Karcinom prsu
(přesměrováno z Ca prsu)
Na tomto článku se právě pracuje | ||||
Máte-li nějaké náměty či poznámky k jeho obsahu, uveďte je prosím v diskusi. V případě potřeby kontaktujte autora stránky – naleznete jej v historii. | ||||
Stránka byla naposledy aktualizována v neděli 3. listopadu 2024 v 17:04. | ||||
Maligní nádory prsu představují nejčastější zhoubné nádory žen v ČR, jejich incidence stále stoupá. Zdaleka nejčastějším maligním nádorem prsu je karcinom.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem ženské populace. Vyskytuje obvykle u pacientek ve věku 60-74 let. U mužů je vzácný a tvoří jen 1% všech případů.[1] Incidence nádoru stále stoupá, hlavně v rozvinutých zemích světa. Mortalita naopak klesá díky úspěšnosti screeningu a podrobné subtypizaci s prohloubením a rozšířením terapeutických možnosti.
Etiologie a rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]
Podle etiologie lze vyčlenit tři skupiny nádorů prsu:
- Sporadické – vyskytují v souvislosti s faktory životního stylu jako obezita, alkohol a rizikové hormonální faktory.
- Hereditárně podmíněné – u pacientů s dědičnou predispozicí.
- Familiární formy – ve výsledku kombinace vnějších a dědičných faktorů. Charakterizují se vyšší incidencí než sporadické formy a nepřítomností mutace podílejících se na vzniku hereditárních nádorů.
V tabulce jsou představeny rizikové faktory predisponující ke vzniku karcinomu prsu:
Faktory životního stylu |
|
Hormonální faktory |
Vyšší délka expozice estrogenům:
|
Faktory osobní anamnézy |
|
Genetické faktory |
Histopatologie[upravit | editovat zdroj]
Dle toho jestli nádorové buňky prorůstají přes bazální membránu (BM) se rozlišují dvě základní skupiny karcinomu prsu - carcinoma in situ (nádor nezasáhující BM) a invazivní nádory (pronikající přes BM do stromatu).
Carcinoma in situ[upravit | editovat zdroj]
Duktální carcinoma in situ (DCIS) je tvořena maligními buňkami rostoucími ve vývodech, případně vyplňujícími duktulo-lobulární jednotky prsu (tzv. "kancerizace lobulů"). Může vytvářet detekovatelné na mamogramu mikrokalcifikace. Považuje se za prekancerózu a většinou je indikací k chirurgické resekci. Podle přítomnosti jaderných atypií se rozlišuje několik stupňů diferenciace DCIS:
- high-grade DCIS (DCIS grade 3) - vysoká tendence k malignizací a invazivnímu růstu;
- low-grade DCIS (DCIS grade 1 a 2) - lepší prognóza, mohou být s centrální nekrózou (grade 2) nebo bez (grade 1).
Lobulární carcinoma in situ (LCIS) primárně vzniká v duktulo-lobulární jednotce a charakterizuje se zmnožením okrouhlých buněk se ztrátou kohezivity. Není považována za přímou prekancerózu, je ale známkou zvýšeného rizika výskytu invazivního karcinomu (nejen lobulárního, ale v podstatě jakéhokoliv typu, a nejen na straně výskytu LCIS, ale i na kontralaterálním prsu).
Invazivní formy karcinomů[upravit | editovat zdroj]
Nejčastější formou invazivního karcinomu prsu je invazivní duktální karcinom IDC (nebo také NOS, not otherwise specified). Jde o heterogenní skupinu nádorů, která zahrnuje spoustu subtypů s různým histologickým vzhledem, genovou expresí a prognózou. Často má tubulární uspořádání, provází ho reaktivní fibróza. Ve 70% případů IDC/NOS je hormonálně dependentní.
Druhým nejčastějším typem je invazivní lobulární karcinom (ILC). Pro něj je typická ztráta soudržnosti buněk v souvislosti se snížením expresi E-cadherinu v buňkách nádorů. V anglické literatuře se histologický vzhled buněk ILC označuje jako "Indian file pattern", v Česku se vyskytuje pojem "fenomén husího pochodu". ILC má tendenci k metastazování do atypických míst (serózní blány, meningy, ovarium, retroperitoneum). Asi z 90% je hormonálně pozitivní. Je hůře detekovatelný zobrazovacími metodami, v době diagnózy často má metastázy v uzlinách.
Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]
- Nejčastěji je to hmatná nebolestivá bulka v prsu (u 75 % je to první projev choroby);
- optimální by však bylo najít nehmatnou lézi při mamografii;
- jiné příznaky (méně často) – bolest prsu (5 %), zvětšení prsu (1 %), vtažení kůže či bradavky (5 %), výtok (2 %), povrchové změny na bradavce (1 %);
- zvětšení axilárních uzlin – regionální šíření;
- při pokročilém stádiu – bolesti v kostech, úbytek hmotnosti,...
