Odchylky bílých krvinek

Odchylky neutrofilů[upravit | editovat zdroj]

Neutrofilní granulocyt.

Snížený počet se nazývá neutropenie, granulocytopenie. Pokud počet klesne pod 0,5 · 10⁹/l mluvíme o agranulocytóze.

Toxické poškození dřeně – léčba cytostatiky, po radioterapii, při infiltraci kostní dřeně nádorovými buňkami.
Cyklická neutropenie – (geneticky podmíněná).
Neefektivní proliferace – cytostatika aj.
Zvýšená periferní utilizace – cytolýza po opakovaných transfúzích, autoimunitní neutropenie při SLE, kumulace v zánětlivém ložisku.
Pseudoneutropenie – např. při splenomegalii.

Zvýšený počet je označován jako neutrofilie, až leukemoidní reakce.

Chédiakův-Higashiho syndrom – albinismus, zvýšená náchylnost k infekcím, morfologické abnormality krvinek (alterace fagocytózy + nitrobuněčné zabíjení mikroorganismů).
Chronická granulomatózní choroba – geneticky podmíněná choroba dětského věku, v neutrofilech chybějí nutné oxidativní mechanismy → infekce s tvorbou mikroabscesů a granulomů.
LAD syndrom (leukocyte adhesion deficiency) – porucha adheze k endotelu a následné migrace, časté pyogenní infekce bez tvorby hnisu.

Eozinopenie – akutní infekce, stres, hyperkortikalismus, kortikoidy – nemá klinický význam.
Eozinofilie – parazitární infekce (nejčastěji toxocara canis, ascaridiáza, taeniáza, méně trichinella spiralis), kožní onemocnění (ekzémy, psoriáza, urticaria, pemphigus), alergické nemoci (asthma bronchiale, granulomy, plicní infiltráty), maligní nádory (Hodgkinova choroba, Grawitzův tumor), idiopatický hypereozinofilní syndrom, spála, eosinofilní gastroenteritida, eosinofilní fasciitida, polyarteritis nodosa, vaskulitidy, hypokortikalismus, eosinofilní leukemie.

Bazofilie – myxedém, myeloproliferace (především chronická myeloidní leukemie a polycytemia vera), basofilní leukemie, myelodysplasie.
Bazopenie – hyperthyreosa, hyperkortikalismus.

Lymfocytopenie – Wiskott-Aldrichův syndrom, terminální fáze karcinomů, pokročilý morbus Hodgkin, po radio- a chemoterapii, po léčbě glukokortikoidy, imunodeficity charakteru například hypogamaglobulinemie a agamaglobulinemie, kolagenosy, AIDS, Whippleova choroba, tuberkulosa, sarkoidosa, selhání ledvin, rentgenové ozáření.
Lymfocytóza – relativní při granulocytopenii (viz výše), absolutní hlavně při virové infekci (infekční mononukleosa, cytomegalie, toxoplasmosa), lymfoproliferativní onemocnění (nízce maligní lymfomy, Sézaryho syndrom – kožní lymfom doprovázený erytrodermií, Hodgkinova choroba, chronická lymfadenosa, tyreotoxikosa, bakteriální infekce (TBC, pertussis).

Monocytopenie – trichocelulární leukémie, terapie glukokortikoidy.
Monocytóza – infekce (infekční endokaritida, TBC, příjice), sarkoidosa, leishmaniosa, malárie, brucelosa, SLE, RA, PAN, ulcerózní kolitida, m. Crohn, léková toxicita (hydantoináty), myelomonocytární leukemie, některé karcinomy (zvláště žaludek, ňadra, vaječníky), při infekční mononukleóze spíše zmnožení atypických lymfocytů; střádavé choroby (poruchou monocyto-makrofágového systému).

KLENER, P, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-430-X.

KRČ, Ivo. Hodnocení bílého krevního obrazu v ambulantní praxi. Interní medicína pro praxi [online]. 2004, roč. 6, vol. 3, s. 144–146, dostupné také z <http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2004/03/09.pdf>. ISSN 1803-5256.