Přímá vazodilatancia

Z WikiSkript

Vazodilatancia jsou farmaka dilatující cévy.

Klasifikace vazodilatancií[upravit | editovat zdroj]

1. Myotropní

  • koronární – nitráty, nitrity, molsidomin;
  • ostatní – blokátory Ca2+ kanálů, hydralaziny, nitroprusid, minoxidil, diazoxid, puriny, deriváty k. nikotinové, ostatní.

2. Neurotropní – α1-lytika

  • neselektivní – fentolamin, fenoxybenzamin;
  • selektivní – prazosin, doxazosin, metazosin.

3. ACEI

Jednotlivá farmaka je vhodné rozdělit i podle místa účinku
  • převážně na arterioly – hydralaziny, antagonisté Ca2+, fentolamin, puriny, deriváty kyseliny nikotinové, ostatní;
  • převážně na žíly – nitráty, molsidomin (při vyšších dávkách i arterioly);
  • na arterioly i žíly – selektivní α1-lytika, ACEI, nitroprusid.

Přímá vazodilatancia[upravit | editovat zdroj]

Redukují krevní tlak dilatačním účinkem na hladký sval cév – tím snižují periferní cévní rezistenci za současně zachovaných kompenzačních mechanismů zprostředkovaných baroreceptory, sympatickými nervy a systémem renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS). Tato skutečnost má své výhody i nevýhody.

  • Výhodou je, že vazodilatancia nejsou hypotenzivy, dilatují renální arterioly, takže neomezují průtok ledvinami. Neovlivňují sexuální funkce. Mohou být podány v těhotenství.
  • Nevýhody spočívají v retenci tekutin aktivací RAAS a v následné možné expanzi extracelulárního objemu, v nežádoucí reflexní tachykardii, v poklesu antihypertenzivního efektu zásluhou kompenzačních vlivů. Zmíněné nevýhody je možno vyvážit kombinací s β-lytiky (při kontraindikaci β-lytik je lze kombinovat s metyldopou, klonidinem). Nebezpečí retence tekutin lze předejít současným podáním diuretik.
Zástupci
  • Dihydralazin
  • Endralazin
  • Minoxidil
  • Nitroprussid sodný

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Přímá_vazodilatancia&oldid=407629“