Spirometrie

Spirometrie je metoda používaná v plicním lékařství, která mimo jiné napomáhá rozpoznat obstrukční a restrikční choroby plic.

Rozdíl mezi obstrukcí a restrikcí

Rozdělení[upravit | editovat zdroj]

Spirometrii používáme k měření ventilace. Je to vyšetření plicních objemů, kapacit a průtoků. Výsledné parametry dělíme na:

statické – neboli objemy a kapacity respiračního systému (dechový objem, vitální kapacita...)
dynamické – neboli průtoky či objemy při maximálně usilovném dýchání (minutová ventilace, maximální minutová ventilace...)

Podrobnější informace naleznete na stránce Plicní objemy.

Statická spirometrie[upravit | editovat zdroj]

Statické testy plicních funkcí měří absolutní objem plic a další plicní objemy. Na grafu níže jsou jednotlivé objemy znázorněny.

Plicní objemy

Spirometry[upravit | editovat zdroj]

Přístroj měřící ventilační parametry se nazývá spirometr. Pacient do něj dýchá. V něm je vložena turbínka, kterou vzduch roztáčí. Může být přítomna také síťka, na kterou vzduch vytváří tlak. Ten je úměrný objemu vzduchu. Zároveň měří čas, a tak můžeme zjistit rychlost proudu vzduchu či průtoky. Záznam se většinou dnes vyhodnocuje digitálně.

Schéma nejjednoduššího spirometru

Schéma moderního spirometrického vyšetření

Plicní onemocnění[upravit | editovat zdroj]

typicky můžeme dělit na:

Restrikční při kterých jsou sníženy plicní objemy. Důvodem může být utisknutá plíce (nádor), uzávěr bronchu, omezená poddajnost a další. Měříme statickými parametry.
Obstrukční neboli zúžení cest dýchacích. Zhorší se průtok a následně i ventilace. Patří sem astma, chronická bronchitida a obstrukční choroby plic.