Nervus vestibulocochlearis
Z WikiSkript
(přesměrováno z Nervus statoacusticus)
nervus vestibulocochlearis | |
sluchově rovnovážný nerv | |
N. vestibulocochlearis | |
TA | A14.2.01.121 |
---|---|
Funkce |
n. vestibularis
n. cochlearis
|
Odstup z |
n.vestibularis: ncl. vestibularis medialis, lateralis, superior, inferior n.cochlearis: ncl. cochlearis anterior, posterior |
Obraz obrny |
vestibulární systém: vertigo, nauzea, nystagmus, tonické úchylky končetin a trupu, vestibulární ataxie sluchová dráha: poruchy sluchu |
Nervus vestibulocochlearis neboli VIII. hlavový nerv.
Somatosenzitivně aferentní vlákna.
Skládá se ze 2 samostatných nervů (n. vestibularis − rovnovážný, n. cochlearis − sluchový), přijímajících informace ze 2 různých smyslových orgánů.
Jádra[upravit | editovat zdroj]
- nervus vestibularis − 4 jádra − ncl. vestibularis medialis, lateralis, superior, inferior
- nervus cochlearis – 2 jádra − ncl. cochlearis anterior, posterior
- projekce jader − laterální část spodiny fossa rhomboidea
- oba nervy vystupují z pyramidy přes meatus acusticus internus a vstupují do kmene v mostomozečkovém úhlu
Nervus vestibularis[upravit | editovat zdroj]
- přivádí informace z receptorového orgánu – labyrintu do několika oblastí CNS
- vede informace o pohybu organismu vzhledem k vektoru gravitační síly
- díky vestibulárnímu aparátu vnímáme změnu směru a rychlosti pohybu hlavy a celého těla v prostoru při pohybu přímočarém i kruhovém
- příslušné vzruchy v odpovědi na polohu a pohyb hlavy vznikají v receptorových smyslových buňkách macula sacculi a utriculi a v cristae ampullares, těla buněk jsou uložena v ganglion vestibulare na dně meatus acusticus internus
Labyrint[upravit | editovat zdroj]
- receptorový orgán vestibulárního aparátu
- je součástí tzv. vnitřního ucha v pyramidě kosti skalní
- je tvořen 3 polokruhovitými kanálky a dvěma váčky – utriculus a sacculus
- polokruhovité kanálky obsahují ampulární kristy (cristae ampullares), jejichž buňky reagují na pohyb s úhlovým zrychlením (otáčivý pohyb)
- utrikulus a sacculus obsahují receptorové orgány − macula utriculi a macula sacculi, jejichž buňky reagují na lineární zrychlení (pohyb přímočarý)
Vestibulární dráha[upravit | editovat zdroj]
- První neurony vestibulární dráhy
- tvořeny tzv. bipolárními buňkami ganglion vestibulare ve vnitřním zvukovodu na dně meatus acusticus internus
- vlákna, která přicházejí do ggl. vytváří 3 krátké nervy:
- n. utriculoampullaris ( spojením n. ampullaris lateralis, anterior a utricularis ) vede vzruchy z macula utriculi, crista ampullaris lateralis a anterior, přechází přes area vestibularis superior
- n. saccularis, který vede vzruchy z macula sacculi, přes area vestibularis inferior
- n. ampullaris posterior, který vede vzruchy z crista ampullaris posterior, přes foramen singulare
- periferní výběžky obalují těla receptorových buněk v ampulárních kristách, utriculu a sacculu
- centrální výběžky tvoří vestibulární část n. VIII
- vlákna jdou vnitřním zvukovodem a končí ve čtyřech vestibulárních jádrech v mozkovém kmeni, v rombencefalu, pod spodinou čtvrté komory mozkové – ncl. vestibularis superior, inferior, medialis et lateralis
- zde dochází k přepojení na druhé neurony
- Druhé neurony vestibulární dráhy
- vytvářejí vestibulární dráhy nesoucí informace do CNS.
- tractus vestibulospinalis jde k motoneuronům předních rohů míšních
- tractus vestibuloreticularis do retikulární formace
- tractus vestibulocerebellaris do mozečku
- tractus vestibulobulbaris k jádrům hlavových, zvláště okohybných nervů
- tractus vestibulocorticalis do temporoparietální oblasti
Funkce[upravit | editovat zdroj]
- reflexní ovlivňování svalového tonu
- udržování rovnováhy
- koordinace pohybů hlavy a očí
Příznaky poškození vestibulárního systému[upravit | editovat zdroj]
- vertigo (závratě) – rotační nebo poziční
- nauzea
- nystagmus
- u centrální léze může mít směr jakýkoliv, ale pokaždé stejný. Může být horizontální, horizontálně rotační či vertikální.
