Původci infekcí srdce a cév

Infekční endokarditida. Původce: Haemophilus parainfluenzae.

Mezi infekce srdce patří infekční endokarditida, myokarditida a perikarditida, k infekcím cév řadíme ložiskové infekce velkých cév, infekce postihující endotel drobných cév a katetrové infekce.

Infekce srdce

Infekční endokarditida

• Závažné onemocnění, infikovaný trombus je uchycen na srdeční chlopni nebo nástěnném endokardu, hrozí embolizace.
• Nozokomiální nákazy – ve vyspělých zemích 5–29 % případů (riziko invazivních výkonů).
• Nepoškozený endotel je odolný vůči všem patogenům kromě S. aureus.

Etiologické agens

Staphylococcus aureus

• Postihuje změněné i zdravé chlopně, chlopenní náhrady;
• riziko embolizace do vzdálených orgánů;
• izolován ve 20 % případů.

Koaguláza-negativní stafylokoky (St. epidermidis, St. haemolyticus, St. hominis)

• Komenzálové kůže, velká afinita k umělým povrchům;
• nejčastější původce při endokarditidě na umělé chlopni, pacemakeru, původce katetrové sepse;
• většinou bez embolizace;
• méně citlivé k ATB.

Streptokoky

• Viridující i hemolytické streptokoky;
• S. pneumoniae – etiologické agens v 60 % případů;
• záchyt v anaerobních hemokultivačních nádobkách, kultivace na obohaceném médiu;
• poškozují předem postižené chlopně;
• S.mitis, S.sanguis, S.mutans, S.bovis.

Enterokoky

• Pronikají do krve po močových infekcích či infekcích žlučových cest;
• komplikací je odolnost k ATB.

Gram-negativní bakterie

• E.coli, salmonely, klebsiely.

Pseudomonády

• Nozokomiální endokarditida, výskyt často u polymorbidních pacientů;
• vysoká letalita (až 80 %);
• léčba urgentním chirurgickým zákrokem.

Candida, Aspergillus

• Infekční agens u imunodeficientních a imunosuprimovaných osob;
• velké vegetace (až několik cm) → riziko obturace chlopně, masivní emboly;
• komplikovaná identifikace z hemokultury.

Diagnostika

• Echokardiokrafie, hemokultivace (odběr minimálně dvou vzorků).

Terapie

• ATB podle infekčního agens, většinou podáváme ve vysokých dávkách;
• nutná hospitalizace, v některých případech chirurgický zákrok.

Myokarditida

Virová myokarditida.

• Zánětlivé postižení myokardu.

Etilogie

• Nejčastěji virového původu;
• viry Coxsackie B, adenoviry, enteroviry, borrelie, leptospiry, treponemy, difterický toxin;
• mykotická myokarditida;
• parazitární myokarditida – v ČR vzácně, vyšší výskyt v tropických obastech, v posledních letech komplikace toxoplazmózy u pacientů s AIDS.

Diagnostika

• Echokardiografie, CRP, histologický rozbor punktované tkáně;
• zatím není žádné spolehlivé vyšetření pro diagnostiku in vitram.

Terapie

• Antiinfekční přípravky dle infekčního agens.

Perikarditida

• Serózní perikarditida – virového původu, spirochety;
• hnisavá perikarditida – komplikace bakteriální sepse, S.aureus, gram-pozitivní bakterie;
• obrovskobuněčná perikarditida tuberkulózního původu.

Diagnostika

• EKG, CT, etiologické agens identifikujeme vyšetřením punktované tekutiny.

Terapie podle etiologie.

Klinické vzorky při infekcích srdce

• Hemokultivace: hemokultivační nádoby s bujónem, při známkách růstu vzorek dále vyšetříme mikroskopicky a kultivačně;
• kultivace: krevní agar se stafylokokovou čárou, kultivace v atmosféře s 5 % CO₂, Endova půda nebo MacConkey agar, anaerobní kultivace, Sabouraudův agar;
• při podezření na pomalu rostoucí bakterie je nutné zdánlivě negativní hemokulturu vyšetřovat mikroskopicky, po třech týdnech vyočkovat na čokoládový agar, inkubace v atmosféře s 5 % CO₂ po dobu tří až čtyř týdnů.

Infekce cév

Ložiskové infekce cév

• Infekční aneuryzma – streptokoky, S. aureus;
• endarteritida – S. aureus;
• infekce trombu v aortální výduti – salmonely;
• hnisavá tromboflebitida – streptokoky, anaerobní bakterie.

Nozokomiální katetrové infekce

• Nebezpečné především infekce centrálního žilního katetru, infekce periferního žilního katetru častější ale méně závažné;
• S. epidermidis, koaguláza-negativní stafylokoky, S. aureus, E. faecalis, E. coli, Candida albicans,...

Odkazy

Související články

• Infekční endokarditida
• Myokarditida
• Perikarditida

Použitá literatura

• BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.

• POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Pavel DUŠEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.