Centrálně působící alfa 2-mimetika

Z WikiSkript

Pronikají do CNS a snižují sympatomimetickou aktivitu vazomotorického centra při zachování nebo dokonce zvýšení jeho citlivosti k signálům přicházejícím z baroreceptorů. To znamená, že jak antihypertenzivní efekt, tak účinky nežádoucí nejsou závislé na poloze těla (není sklon k hypotenzi při změně polohy z horizontály do vertikály). Hypotenze hrozí spíše u nemocných s deplecí tekutin.

Používána jsou až při vyčerpání možností léčby základní řadou antihypertenziv nebo pro výhodné přídatné vlastnosti (např. alfablokátory při benigní hyperplazii prostaty).

Mechanismus účinku[upravit | editovat zdroj]

Působí na adrenergní, imidazolové nebo serotoninové receptory, častá je afinita k více typům receptorů. Alfa receptory mohou ovlivnit na několika úrovních. Stimulací alfa-2 receptorů v oblasti vazomotorického centra CNS/periferně na presynaptických neuronech vedou k vazodilataci, tentýž účinek má blokáda alfa-1 receptorů.

Pokud působí na alfa-2 receptory v CNS, označujeme je jako centrálně působící léčiva, pokud i na periferní alfa-2 receptory, pojmenujeme je jako centrálně i periferně působící. Léčiva působící alfa-1 blokádu označujeme jako alfablokátory.

Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]

Nežádoucí účinky často vyplývají z poklesu koncentrace katecholaminů (dopaminu a noradrenalinu) na synapsích v CNS a z toho vyplývající převahy parasympatiku – účinek sedativní, poruchy spánku, deprese, parkinsonismus apod.

Zástupci[upravit | editovat zdroj]

α-metyldopa[upravit | editovat zdroj]

α-metyldopa (falešný prekurzor a zároveň prodrug) se v nervovém zakončení mění v alfa-metylnoradrenalin (falešný mediátor) – ten selektivně stimuluje α2-receptory v mozku i na presynaptické membráně periferních zakončení, a tím snižuje uvolnění noradrenalinu. Efekt se projeví především snížením periferní cévní rezistence. Minutový výdej a frekvence srdce zůstávají konstantní.

Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou způsobeny již zmíněným vlivem na CNS. Patří mezi ně sedativní efekt, únava a ospalost, snížená reaktivita a schopnost koncentrace na duševní práci. Bývá deprese, závratě a extrapyramidový syndrom.

Klonidin[upravit | editovat zdroj]

Klonidin představuje prototypovou látku pro skupinu léků – agonisty imidazolových receptorů (doposud popsány I1 a I2 podtypy těchto receptorů). Původně byl vyvinut jako lokálně dekongesční látka pro aplikaci na nosní sliznici. Při systémové aplikaci i.v. však bylo zjištěno, že po krátkodobém zvýšení tlaku způsobuje jeho dlouhodobý pokles. Presorická odpověď je zde vysvětlována přímou stimulací periferních α-receptorů. Následné dlouhodobé snížení tlaku krve (patrné hlavně při opakovaném podávání) je pak přisuzováno stimulaci postsynaptických α2 (má k nim až 10násobně vyšší afinitu než k α1) a I1 receptorů v prodloužené míše. Na periferii stimuluje presynaptické α2 receptory a tím snižuje uvolňování noradrenalinu. Pokles tlaku krve je po klonidinu připisován hlavně redukci srdečního výdeje v důsledku zpomalení srdeční frekvence (mnohem výraznější než po metyldopě), dilatace kapacitních cév a poklesu periferní cévní rezistence. Výhodou je pokles rezistence cév renálních se zachováním perfúze.

Indikace
  • Antihypertenzivum.
  • Stimulace α2 receptorů v CNS vede mimo jiné i k účinku analgetickému, centralně myorelaxačnímu a zmírnění abstinenčního syndromu po náhlém vysazení opiátů.
  • Ve formě očních kapek je používán k léčbě glaukomu.
  • Klonidinový supresní test - diagnostika feochromocytomu
Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky se manifestují vlivem na CNS. Nejčastěji je pozorována sedace, sucho v ústech (pravděpodobně vlivem na α2 receptory) a deprese.

Moxonidin, Rilmenidin[upravit | editovat zdroj]

Patří k antihypertenzivům působícím především na I1 receptorech, ke kterým mají až 30× vyšší afinitu než k α2 receptorům (pro klonidin je tento pomer 4:1). Jejich výhodou proti klonidinu je nižší sedativní účinek a menší tendence způsobovat sucho v ústech. Nezpůsobují rebound hypertenzi. Jsou kontraindikovány (včetně klonidinu) u dětí, v těhotenství a laktaci (pro nedostatek zkušeností) (Prichard 2000).

Guanfacin[upravit | editovat zdroj]

Má podobné vlastnosti jako klonidin avšak ovlivňuje pouze α2-receptory.

Dexmedetomidinum[upravit | editovat zdroj]

Dexmedetomidin působí vysoce specificky jako agonista α2-adrenergních receptoru. Rozpustnost v tucích umožňuje rychlou penetraci do CNS a rychlý nástup sedativních a hemodynamických účinků.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Centrálně_působící_alfa_2-mimetika&oldid=477983“