Bolest
(přesměrováno z Dolor)
Bolest (lat. dolor) je subjektivní nepříjemný pocit zprostředkovaný aferentním nervovým systémem a mozkovou kůrou, související s možným nebo aktuálním poškozením tkáně. Bolest je nejčastějším důvodem, který pacienta nutí vyhledat lékařské ošetření.
Anatomie a fyziologie[upravit | editovat zdroj]
- Dráha bolesti je tříneuronová aferentní s četnými propojeními do jiných oblastí mozku – proto jsou bolestivé podněty spojeny s nepříjemnými pocity, aktivací sympatiku, parasympatiku, motorickou reakcí.
- Bolest představuje signál nebezpečí, po kterém může následovat poškození tkáně. Může napomoci k lokalizaci chorobného procesu.
- Nocicepce (vznik a přenos signálu o bolesti) je neurohumorální proces zahrnující vznik bolesti podrážděním nociceptorů, její vedení nervovými vlákny do mozku a její následné zpracování centrálním nervovým systémem.
- Bolest – je výsledkem zpracování tohoto bolestivého podnětu v centrálním nervovém systému, tedy vjem bolesti jako subjektivního pocitu (proto konečný vjem bolesti vždy záleží na zpracování v CNS a ne na charakteru původního podnětu).
Dráha bolesti[upravit | editovat zdroj]
- První neuron – pseudounipolární buňka spinálního ganglia vede podnět od nociceptoru (receptor pro bolest).
- Nocicepční vlákna prvního neuronu vstupují do superficiální části zadních rohů míšních, kde stoupají a sestupují o několik segmentů výš a níž a vytvářejí synapse s neurony zadních rohů míšních – odtud převod na α-motoneurony v předních rozích míšních a reflexní motorická odpověď na bolestivý podnět.
- Druhý neuron – v zadních rozích míšních (Rexedovy zóny 1, 2, 3, 5, 6, 7), odtud:
- Tractus spinothalamicus – rychlý přenos vzruchu do ventrální posterolaterální části talamu. Přenáší se ostrá, pronikavá, bodavá bolest.
- Tractus spinoreticularis – pomalý přenos vzruchu do retikulární formace a odtud třetím neuronem spoje do talamu (proto někdy v literatuře název dráhy tr. spinoreticulothalamicus). Vývojově starší dráha. Přenos pomalé, tupé, špatně lokalizovatelné bolesti.
- Tractus spinoparabrachioamygdalaris a tractus spinoparabrachiohypothalamicus – spoje do limbického systému, ovlivňují emoční složku bolesti.
- Třetí neuron, resp. čtvrtý neuron – přepojení z talamu do somatosenzorické kůry a asociačních korových oblastí.
- Analýza informací z periferie a eferentními vlákny je uskutečněna motorická nebo jiná odpověď. Centrální řízení umožňuje modifikaci bolesti.
Nociceptory[upravit | editovat zdroj]
- Volná nervová zakončení – za normálních okolností tzv. mlčící receptory (silent receptors) citlivá na změny pH, zvýšenou extracelulární koncentraci draselných iontů, prostaglandiny E2 a E1, leukotrieny, histamin, substance P, CGRP (calcitonin gene-related peptid).
- Polymodální nociceptory – krom citlivosti na bolest jsou citlivé i k vjemům jako je chlad, teplo a mechanické podněty. Jsou to Ruffiniho tělíska, Krauseho tělíska, proprioreceptory.
- Vysokoprahové nociceptory – za normálních okolností vnímají hmat, tlak, tah a vibrace. Jsou to Vater-Paciniho tělíska, Merckelovy disky a Meissnerova tělíska.
Nervová vlákna pro vedení bolesti[upravit | editovat zdroj]
- Vlákna Aδ – slabě myelinizovaná vedou vzruch rychlostí 5–30 m/s. Vedou ostrou dobře ohraničenou bolest.
- Nemyelinizovaná vlákna C – jejich volná zakončení patří mezi polynodální receptory. Vedou vzruchy pomalu rychlostí 0,5–2 m/s a zprostředkují vedení hluboké špatně diskriminované difúzní bolesti.
- Vlákna Aα/Aβ – silně myelinizovaná, zprostředkují vedení taktilních podnětů rychlostí 30–70 m/s.
Bolest z vysokoprahových a polynodálních receptorů může být vedena i jinými typy vláken.
Bolest na úrovni míchy[upravit | editovat zdroj]
- V míše je bolest uspořádána do Rexedových zón. Zóna 1, 2, 3 – povrchová kožní a akutní bolest. Rexedova zóna 5, 6, 7, 8, 10 pro hlubokou viscerální bolest.
- Vedení bolesti je regulováno (tlumeno) tzv. vrátkovým mechanismem, který dovolí průchod jenom omezenému počtu vzruchů.
Regulace bolesti na centrální úrovni[upravit | editovat zdroj]
- Přímá stimulace některých oblastí mozku.
- Sestupná kontrola ke spinálním neuronům.
- Analgézie navozená opioidy.
- Endogenní opioidní peptidy.
Typy bolesti[upravit | editovat zdroj]
- Akutní – trvání sekundy až týdny, maximálně však do tří měsíců.
- Vznik úrazovým mechanismem, operačním výkonem, chorobou.
- Působí jako silný stresor a vyvolává vyplavení katecholaminů, stresových hormonů; katabolismus a pokles imunity.
- Je doprovázena vegetativními příznaky jako jsou: tachykardie, tachypnoe, mydriáza, pocení, retence moči, zpomalení peristaltiky, hyperglykémie.