- Tonické úchylky končetin a trupu na stranu slabšího aparátu u léze periferní, u centrální léze jakýmkoliv směrem, ale pokaždé stejným.
- vestibulární ataxie
Periferní vestibulární syndrom[upravit | editovat zdroj]
- způsoben postižením N. vestibularis a labyrintu (Méniérova choroba, neuronitis vestibularis, zoster oticus, toxické poškození);
příznaky:
- rotační závrať
- nystagmus horizontální či horizontálně-rotační,
- pomalá složka nystagmu, i tonické úchylky končetin mají směr slabšího vestibulárního aparátu – harmonický syndrom
Centrální vestibulární syndrom[upravit | editovat zdroj]
- způsoben postižením vestibulárních jader nebo drah;
příčiny:
- vaskulární léze, ischemie, záněty, tumory
- komprese a. vertebralis v určité poloze hlavy;
symptomy:
- vertigo − různá intenzita i citlivost na polohu
- nystagmus − horizintální, rotační či vertikální. Není spojitiost mezi směrem a tonickými úchylkami končetin − dysharmonický syndrom
- kinetóza
Nervus cochlearis[upravit | editovat zdroj]
- přivádí do mozku vzruchy z receptorových vláskových smyslových buněk z Cortiho orgánu
- dendrity ganglion cochleare začínají u receptorových vláskových buněk v kochlee (Cortiho orgán), zde dochází k transformaci zvukových vln na elektrické signály, které jsou vedeny sluchovým nervem
Sluchová dráha[upravit | editovat zdroj]
- První neurony sluchové dráhy
- z Cortiho orgánu se vzruchy šíří dendrity prvního neuronu sluchové dráhy do ganglion cochleare - úzky pás nervovéhé tkáně podél lamina spiralis ossea v canalis spiralis modioli, sleduje závity hlemýždě
- svazky axonů směřují k bázi modiolu
- lokalizovány v ganglion spirale cochlae a utvářejí nervus cochlearis, ten vystupuje z meatus acusticus internus pyramidy uspořádaným souborem otvorů - tractus spiralis foraminosus
- končí v nucleus cochlearis anterior et posterior mozkového kmene
- po výstupu se spojí s n. vestibularis a jako n. vestibulocochlearis vstupuje do pons v pontocerebellárním úhlu
- axony této časti sluchové dráhy končí v rombencefalu v nc. cochlearis anterior a posterior pod reccessus lateralis ventriculi quarti
- Druhé neurony sluchové dráhy
- dochází k částečnému křížení neuronů, část homolaterálně – utváří lemniscus lateralis
- zakončen v colliculus inferior, kde dochází k přepojení na třetí neuron
- Třetí neurony sluchové dráhy
- směřují do corpus geniculatum mediale, zde se dále přepojují
- Čtvrté neurony sluchové dráhy
- přivádí informace do primární sluchové kůry, kterou jsou Heschlovy závity (gyri temporales transversi) area 41 a 42.
Poruchy sluchu[upravit | editovat zdroj]
- hypacusis = nedoslýchavost
- surditas (anacusis) = ztráta sluchu
- tinnitus − vnímání neexistujícího zvuku (šumění, pískání,...), způsobeno iritací n. cochlearis, nebo Cortiho orgánu
- nedoslýchavost
- převodní − potíž je v zevním zvukovodu (např. cerumen, cizí těleso)
- percepční − způsobena lézí kochley (kochleární typ, např. Ménièrova choroba) nebo lézí ncl. cochlearis (retrokochleární typ, např. schwannom n. vestibuli, léze v mostomozečkovém koutu).
- neurální − postižení n. VIII. a centrálních afferentních drah
- centrální nedoslýchavost je vzhledem k částečnému křížení vzácností
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. 2. vydání. Praha : Grada Publishing a. s., 2004. 692 s. s. 450-500. ISBN 80-247-1132-X.
- AMBLER, Zdeněk. Neurologie pro studenty lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 399 s. s. 55-63. ISBN 80-246-0080-3.