Antipsychotika
(přesměrováno z Antipsychotikum)
Antipsychotika (dříve označována také jako neuroleptika) jsou léčiva určena především k terapii psychóz – nemocí projevujících se poruchami myšlení (bludy) a vnímání (halucinace). Jako léky druhé volby je lze použít u bipolární afektivní poruchy, jinak nezvladatelných úzkostí, deprese, či pro tlumení agitovanosti, agresivity a psychomotorického neklidu. Antipsychotika působí především jako antagonisté na dopaminergních receptorech.
Dělíme je do dvou až třech generací:
- 1. generace tzv. klasická nebo typická (dříve označována jako neuroleptika) – mají silný tlumivý účinek, ale nemusí být dostatečně účinná při léčbě negativních příznaků a dále se vyznačují závažnými nežádoucími účinky vycházejícími z blokády dopaminergních neuronů v extrapyramidálních drahách;
- 2. generace tzv. atypická antipsychotika – extrapyramidové nežádoucí účinky jsou u nich minimální, působí při terapii negativních symptomů (autismus) a hodí se k udržovací terapii (schizofrenie).
- 3. generace tzv. dopaminergní stabilizátory - nejnovější látky (aripiprazol, brexpiprazol) působí jako parciální agonisté D2 receptorů, stabilizují mezolimbický dopaminergní systém. Nemají extrapyramidální NÚ a nevyvolávají hyperprolaktinémii. Někdy bývají vyčleňovány do samostatné třetí generace, jindy řazeny do druhé.
Klasická antipsychotika[upravit | editovat zdroj]
Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]
Základem účinku je blokáda receptorů a útlum účinku neurotransmiterů v CNS. Pro účinek je nejdůležitější antagonismus na dopaminových a částečně i serotoninových receptorech. Klasická antipsychotika působí antagonisticky také na receptory pro noradrenalin, acetylcholin, nebo histamin, to ale vyvolává spíše nežádoucí účinky.
Antipsychotika v CNS interagují s třemi dopaminergními systémy:
- mezolimbickým,
- nigrostriatovým a
- tuberoinfundibulárním.
Pro antipsychotický účinek je důležitá interakce neurony mezolimbického systému, ostatní jsou odpovědné spíše za účinky nežádoucí. Nabourání nigrostriatových drah vede k motorickým účinkům (třes, hypertonicko-hypokinetický syndrom) − parkinsonismus. Při blokádě tuberoinfundibiálních neuronů dochází k nežádoucím účinkům vegetativním − poruchám menstruačního cyklu. Pro antipsychotický účinek jsou nejdůležitější receptory D2 − nejúčinnější jsou látky s největší afinitou k nim. (Dopaminergní systémy a funkce dopaminu znázorňují obrázky "Dopaminergní systémy" a "Zapojení dopaminu v okruhu bazálních ganglií" v tomto článku.)
Účinky[upravit | editovat zdroj]
Psychický i motorický útlum (apatie, ospalost, snížení iniciativy), tlumí agresivitu a neklid.
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Klasická antipsychotika mívají kvůli své nízké selektivitě nežádoucích účinků mnoho, ty vychází z blokády řady receptorů.
Blokáda α1 - ortostatická hypotenze, poruchy erekce,
Blokáda muskarinových receptorů - sucho v ústech, suchost sliznic, porucha akomodace, retence moči, zácpa,
Blokáda dopaminových receptorů bazálních ganglií - extrapyramidové NÚ: parkinsonismus, akutní dyskineze, tarditivní dyskineze, akatizie,
Blokáda histaminových receptorů - sedace.
Farmakokinetika[upravit | editovat zdroj]
Biodostupnost po p.o. podání bývá nízká, hlavně u chlorpromazinu, levomepromazinu. Při dávkování jsou veliké rozdíly v dávkách u jednotlivých pacientů. Pro rychlý nástup účinku volíme i.v. aplikaci. Pro dlouhodobou udržovací léčbu lze volit depotní parenterální formy s prodlouženým uvolňováním (haloperidol, flufenazin).
Poločasy eliminace bývají středně dlouhé až dlouhé (10–35 hod.) a metabolity antipsychotik bývají rovněž účinné.
Distribuční objem je obvykle velký a trvá dlouho, než se dosáhne ustálené koncentrace.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Klasická antipsychotika dělíme dle účinku na
- sedativní (chlorpromazin, levomepromazin, chlorprothixen, zucopenthixol) a
- incisivní (haloperidol, melprenon, flufenazin, flupentixol).
