Operační přístupy k mozku a míše

Z WikiSkript

Operační přístupy do intrakraniálního prostoru[upravit | editovat zdroj]

  • trepanace nebo-li návrt – nejmenší přístup
    • slouží k punkcím (abscesy, cysty), punkční biopsii, evakuaci chr. subdurálu
    • v nouzi poslouží i diagnosticky při podezření na epidurální či akutní subdurální krvácení
    • provádí se krátký řez na kůži, podkoží a na periostu
    • návrt ručně nebo motorovým trepanem, průměr díry je obvykle 10 mm
Trepanovaná lebka z doby bronzové
  • perkutánní návrt – cílený bodový návrt o průměru 2,5–3 mm pro punkci a drenáž komorového systému
    • také pro stereotaktické výkony
  • osteoklastická trepanace (kraniektomie) – rozšířením návrtu kostními kleštěmi (vyštípeme to do okolí, …)
    • zpravidla při operacích v infratentoriálním prostoru
    • supratentoriálně se užívá hlavně v traumatologii – u akutních stavů (evakuace epidurálu nebo subdurálu), tříštivé zlomeniny kalvy, …
    • je to rychlé
  • osteoplastická trepanace (kraniotomie) – nejčastější způsob přístupu do supratentoriálního prostoru u plánovaných výkonů
    • kožní řez má tvar podkovy a stopku s cévním zásobením, uděláme návrty a mezi nimi prořízneme kost – buď Gigliho pilkou nebo kraniotomem
    • důležité je hlavně neporušit duru, na kosti necháváme periost na stopce (odklopíme ho jako knihu)
    • uzávěr rány uděláme přiklopením trepanační ploténky
Kraniotomie, patrná bělavá dura mater a arachnoidea
Gigliho pilka používaná při kraniotomii

Kranioplastika[upravit | editovat zdroj]

  • nutný následek osteoklastické trepanace je kostní defekt
  • při operacích v zadní jámě lební to nevadí, protože ta je kryta silnou vrstvou svalů
  • na kalvě je to problém (i psychický – lidé se bojí poranění mozku, …), mají bolesti hlavy z častého kolísání tlaku, …
  • je to potřeba dříve nebo později řešit kranioplastikou
  • zdroje kosti – žebrem, plochým štěpem z kalvy (z rozdělení diploe), štěp z tkáňové banky nebo syntetický materiál (akrylátová pryskyřice)

Uzávěr tvrdé pleny[upravit | editovat zdroj]

  • sutura musí být vodotěsná, nejlépe atraumatickým pokračujícím stehem resorbovatelným materiálem
  • defekty řešíme všitím štěpu – fascia lata, periost, temporální fascie nebo i se svalem
  • při netěsnostech může vzniknout epidurální pseudocysta a hrozí meningitida

Operační přístupy k páteři[upravit | editovat zdroj]

  • přístup z dorzální strany – tudy operujeme spinální intradurální a epidurální procesy, výhřezy plotének bederních, některá traumata
    • paravertebrální svaly odstraňujeme od výběžků a oblouků v minimálním potřebném rozsahu, odtahujeme rozvěračem
    • přístup může být jednostranný nebo oboustranný
    • transligamentózní přístup – přes ligg. flava (interarcualia), např. na výhřez bederní ploténky
    • parciální hemilaminektomie – sneseme vedle ligg. ještě přilehlé lat. okraje oblouků (laterálně od proc. transversus)
    • foraminotomie – sneseme kostěné struktury dorzální stěny for. intervertebrale (intervert. kloub)
    • laminektomie – nejširší přístup do kanálu, sneseme proc. spinosus s kusem arcus vertebrae
      • kloubní výběžky jsou zachovány
      • k operacím intradurálních nádorů, dekompresím u degenerativní stenózy kanálu, extrakci kostních úlomků u traumat atp.
      • pokud nepoškodíme intervertebrální klouby, není statika páteře výrazněji narušena
  • přední přístup – užívá se nejvíce v krční oblasti, méně často v hrudníku a bederně
    • na krční páteři takto operujeme výhřezy a osteofyty, exstirpace meta v těle obratle, u traumat
    • přístup je mezi nervově-cévním svazkem krčním (zůstává laterálně) a tracheou s jícnem (mediálně)


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2010. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.