenciálním rizikem žluté zimnice (oranžová), r. 2010
Původce virus žluté zimnice (Flavivirus)
Přenos přenašečem komár (městská forma: Aedes aegypti, džunglová forma: Aedes africanus nebo komár rodu Haemagogus)
Inkubační doba 3–6 dnů[1]
Klinický obraz náhlý začátek, červené stádium: horečka, únava, slabost, bolest hlavy, zarudnutí tváří, překrvené spojivky; žluté stádium: horečka, bradykardie, ikterus, postižení ledvin, krvácení do kůže a sliznic[1]
Léčba symptomatická, není kauzální léčba
Incidence v ČR ročně 200 000 hlášených případů celosvětově[1]
Prevalence v ČR vakcína, povinné očkování pro cestovatele (asi 40 zemí v Africe a Jižní Americe)[2]
Mortalita ve světě ročně 30 000 úmrtí celosvětově[1]
Klasifikace a odkazy
MKN A95
MeSH ID D015004
MedlinePlus 001365
Medscape 232244
Výskyt žluté zimnice v Africe v roce 2009
Virus žluté zimnice

Žlutá zimnice (Yellow fever) je infekční onemocnění, jehož původcem je virus žluté zimnice patřící mezi flaviviry. Virus žluté zimnice vyvolává vážné onemocnění charakteru viscerotropní infekce s hemoragickým syndromem. Ve viremickém stadiu se virus vyskytuje v játrech, kostní dřeni a ledvinách. Podle epidemiologie výskytu je rozlišována městská a džunglová forma žluté zimnice.

  • Výskyt: subtropická a tropická Afrika, Střední a Jižní Amerika;
  • zdroj: člověk nebo opice v období virémie;
  • přenašeč: u městské formy komár Aedes aegypti, u džunglové formy komár Aedes africanus nebo komár rodu Haemagogus;
  • letalita: 25–50 %.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

První stádium (červené)[upravit | editovat zdroj]

  • třesavka, horečka, bolesti beder;
  • při horečce bývá bradykardie (Fagetovo znamení);
  • neklid, pacienti jsou celkově zarudnutí.

Druhé stádium (žluté)[upravit | editovat zdroj]

  • zhoršení celkového stavu, obličej bledne, cyanóza, krvácení ze sliznic;
  • zvrací černou natrávenou krev (vomito negro);
  • projev poškození jater – ikterus (může ale chybět).

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Přímý průkaz viru pomocí PCR nebo antigenů pomocí ELISA. Sérologie v pozdějším stádiu onemocnění.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Jako prevence je k dispozici živá atenuovaná vakcína (toto očkování je pro vstup do některých zemí povinné). Díky vakcinaci a hubení komárů byla v některých oblastech městská forma žluté zimnice vymýcena. Trvalý potenciální zdroj infekce lidí však stále představuje cirkulace nákazy v džungli.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. s. 451. 

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 130, 131. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. WHO. Country list : Yellow fever vaccination requirements and recommendations; malaria situation; and other vaccination requirements [online]. [cit. 2015-11-26]. <http://www.who.int/ith/ITH_country_list.pdf>.