Méně praktické je rozdělení podle chemické struktury na
- fenothiaziny (chlorpromazin, levomepromazin, flufenazin),
- thioxanteny (chlorprotixen, flupenthixol, zuclopenthixol) a
- butyrofenony (haloperidol, melprenon).
Sedativní[upravit | editovat zdroj]
- chlorpromazin
- první antipsychotikum zavedené do praxe 1952, znamenal průlom terapie psychóz – umožnil farmakoterapii, dodnes se používá, i.v. pro zvládnutí akutních záchvatů, pro terapii škytavky
- levomepromazin
- zklidňující účinky − agresivní pacienti, také hypnotický účinek – nespavost, při neuralgii trigeminu
- chlorprothixen
- vlastnosti podobné levomepromazinu - sedativní efekt
- zuclopenthixol
Incisivní[upravit | editovat zdroj]
Mají silný antipsychotický účinek (silní D2 antagonisté), mají výrazné extrapyrimidální účinky, mají ale slabší sedativní afekt (pouze slabí H1 antagonisté).
- haloperidol
- velmi často používaný, nižší riziko nežádoucích účinků (anticholinergních, ortostatické hypotenze)
- melperon
- indikace: poruchy chování ve stáří - neklid, zmatenost
- flufenazin
- časté podání depotně ve formě dekanoátu k udržovací léčbě schizofrenie
- flupentixol
- k terapii schizofrenie i deprese, podání p.o. i depotně i.m.
Atypická antipsychotika[upravit | editovat zdroj]
Mají nižší výskyt nežádoucích účinků, zejména extrapyramidálních (odtud atypická), ale i kardiovaskulárních či sexuálních dysfunkcí. Také terapeutické spektrum je širší. Zahrnuje jak terapii pozitivních příznaků (halucinace, bludy, dezorganizace myšlení, agresivita, agitovanost), tak negativních (autismus, hypobulie, emoční a afektivní oploštěnost). Jsou účinná i u pacientů, kde terapie klasickými antipsychotiky nevedla ke zlepšení stavu.
Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]
Ovlivňují jiné spektrum neurotransmiterů než klasická. Jejich efekt na striatum je oproti klasickým antipsychotika nižší, stejně jako jejich afinita k D2 receptorům. Některá blokují více receptory serotoninové (5-HT2) než dopaminové. Blokáda 5-HT receptorů potom vede ke snížení inhibičního vlivu na dopaminergní systém a to vede k potlačení negativních symptomů psychóz.
Farmakokinetika[upravit | editovat zdroj]
Eliminační poločasy jsou středně dlouhé (6–12 hod.), distribuční objemy malé. Farmakokinetické parametry se u atypických antipsychotik často liší léčivo od léčiva, jelikož se liší i struktury jejich molekul.
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
Zatím se rozdělují dle vlivu na jednotlivé receptory. Fakt, že jednotlivé skupiny ovlivňují různé receptory, nemá zásadní vliv na jejich účinek či indikaci.
Selektivní antagonisté D2, D3 receptorů[upravit | editovat zdroj]
Antagonizují pouze D2, D3 receptory, nízký výskyt extrapyramidálních účinků, mohou vyvolávat hyperprolaktinémii
- sulpirid
- v nižších dávkách působí na příznaky negativní a depresivní, ve vyšších na pozitivní, má i prokinetický účinek, absorpce po p.o. aplikaci je malá, může způsobit hyperprolaktinémii, indikace: schizofrenie, depresivní porucha, psychomotorický neklid
- amisulprid
- indikace: léčba schizofrenie, dystymie
- thiaprid
- indikace: poruchy chování ve stáří, agresivita, chronické algické stavy
SDA (antagonisté serotoninových a dopaminových receptorů)[upravit | editovat zdroj]
Blokují především receptory dopaminové, serotoninové, α1 adrenergní.
Nežádoucí účinky bývají mírné a podobné u všech zástupců - bolesti hlavy, sedace, tachykardie, prodloužení QT intervalu, ortostatická hypotenze, poruchy erekce, hyperprolaktinémie, zvýšení hmotnosti
- risperidon
- jedno z nejčastěji používaných atypických antipsychotik, i u negativních příznaků schizofrenie, indikace: psychózy všeho druhu, manická bipolární afektivní porucha, poruchy chování - agresivita, autismus
- paliperidon
- indikace: léčba schizofrenie, k dispozici i v depotní formě jako paliperidon palmitát
- ziprasidon
- má také také antidepresivní účinek, neovlivňuje tělesnou hmotnost, indikace: schizofrenie, bipolární afektivní porucha
- sertindol
- výrazně prodlužuje QT interval
MARTA (multireceptoroví antagonisté – multi acting receptor targeting antipsychotics)[upravit | editovat zdroj]
Antagonizují dopaminové, serotoninové, α1 adrenergní, ale i histaminové a muskarinové receptory.
