Epidurální hematom

Obaly mozku

Epidurální hematom vlevo

Epidurální hematom je krevní kolekce mezi dura mater a kalvou. V supratentoriálním prostoru vzniká nejčastěji na podkladě arteriálního krvácení, a to nejčastěji krvácením z arteria meningea media. V infratentoriální oblasti bývají zdrojem krvácení venózní siny.^[1] Ve věku nad 60 let se vyskytuje spíše vzácně, protože dura mater lpí pevně ke kosti.^[2]

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Malý – asymptomatický;
ložiskové příznaky progresivního charakteru;
poruchy vědomí;
anizokorie = důsledek komprese nervus oculomotorius jako iniciální příznak temporální herniace (v 85 % je mydriáza na straně hematomu);
hemiparéza (na opačné straně než hematom);
kraniokaudální deteriorace;
u třetiny pacientů je tzv. lucidní interval – po úrazu je nejprve vědomí zachováno, až po té se začnou projevovat příznaky;
typický průběh – po úrazu je bezvědomí (dáno komocí mozku), pak se probere k vědomí (tzv. lucidní interval) a pak následuje rychle se horšící stav vědomí končící smrtí (tentokrát dáno útlakem hematomem);
- takový průběh má jen asi 15–20 % epidurálních hematomů,
- asi v pětině nemusí úraz vyvolat bezvědomí (pacient může mít pocit rozlití horké tekutiny v hlavě),
- nebo je úraz naopak těžší a nevznikne vůbec lucidní interval,
- celý průběh může být zastřen účinkem alkoholu,
- varovné příznaky – hemiparéza – kontralaterální (útlakem kůry), později i ipsilaterální (útlak druhostranné pyramidové dráhy proti tentoriu),
  - anizokorie – ipsilaterální mydriáza je dána útlakem n. III ve zkřížení s a. cerebri post.,
  - u hematomu v zadní jámě lební je varovný příznak změna dýchání, často ještě při zachovaném vědomí.

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

CT – bikonvexní hyperdenzní útvar u kalvy, často u místa fraktury lebky.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Neurochirurgické odstranění hematomu a podvaz arterie, venózní krvácení lze léčit konzervativně za monitorace CT^[1],
- jde o život zachraňující výkon, při akutním průběhu nesnese odklad nebo zdržení delším transportem!,
- musí se provést bez ohledu na stav nemocného,
- zpravidla provedeme temporálně návrt a pak kost vyštípeme, nebo uděláme kraniotomii,
- někdy musíme dojít až k foramen spinosum a ucpat ho,
- kvůli recidivám přišíváme duru k periostu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2010. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ ^a ^b NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163-170. ISBN 80-7262-160-2.
↑ AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 171-181. ISBN 80-7262-433-4.