Nádory plic
Nádory plic jsou nejčastěji vyskytujícím se nádorem dýchacího ústrojí. Převládá bronchogenní karcinom. Jedná se o nejčastější nádor u mužů nad 40 let, maximum výskytu je od 55 do 65 let. Na počátku 20. století byl vzácný, dnes je v některých státech na prvním místě. Výskyt má vzestupný trend, hlavně u žen. Bronchogenní karcinom je na prvním místě v úmrtnosti na onkologické onemocnění. Tvoří asi 1/3 úmrtí.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
- Prokazatelný vztah ke kouření (85–90 % pacientů s karcinomem plic jsou kuřáci),
- po vykouření 200 000 cigaret (při spotřebě 20 denně, asi 30 let) je riziko karcinomu 50× vyšší,
- další vliv má ionizující záření (radon v uranových dolech) a azbest.
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
- primární
- nemalobuněčný – spinocelulární karcinom, adenokarcinom, velkobuněčný karcinom
- malobuněčný
- plicní karcinoid
- sekundární (metastatické postižení plic)
- benigní nádory plic
Podrobnější informace naleznete na stránce Bronchogenní karcinom.Plicní karcinoid[upravit | editovat zdroj]
Karcinoid patří mezi maligní tumory vzniklé z neuroektodermu. Představuje 1–2 % všech plicních nádorů[1].
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- hemoptýza, obstrukce bronchiálního stromu
- karcinoidový syndrom je vzácný!
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- bronchoskopie
- stanovení kys. 5-hydroxyindoloctové v moči
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Standardem je chirurgická léčba – lobektomie nebo parenchym šetřící bronchoplastická resekce.
Léčba neoperabilních tumorů:
- interferon α
- chemoterapie – vespesid + cisplatina, nejlepší výsledky dosahuje CHT v kombinaci s interferonem α[2]
- symptomatická léčba – karcinoidový syndrom (somatostatinové analogy, antiserotonika)[1].
Benigní nádory[upravit | editovat zdroj]
Benigní nádory jsou typické svým pomalým a neivazivním růstem a neschopností zakládat metastázy. Patří sem chondrohamartom a pak mezenchymové nádory: fibromy, lipomy, myxomy atd. Vyskytují se spíše v dýchacích cestách než plicním parenchymu. Mají ohraničený tvar, často jsou uloženy periferně. Pokud se nacházejí v dýchacích cestách, mohou způsobovat kašel a dušnost.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- CT
- bronchoskopie
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Odstranění nádoru.
Sekundární nádory plic[upravit | editovat zdroj]
Plicní metastázy jsou nejčastěji z nádoru prsu, plic, trávicí trubice, ledvin, štítné žlázy, hlavy a krku. Metastázy jsou spíše metachronní (po manifestaci prim. nádoru) než synchronní (současně s prim. nádorem). Často jsou diagnostikované náhodným RTG snímkem hrudníku. Dělíme je na solitární a mnohočetné[1].
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Při znalosti primárního ložiska diagnostika není složitá.
- karcinomatózní lymfangoitida – stav, kdy jsou metastaticky postižené mízní uzliny plic
Léčba[upravit | editovat zdroj]
- dle primárního ložiska
- chirurgická dle indikace
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
- STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. Epava, 2001. ISBN 80-86297-06-3.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
- ↑ OBERG, Kjell. Diagnosis and treatment of carcinoid tumors. Expert Rev Anticancer Ther [online]. 2003, vol. 3, no. 6, s. 863-77, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14686708>. ISSN 1473-7140.