- Chronická – trvá déle než 3 měsíce a přetrvává i po odstranění vyvolávajícího podnětu nebo zhojení tkáňového poškození.
- Zhoršuje kvalitu života, vede k fyzickému a psychickému strádání.
- Povrchová bolest – ostrá, dobře lokalizovatelná. Lokalizace závisí na množství aferentních vláken v dané oblasti (viz senzitivní Homunkulus).
- Hluboká somatická a viscerální bolest – tupý charakter, delší trvání, rozsah je difúzní, špatně ohraničitelný. Může se projikovat do různých částí těla (přenesená bolest) v rámci Headových zón. Je patrná vegetativní reakce a hyperestézie.
- Kořenová bolest – vzniká iritací zadních míšních kořenů a z nich vystupujících nervů. Bolest zachvacuje celou inervační oblast postiženého nervu (areae radiculares).
- Fantomová bolest – je pociťována v amputované části těla. Reagující neurony mají změněný práh citlivosti a vzniká v nich množství podnětů, které jsou v CNS interpretovány jako bolest.
- Kauzalgie – poškození tkáně nebo nervů, které bolestivě stimuluje neuron v zadních rozích míšních a přenáší bolestivé podněty dále do vyšších mozkových center. Normálně nebolestivé podněty pak mohou vyvolat bolestivou reakci. Bolest může být provázena hyperalgézií a hyperestézií, vazomotorickým a trofickým poškozením dané oblasti (viz posttraumatická neuralgie, Sudeckova analgodystrofie).
- Neuralgie – bolestivé pocity šířící se podél kraniálních a spinálních nervů. Ostrá bolest může být vyvolána traumatem, infekčním procesem.
Vyšetření pacienta s bolestí[upravit | editovat zdroj]
- Podrobná anamnéza:
- Osobní, rodinná, sociální, léková, alergická, nynější onemocnění – vlastní anamnéza bolesti.
- Celkové klinické vyšetření:
- Mezioborová spolupráce.
- Pomocná vyšetření:
Klinické hodnocení intenzity bolesti[upravit | editovat zdroj]
Pro bolest jako subjektivní vjem neexistuje žádné její objektivní měření. Každé měření bolesti je proto závislé na vnímání bolesti pacientem – tzn., že je individuální pro každého pacienta.
Slovní hodnocení[upravit | editovat zdroj]
- Slovní hodnocení
- 0 = žádná bolest
- 1 = zanedbatelná bolest
- 2 = minimální bolest
- 3 = malá bolest
- 4 = znatelná bolest
- 5 = střední bolest
- 6 = palčivá bolest
- 7 = intenzivní bolest
- 8 = silná bolest
- 9 = velmi silná bolest
- 10 = nesnesitelná bolest
Vizuální analogová a numerická škála[upravit | editovat zdroj]
- Vizuální analogová stupnice – hodnotí bolest na stupnici od žádné bolesti po nesnesitelnou bolest.
- Numerická stupnice – koreluje s analogovou stupnicí 0 – bez bolesti až 10 – nesnesitelná bolest.
Škála FLACC[upravit | editovat zdroj]
Škála FLACC (Face, Legs, Activity, Cry, Consolability) se používá u pacientů, se kterými není validní verbální kontakt (pacienti s kvantitativní poruchou vědomí, s afázií, s pokročilým kognitivním deficitem, malé děti atd.).
Škála bolesti FLACC podle [1].
Tento prvek vyžaduje JavaScript.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Léčba bolesti závisí na síle bolesti uváděné pacientem – tedy pro každého pacienta individuální. Bolest se léčí nejčastěji medikamentózně, ale existují i jiné způsoby terapie jako například chirurgická léčba nebo i alternativní prostředky jako například akupunktura.
Léčiva používaná při terapii bolesti
- Neopiátová analgetika.
- Opiáty.
- Lokální anestetika (katetrové techniky).
Schéma terapie bolesti dle WHO:
- Stupeň 1 – Neopiátová analgetika (Paracetamol, Metamizol).
- Stupeň 2 – Středně silný opiát (Tramadol, Codein) + Neopiátová analgetika.
- Stupeň 3 – Silný opiát (Morfin, Oxycodon) + Neopiátová analgetika.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Analgezie v ordinaci praktického lékaře – interaktivní algoritmus + test
- Analgezie při algických stavech ve stomatologii – interaktivní algoritmus + test
- PCA pumpa - interaktivní algoritmus + test
- Bolest (česká wikipedie)
- Pain (anglická wikipedie)
- JANČÁLEK, Radim a Petr DUBOVÝ. Základy neurověd v zubním lékařství [online]. MEFANET, ©2011. Poslední revize 27.10.2011, [cit. 26.11.2011]. <http://portal.med.muni.cz/clanek-560-zaklady-neuroved-v-zubnim-lekarstvi.html>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- NEČAS, Emanuel, et al. Patologická fyziologie orgánových systémů část II.. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0674-7.
- KRETZ, Franz-Josef a Frank TEUFEL, et al. Anästhesie und Intensivmedizin. 1. vydání. Heidelberg : Springer Medizin Verlag, 2006. 695 s. ISBN 3-540-62739-1.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ PLEVOVÁ, Ilona, Regina SLOWIK a Jarmila KULHÁNKOVÁ, et al. Hodnocení bolesti u dětí. Využití nástrojů v ošetřovatelské praxi. Pediatrie pro praxi [online]. 2012, roč. 13, vol. 3, s. 195, dostupné také z <https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2012/03/12.pdf>. ISSN 1803-5264.