- paraneoplazie – dermatomyozitida, neuromuskulární syndrom, acanthosis nigrans, hyperkalcémie při kostních metastázích.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Klinické vyšetření:[upravit | editovat zdroj]
- pečlivá osobní, rodinná a gynekologická anamnéza;
- pohled – symetrie prsů, souhyby s dýcháním, pravidelnost bradavky, barvu kůže, rozšíření žil může svědčit o aktivitě tumoru;
- pohmat – systematicky všechny kvadranty, velikost rezistence, pohyblivost, ohraničení, konzistenci;
- četnost nálezu karcinomů v jednotlivých kvadrantech – nejčastěji HZK (47 %), bradavka (22 %) a HVK (14 %), dolní kvadranty jen málo;
- palpace uzlin axilárně, nad klíčkem.
Zobrazovací metody:[upravit | editovat zdroj]
- dominantní postavení má mamografie – výtěžnost je až 90 %;
- nález – bývají patrné mikrokalcifikace, solidní ložisko s cípatými okraji;
- USG – zpravidla doplňkové k mamografii, má vysokou senzitivitu (95 %), ale omezenou specifitu, u žen pod 40 let má přednost;
- CT, MRI, méně – duktografie, PET.
Biochemické vyšetření:[upravit | editovat zdroj]
- standard – jaterní testy, urea, kreatinin, elektrolyty, …
- tumor markery – CEA, CA 15-3, TPA;
- mimořádný význam má stanovení hormonálních receptorů – imunohistochemicky v tkáňovém řezu; předpokládá se vliv estrogenu a progesteronu na růst nádoru
- molekulární biologie – hlavně stanovení HER-2/neu – způsobuje zvýšenou proliferační aktivitu (prognostický a prediktivní význam);
- biopsie – punkce tenkou jehlou (FNA) – význam spíše na rozlišení cystického a solidního útvaru;
- histologie je možná pouze samořeznou jehlou (core biopsy) v anestezii (místní či celková).
Screening:[upravit | editovat zdroj]
- včasná diagnostika je základem úspěšné léčby;
- mamografický screening u žen od 45 let (1x za dva roky)[2].
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Definitivní léčebný postup je výsledkem společného rozhodnutí multidisciplinárního týmu.
Chirurgická léčba[upravit | editovat zdroj]
- Od r. 1882 se provádí radikální mastektomie s exenterací axily (odebíraly se pektorální svaly, nervy, …);
- dnes se více provádí modifikovaná radikální mastektomie – oddělí se prs od fascie prsního svalu, uzliny se odebírají z povrchových etáží, uzliny pod m. pectoralis minor se obvykle neodstraňují;
- další varianta – sentinelová uzlina;
- záchovné výkony – kvadrantektomie, tumorektomie;
- nutné doplnit radioterapií, provádí se rekonstrukční operace;
- také jako modalita hormonální léčby – ovarektomie;
- u BRCA se dá použít operace i jako profylaxe.
Radioterapie[upravit | editovat zdroj]
- Karcinom má omezenou radiosenzitivitu;
- je indikována po záchovných operacích, výsledek je pak shodný s ablací;
- dává se tedy adjuvantně;
- brachyradioterapie – aplikace iridiových drátků;
- paliativní léčba – při kostních metastázách.
Chemoterapie[upravit | editovat zdroj]
- Karcinom prsu je relativně citlivý na řadu cytostatik, používá se převážně kombinace;
- základní kombinace je CFM – cyklofosfamid, metotrexát, 5-FU, nebo kombinace s antracykliny;
- monoterapie – u starších žen s omezenou dřeňovou rezervou;
- adjuvantně – před menopauzou vždy při postižení uzlin, nedává se na carcinoma in situ nebo u tumoru pod 1 cm;
- neoadjuvance – u rozsáhlých tumorů;
- paliace – hlavní léčebná metoda u diseminovaného onemocnění, může značně prodloužit dobu přežití.
Hormonální léčba[upravit | editovat zdroj]
- Adjuvantně, neoadj. i paliativně;
- u premenopauzálních – kastrace – chirurgická či farmakologická.
- SERM - Tamoxifen
- Inhibitory aromatázy - redukce syntézy ženských pohlavních hormonů
Biologická léčba[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Prs
- Hereditární nádorové syndromy
- Benigní onemocnění prsu
- Klasifikace nádorů prsu dle Tabára
- Klasifikace nádorů prsu BI-RADS
- Diagnostické zobrazovací metody v senologii
- Infiltrující karcinom mammy (preparát)
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ZIKÁN, Michal, et al. Onkogynekologie. 1. vydání. Maxdorf, 2024. s. 19. ISBN 978-80-7345-786-0.
- ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. ISBN 978-80-271-2005-5.
- ZÁMEČNÍK, Josef, et al. Patologie. 1. vydání. Praha : LD, s.r.o. - Prager publishing, 2019. 915 s. sv. 3. ISBN 978-80-270-6457-1.
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2018-01-06]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. ISBN 978-80-271-2005-5.
- ↑ Česká republika. Vyhláška 3/2010 Sb. o stanovení obsahu a časového rozmezí preventivních prohlídek. 2010. s. 10 §4 písm. i. Dostupné také z URL <http://www.mamo.cz/res/file/legislativa/vyhlaska-3-2010.pdf>.