- klozapin
- účinkuje i u pacientů, kteří nereagují na léčbu jinými antipsychotiky, v 1–2 % případů se vyskytuje agranulocytóza - nutná kontrola KO, nežádoucí účinky extrapyramidální nejsou, ale výrazné jsou nežádoucí účinky z blokády α1, muskarinových a histaminových receptorů – ortostatické hypotenze, ospalost, nárůst tělesné hmotnosti
- olanzapin
- spektrum ovlivnění receptorů je podobné klozapinu, ale nehrozí agranulocytóza, nežádoucí účinky: ospalost, přibývání na váze, indikace: schizofrenie, smíšená bipolární afektivní porucha, rizika a KI: věk nad 75, demence, Parkinsonova choroba
- quetiapin
- působí také antidepresivně, redukuje kognitivní deficit, nežádoucí účinky: somnolence, ortostatická hypotenze, zvýšení hmotnosti, indikace: schizofrenie, bipolární afektivní porucha
- zotepin
- nežádoucí účinky: somnolence, navýšení hmotnosti
Ostatní látky - antipsychotika 3. generace[upravit | editovat zdroj]
Jsou tvz. dopaminergní stabilizátory, působí jako parciální agonisté na D2 receptorech. Nezvyšují hladinu prolaktinu a mají minimální extrapyramidové účinky.
- aripiprazol
- parciální D2, D3 agonista, 5-HT blokátor, dobře tolerovaný, NÚ: spavost, nauzea, akatizie
- brexpiprazol
- indikace: schizofrenie, depresivní příhody, NÚ: infekce HCD, akatizie, zvýšení tělesné hmotnosti, metabolismus a lékové interakce: je substrátem CYP2D6 a CYP3A4
Klinické použití antipsychotik[upravit | editovat zdroj]
Indikace[upravit | editovat zdroj]
Antipsychotika mají nezastupitelný význam v psychiatrických indikacích:
- psychotické poruchy – schizofrenní a schizoafektivní poruchy – použití vyžaduje zkušenosti, je složité
- agitovanost, agresivita – haloperidol nebo levomepromazin parenterálně
- úzkostné a další poruchy – také behaviorální poruchy, demence – nižší dávky
Dále se dají použít v indikacích nepsychiatrických jako:
- antiemetika – v nízkých dávkách, haloperidol – zvracení po opioidech, tiethyperazin - antiemetikum proti zvracení všeho druhu (původně typické antipsychotikum, v psychiatrii se dnes nepoužívá)
- hypnotika – levomepromazin u nezvládnutelných nespavostí
- v anesteziologii – neuroleptanalgezie
- v neurologii – poruchy hypotonicko-hyperkinetického typu (Huntingtonova chorea)
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Ty, které vyplývají z blokády konkrétních receptorů, můžeme snadno predikovat - jsou shrnuty v následující tabulce:
Blokovaný receptor | Účinek |
---|---|
dopaminergní | extrapyramidální symptomy, endokrinní poruchy |
α1 | ortostatické hypotenze, závratě, ucpaný nos, sexuální poruchy (pokles libida, impotence, opožděná ejakulace), zvýšení chuti k jídlu |
muskarinové | sucho v ústech, zácpa, snížená mikce, mydriáza, rozmazané vidění, tachykardie, zmatenost |
H1 | ospalost, protizánětlivý účinek, zvyšování hmotnosti |
5-HT2 | podíl na antipsycholytickém efektu (?), útlum agresivity (?) |
Ostatní, nepredikovatelné jsou vzácné, ale závažné:
- maligní neuroleptický syndrom − horečka, svalová rigidita, poruchy vědomí, život ohrožující
- agranulocytóza
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
Relativní:
- komatózní stavy
- intoxikace sedativními látkami − ethanol, barbituráty
Absolutní:
- Parkinsonova nemoc
- neuroleptický maligní syndrom
- poruchy krvetvorby
- glaukom − u antipsychotik s anticholinergními úč.
- hypertrofie prostaty a stavy se ztíženou střevní pasáží
Interakce[upravit | editovat zdroj]
- antiepileptika − snížení účinku
- léčiva prodlužující QT interval – zvýšené riziko komorových arytmií
- léčiva snižující tlak
- anticholinergika
- tricyklická antidepresiva – zvýšení koncentrace blokádou metabolismu
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
- SYNEK, Stanislav. Psychofarmaka. Příspěvek na konferenci Farmakologie a farmakoterapie vybraných onemocnění. Praha. 2019.