Záněty zevního ucha

Mezi záněty zevního ucha patří záněty kůže a záněty chrupavky.

Záněty kůže, zevního zvukovodu a boltce

Neliší se od jiných kožních zánětů, jen je horší přístupnost.
K rozvoji přispívá pokles volných mastných kyselin v mazu → alkalóza kůže → omezuje produkci lysozymu.

Otitis externa circumscripta – Furunculus meati acustici externi

Zánět zevního ucha

Etiologie: Staphylococcus aureus:

nejčastěji je mechanicky zanesen k vlasovému míšku či žlázce,
častější výskyt u pracovníků ve vlhkém, prašném prostředí a u diabetiků,
u dětí vzácně.

Klinický obraz

Prudce se vyvíjí, ohraničeně, vytváří se nekrotický čep, který uzrává a 3. den obvykle evakuuje,
výrazná bolest, zhoršuje se vleže, tlakem a tahem za boltec,
nedoslýchavost až po uzavření zvukovodu,
může se začít šířit – kolaterální otok, flegmona, zduří uzliny, horečka.

Diagnostika

Z anamnézy a klinických příznaků, při rekanalizaci se sluch normalizuje.

Dif. dg.: otitis media (u té chybí palpační bolestivost na zvukovod).

Léčba

Lokální: štětička s alkoholem (analgetický, urychlí zrání štěpu), případně Ophthalmo-Framykoin®.
Celková: protistafylokoková ATB.

Tlumíme bolest: zvýšená poloha hlavy, analgetika.

Incizi obvykle neprovádíme.

Otitis externa diffusa

Bez ohraničení, postihuje celý zvukovod (někdy i bubínek a dál). Může také doprovázet výtok při otitis media.

Příčiny

Jsou pestré a zpravidla se kombinují, vedou k omezení funkce mazových žláz, snižuje se elasticita kůže, vznikají ragády, pH kůže se alkalizuje.
Nepříznivé vlivy prostředí (prašnost, vlhkost, teplota).
Přímé fyzikální či chemické dráždění: voda, mýdla a kosmetické přípravky macerují kůži.
Metabolické poruchy a alergie.
Podle etiologie rozlišujeme ekzematické, bakteriální, virové a plísňové difuzní externí otitídy.

Eczema meati acustici externi

ekzém, způsoben alergeny či chemikáliemi,
malé podráždění, nepřiměřeně velká odpověď,
ustupuje po odeznění vlivu škodliviny, opakováním se průběh zhoršuje,
často sekundární infekce.

Akutní ekzém: zarudnutí kůže, erupce pupínků, mokvání, svědění, pálení, žlutavá sekrece.
Chronický ekzém: suchý – šupinatění, olupování kůže, svědění.

Léčba

mokvání: výplachy borovou vodou,
suché: zinkové pasty, dehtové pudry, kortikoidní masti.

Otitis externa bacterialis

Etiologie: stafylokoky, streptokoky, pseudomonády, escherichie, proteus,

nejčastěji vzniká v létě v souvislosti s koupáním.

Klinický obraz

probíhá obvykle bez teplot,
palčivá bolestivost ve zvukovodu, reakce v uzlinách,
postupně se uzavírá zvukovod, vzniká nedoslýchavost,
patří sem i erysipel,
ojediněle proniká zánět až ke chrupavce či k periostu (perichondritidy, otitis externa maligna – destrukce okolní spánkové kosti).

Léčba

důsledné ošetření výplachy, čištěním, okyselováním prostředí,
pudr kys. borité, 1% ocet, příp. místně ATB dle citlivosti na bakteriální agens, možno v kombinaci s topickým kortikosteroidem, nejčastěji ciprofloxacin + fluocinolon (např. Infalin duo). CAVE: do ucha z důvodu ototoxicity nepoužívat ATB polymyxin B ani aminoglykosidová ATB, které se nacházejí v ATB kapkách určených k oční aplikaci.

Otitis externa maligna

[ ✎ upravit vložený článek ]

Infekce zevního zvukovodu gramnegativní Pseudomonas aeruginosa u starších a diabetických (90 %) nebo jinak imunosuprimovaných pacientů. Zánět se může šířit do procesus mastoideus za vzniku mastoiditidy a dále intrakraniálně. Mezi komplikace patří obstrukce vnějšího zvukovodu, případně poškození hlavových nervů (V–XII).

Některé zdroje však definují otitis externa maligna šířením externí pseudomonádové otitidy do processus mastoideus. Smrtnost takových infekcí je pak až 20%.

Klinické příznaky

výrazná bolest v oblasti
hnisavý výtok ze zvukovodu
při intrakraniálním postižení neurologické příznaky.

Otitis externa mycotica

Etiologie: Aspergillus, Mucor, Penicillium,

zpravidla souvisí s vysokou vlhkostí vzduchu – časté v dolech a v tropech.

Klinický obraz

povlaky vatového charakteru, barvy žlutobělavé až zelenočerné (dle plísně),
svědí, nedoslýchavost vzácně, často oboustranně.

Terapie

místně: výplachy acidum boricum, salicylicum, amphotericin aj.

Otitis externa virosa

Otitis haemorrhagica bullosa

Etiologie: virus chřipky.

Klinický obraz

v kostěné části zvukovodu a na bubínku bledé či krví podlité puchýřky,
značně bolestivé.

Herpes zoster oticus

Vedle puchýřků je ještě obraz polyradikuloneuritidy.
Jednostranně je hlavně postižena krajina V3, také VII a VIII.
Palčivá bolest, horečky, bolest hlavy.
Postižení N. VII – periferní obrna – hojí se s velkými rezidui.
Postižení N. VIII – percepční nedoslýchavost, tinnitus, závratě.

Záněty chrupavky zevního zvukovodu a boltce

Perichondritis auriculae

Hluboký, zpočátku flegmonózní, později abscedující zánět.

Etiologie: převážně Pseudomonas nebo Staphylococcus.
Klinický obraz

především na zevní ploše boltce,
výrazná bolestivost, horečka a lymfadenopatie,
pod perichondriem se tvoří abscesy, chrupavka odumírá (avaskulární a septická nekróza),
nakonec vznikají deformity boltce.

Myringitis (zánět bubínku)

Etiologie: vzniká zpravidla postupem infekce při difuzních zánětech zvukovodu. Jemná vrstva epidermis se snadno odlučuje a obnažená vazivová vrstva granuluje, zejména u opakovaných a vleklých zánětů

Klinický obraz

zarudnutí a zbytnění bubínku - stírá se typický vzhled,
pretympanická retence detritu z oloupané kůže a patologického sekretu,
bubínek není vyklenutý,
chybí výraznejší bolest a horečka,
může být mírná převodní nedoslýchavost.

Odkazy

Zdroj

ČESKÁ SPOLEČNOST OTORINOLARYNGOLOGIE A CHIRURGIE HLAVY A KRKU, ČLS JEP. Příručka pro praxi:AKUTNÍ ZÁNĚT ZEVNÍHO ZVUKOVODU [online]. ©2015. [cit. 2019]. <http://www.otorinolaryngologie.cz/dokumenty/PPP_zanet_zevniho_zvukovodu.pdf>.

Použitá literatura

KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.


			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.