Zácpa
Zácpa (obstipace) je porucha střevní motility a defekace, podle příčin jejího vzniku se rozděluje na několik typů. Lze ji definovat jako obtížné vyprazdňování tuhé stolice až nemožnost spontánní defekace. Jedná se o částečně subjektivní příznak. Může se jednat o samostatný problém (habituální, návyková zácpa), nebo o příznak provázející jiné onemocnění (zácpa organická, sekundární).[1]
Definice zácpy dle Římských kritérií II (1999)[upravit | editovat zdroj]
Platí některá z uvedených možností:
- méně než 3 stolice v týdnu;
- tuhá stolice ve více než 25 % defekací;
- pocit nekompletního vyprázdnění ve více než 25 % defekací;
- nutnost manuálních manévrů k usnadnění více než 25 % defekací (digitální evakuace stolice, podepření pánevního dna).[1]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Na vzniku zácpy se podílí snížený obsah vody ve stolici, prodloužený čas průchodu trávicím traktem, případně přítomnost mechanické překážky v terminální části trávicího traktu.[1]
Akutní zácpa[upravit | editovat zdroj]
- Akutní funkční zácpa
Nevinná epizoda provázející např. změnu pobytu při cestování, nutnost defekovat v nezvyklém prostředí atp.
- Akutní střevní obstrukce
Náhle vzniklá zácpa může být příznakem střevní neprůchodnosti ileu. Dalšími příznaky jsou kolikovité bolesti a zástava odchodu plynů. Bývá vzedmuté břicho s vysokým bubínkovým poklepem nad roztaženou střevní kličkou (Wahlův příznak).[1]
Chronická zácpa[upravit | editovat zdroj]
Prostá, návyková, habituální zácpa (dyschezie)[upravit | editovat zdroj]
Vzniká útlumem defekačního reflexu nepodmíněně v důsledku málo objemné stolice při nedostatku vlákniny a tekutin či nedostatku pohybu; a/nebo podmíněně při potlačování spontánního nucení na stolici ve spěchu, nevyhovujících hygienických podmínkách či studu.
Spastická zácpa[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o jednu z forem syndromu dráždivého tračníku. Zácpa bývá provázena spastickými bolestmi před defekací, případně po ní. Obvyklý je pocit nedostatečného vyprázdnění.
Inertní tračník (zácpa z hypomotility, Laneův syndrom)[upravit | editovat zdroj]
Vyskytuje se u mladých žen. Příčina útlumu defekačního reflexu je neznámá. Zácpa se vyvíjí pomalu, nereaguje na terapii.
Konstituční zácpa[upravit | editovat zdroj]
Zácpou trpí více členů rodiny, obvykle již od dětství.
Zácpa z porušené evakuace v rektoanální oblasti ("outlet obstruction")[upravit | editovat zdroj]
Vzniká na podkladě rektálního prolapsu, intususcepce či rektokély, nebo při dyssynergii pánevního dna (často u žen po těžkém porodu).[1]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Režimová a dietní opatření[upravit | editovat zdroj]
Pravidelný denní režim a stravování, dostatečný příjem tekutin, dostatek vlákniny ve stravě (celozrnné produkty, ovoce, zelenina). Dostatek pohybu, masáže břicha a zákaz projímadel. Nácvik defekačního reflexu s využitím fyziologického gastrokolického reflexu (po probuzení sklenice vody, obvyklé ranní úkony, snídaně, s odstupem 20–30 minut pokus o defekaci).
Farmakologická léčba[upravit | editovat zdroj]
Laktulóza, salinická projímadla, projímavé minerálky, klyzmata, léky stimulující motilitu tlustého střeva.[1]
