Typy zlomenin a jejich dislokace

Zlomenina metakarpů

Patologická zlomenina – metastáza nemalobuněčného karcinomu plic

Zlomenina je porucha kontinuity kosti. Je způsobena překonáním elastických schopností tkáně tlakem, tahem, posunem nebo kombinací všech uvedených. Mechanismus vzniku může být buď přímý, kdy síla působí přímo v místě zlomeniny, nebo nepřímý, kdy dochází k působení sil v oblasti vzdálené od místa lomu. Zlomeniny vznikající přímým mechanismem jsou obvykle provázeny těžkým poškozením měkkých tkání, u nepřímých kožní kryt nebývá porušen. Orientačně můžeme dle poškození kožního krytu rozdělit zlomeniny na otevřené a zavřené.

Rozlišujeme zlomeniny:

• úrazové,
• únavové (stresové), které vznikají na podkladě opakovaných mikrotraumat při přetěžování,
• patologické, vznikající při oslabení kosti například metastázou.

Typy zlomenin

Dělení dle mechanismu vzniku

1. Kompresní zlomeniny jsou takové, kdy násilí působí v ose kosti, porušena je hlavně spongióza. Typicky se jedná o proximální část tibie a patní kost.
2. Impresivní zlomeniny vznikají působením násilí na malý okrsek kosti, který se vtlačuje dovnitř. Nacházíme je například na kostech lebky.
3. Tahové zlomeniny jsou zapříčiněny tahem svalů a šlach. Obvykle se vyskytují v úponových místech; čéška, olekranon, tuberculum majus, spina iliaca anterior superior.
4. Ohybové zlomeniny vzniknou působením střižných, posunových sil, například na krčku stehenní kosti.

Dělení dle průběhu lomné linie

• příčné
• šikmé
• spirální
• vertikální (dlátové u kompakty, impresivní u spongiózy)
• tangenciální (osteochondrální)
• avulzní (při úponech svalů)

Přehled typů zlomenin

Dělení dle počtu úlomků

• dvou, tří, čtyř úlomkové a tříštivé
• dvouetážová zlomenina – na dlouhých kostech, kdy je mezifragment delší než 6 cm

Dislokace zlomenin

CT luxační fraktura bederní páteře

Dislokace vždy hodnotíme podle polohy periferního fragmentu proti fragmentu centrálnímu (jen luxační zlomeniny páteře se popisují opačně).

Rozlišujeme dislokace:

• ad latus – do strany,
• ad longitudinem – do délky:
  1. s distrakcí (prodloužení),
  2. s kontrakcí (zkrácení),
• ad axim – úhlové,
• ad peripheriam – rotační.

Dle výsledku repozice mluvíme o zlomeninách:

• reponibilních a stabilních,
• reponibilních a nestabilních,
• ireponibilních.

Klasifikace zlomenin

Hlavní význam má AO klasifikace (klasifikace dle Arbeitsgemeinschaft für Osteosynthesefragen, tj. Pracovního spolku pro otázky osteosyntézy):

• první číslo – vyjadřuje postiženou kost

1 – humerus

2 – předloketní kosti

3 – femur

4 – bérec

5 – páteř

6 – pánev

7 – ruka

8 – noha

9 – hlava

• druhý údaj – určuje segment kosti u dlouhých kostí:

1 – proximální epimetafýza

2 – diafýza

3 – distální epimetafýza

• třetí údaj ukazuje typ zlomeniny (A–C), u každé části je konkrétní
  • každý typ je členěn na skupiny 1–3
  • každá skupina je ještě dělena na podskupiny 1–3

S vyšším číslem se závažnost fraktury zvyšuje. (pozn.: AO klasifikace se dobře ujala s výjimkou proximální části humeru (AO je moc složitá) a femuru, kde tato klasifikace nepostačuje).

Odkazy

Související články

• Zlomeniny kostí (rozcestník)
• Otevřené zlomeniny
• Poruchy hojení zlomenin
• Úraz

Převzato z

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura

• VIŠŇA, Petr a Jiří HOCH, et al. Traumatologie dospělých :  učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8.