Pomocné vyšetřovací metody při onemocněních plic, pleury a mediastina

Mezi pomocní vyšetřovací metody při onemocnění plic, pleury a mediastina patří RTG hrudníku, CT hrudníku, magnetická rezonance, spirometrie, ultrazvuk, endoskopické metody, mikrobiologické vyšetření a kožní testy.

RTG hrudníku

RTG snímek hrudníku je základní vyšetřovací metodou s minimální radiační zátěží. Snímek se zhotovuje vestoje v PA projekci (zadopřední snímek), vleže v AP projekci (předozadní snímek) a bočný snímek. Je také možné zhotovení cílených snímků. DIagnostika je závislá na kvalitě snímku, pacient musí být v dostatečném inspiriu. Na snímku se hodnotí kostní struktury, plicní hily, kontury mediastina, srdeční stín, kalcifikace, cévy, plicní parenchym, metastázy, tumory, pleurální tekutina či přítomnost cizích těles.

RTG hrudníku

Nejčastější patologické RTG nálezy:

• emfyzém plic (rozedma plic) – nahromadění vzduchu v plicích;
• pneumotorax – nahromadění vzduchu v pleurální dutině s kolapsem plic;
• plicní kolaps
• záněty plic – pneumonie
• plicní absces
• tuberkulóza – infekční onemocnění způsobené bakterií Mycobacterium tuberculosis;
• plicní nádory a metastázy
• plicní embolie
• infarkt plic
• sarkoidóza
• fluidothorax

CT (výpočetní tomografie)

CT hrudníku patří mezi rutinní vyšetření mediastina a ložiskových změn v plicním parenchymu. Dále se využívá HRCT plic zejméně pro diagnostiku difózních plicních chorob. CT angiografie plicnice je inikováno při podezření na plicní embolii nebo plicní hypertenzi. U srdce se využívá CT angiografie koronárních tepen.

Radioizotopové vyšetření

Ventilační scintigrafie slouží k detekci poruch ventilace plic pomocí inhalace radioaktivního plynu. Při perfúzní scintigrafii se aplikuje intravenózně radioaktivní látka, pomocí které můžeme sledovat prokrvení plic. Obě metody se využívají při diagnostice plicní embolie.

Magnetická rezonance

Magnetická rezonance se využívá hlavně při zjišťování lokalizace a rozšíření plicních nádorů či nádorů okolních struktur. Magnetická rezonance srdce slouží k zobrazení změn na myokardu (jizvy po infarktu), ke sledování tumorů srdce a u dětí k vyšetření vývojových vrozených vad.

Ultrazvuk

Ultrazvukové vyšetření se využívá hlavně při diagnostice pleurální tekutiny. Ultrazvukové vlnění neproniká vzdušnou plicní tkání.

Spirometrie

Spirometrie je základní vyšetření, které vypovídá o funkčním stavu plic. Používá se k měření ventilace. Je to vyšetření plicních objemů, kapacit a průtoků. Plicní objemy dělíme na objemy statické (kapacity respiračního systému) a dynamické. Přístroj měřící ventilační parametry se nazývá spirometr, pacient do něj dýchá. Pomocí spirometrie jsme schopni rozlišit, zda se jedná o obstrukční nebo restrikční poruchu. V průběhu vyšetření se stanovuje vitální kapacita plic, což je maximální objem vzduchu v litrech, který lze nadechnout a vydechnout, je to cca 5 litrů. Dále se stanovuje expirační rezervní objem, což je objem, který lze ještě vydechnout po normálním výdechu (cca 1,2 litru). Dechový objemv klidu je přibližně 500 ml. Dechová frekvence je počet dechů za minutu a využívá se ke stanovení minutové ventilace, což je součet všech dechových objemů za 1 minutu v klidu. Pak také stanovujeme dynamické parametry, například usilovná vitální kapacita, což je objem vzduchu, který lze po maximálním nádechu co nejprudčeji vydechnout. Jednovteřinová vitální kapacita je objem vzduchu, který lze vydechnout za 1 sekundu.

Endoskopické vyšetření

Využívá se hlavně tracheobronchoskopie, thorakoskopie a mediastinoskopie. Pomocí endoskopického vyšetření jsme schopni odebrat část tkáně a odeslat ji následně na bioptické vyšetření. Pomocí thorakoskopie můžeme vyšetřit hrudní dutinu a osrdečník. Bronchoskopie slouží k vyšetření průdušnice a bronchiálního stromu.

Mikrobiologické vyšetření

V případě podezření na infekční agens se odebírá vzorek, který následně odesíláme na mikrobiologické vyšetření. V případě plicních chorob se nejčastěji odebírá sputum, provádí se bronchoalveolární laváž, stěr z nosní sliznice, punkce výpotku či hnisu. Všechny tyto vzorky se pak využívají ke kultivaci a mikroskopii, abychom včas identifikovali infekční agens.

Kožní testy

Kožní testy se využívají při určení alergenů u astmatiků nebo k diagnostice tuberkulózy (tuberkulinový test). Kožní testy se užívají ke sledování reakce pozdní přecitlivělosti. Testy se provádí aplikací antigenu do kůže pacienta zpravidla v oblasti předloktí.

Odkazy

Související články

• plicní objemy
• RTG
• CT
• magnetická rezonance

Použitá literatura

• CHROBÁK, Ladislav, et al. Propedeutika vnitřního lékařství. 2. vydání. Grada, 2003. ISBN 80-247-0609-1.

• KLENER, Pavel, et al. Propedeutika ve vnitřním lékařství. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 325 s. ISBN 80-246-1254-2.