Antihypertenziva

Urapidil - centrální antihypertenzivum v ampuli k iv aplikaci (agonista 5-HT1-receptorů - snižuje centrální tonus sympatiku)

Farmaka vedoucí ke snížení patologicky zvýšeného tlaku krve (TK) ≥ 140/90. Význam používání antihypertenziv má několik aspektů. Nejedná se sice o léčbu příčin onemocnění (terapii kauzální), ale o ovlivnění jeho symptomů (terapii symptomatickou). Přesto jsou antihypertenziva přínosná:

• představují prevenci poškození cév a vývoje arteriosklerózy;
• snižují morbiditu (potlačují vývoj komplikací hypertenze, např. poškození ledvin, následky zátěže srdce apod.) a mortalitu.

Nutnost účinné terapie hypertenze je podložená výraznou redukcí incidence komplikací a mortality. Zahájení terapie se řídí určitými pravidly.

Nefarmakologická léčba

• Restrikce přívodu soli (< 6 g NaCl/den),
• redukce tělesné hmotnosti,
• vyvarování se kouření, omezení alkoholických nápojů,
• pravidelná fyzická aktivita, omezení stresových situací, relaxace,
• zvýšený příjem K⁺, Ca²⁺, Mg²⁺ a omega-3 nenasycených mastných kyselin.

Farmakologická léčba

Podle účinku lze antihypertenziva třídit do 4 hlavních skupin (lze zde využít „pravidla ABCD“):

• A – ACEI (inhibitory ACE), ARBs (blokátory AT₁ receptorů pro angiotenzin II);
• B – β-blokátory;
• C – Ca-blokátory (blokátory Ca²⁺ kanálů);
• D – Diuretika.

α-blokátory a centrálně působící látky se používají především pro kombinační léčbu. Přímá vazodilatancia se v ČR nepoužívají.

Strategie farmakoterapie hypertenze

U lehké hypertenze zahajujeme léčbu monoterapií, ke které je možno s ohledem na průvodní onemocnění zvolit β-blokátory, diuretika, blokátory Ca²⁺ kanálů nebo ACEI. V selekci vhodného léčiva postupujeme s ohledem na stav nemocného. Obecně platí:

• ACEI volíme u nemocných se srdečním selháváním, dysfunkcí levé komory srdeční po IM, hypertrofie levé komory srdeční, diabetu mellitu s proteinurií a u hyperlipoproteinémií.
• β-blokátory jsou indikovány u nemocných mladších než 70 let a u nemocných s ICHS.
• Blokátory Ca²⁺ kanálů jsou vhodné u periferních cévních onemocnění (např. ischemické onemocnění DK), spastické anginy pectoris, hyperlipidémie a diabetes mellitus.
• Diuretika jsou vhodná pro nemocné starší 70 let s kontraindikací použití β-blokátorů. V monoterapii užíváme kombinovaných preparátů (např. thiazidové diuretikum + kalium šetřící diuretikum), abychom se vyvarovali nežádoucí hypokalémie. Thiazidová diuretika použitá u žen nad 40 let a u starších mužů snižují incidenci patologických fraktur – retence vápníku.

V případě neúspěchu monoterapie lze použít kombinace.

Mezi účinné a dobře tolerované kombinace patří:

1. Diuretikum + ACEI / blokátor AT₁ receptorů,
2. blokátor Ca²⁺ kanálů (dihydropyridinového typu) + β-blokátor,
3. blokátor Ca²⁺ kanálů + ACEI / blokátor AT₁ receptorů,
4. diuretikum + β-blokátor,
5. α-blokátor + β-blokátor.

Zástupci

Jednotlivé třídy antihypertenziv
ACEI	Podrobnější informace naleznete na stránce Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu.
ARBs	Podrobnější informace naleznete na stránce Blokátory receptorů pro angiotenzin II.
β-blokátory	Podrobnější informace naleznete na stránce β-blokátory.
Diuretika	Podrobnější informace naleznete na stránce Diuretika.
Látky s centrálními účinky – centrálně působící α2-mimetika	Podrobnější informace naleznete na stránce Centrálně působící α2-mimetika.
Přímá vazodilatancia	Podrobnější informace naleznete na stránce Přímá vazodilatancia.

Odkazy

Související články

• Renin-angiotenzin-aldosteronový systém
• Léčba ischemické choroby srdeční
• Hypertenze
• Hypertenzní krize

Zdroj

• MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Kardiovaskulární systém [online]. ©2000. [cit. 2010-07-01]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/prednasky/kardio-bak.ppt/>.