Dispenzární péče v těhotenství
Dispenzární péče v těhotenství je zdravotní péče, která je poskytována těhotným ženám v průběhu celého těhotenství a je standardně hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.[1]
Stanovení rozsahu péče[upravit | editovat zdroj]
Rozsah zdravotních služeb se může lišit v závislosti na míře rizika těhotenství. Zařazení do jedné z rizikových skupin probíhá během prvního vyšetření v těhotenské poradně registrujícím gynekologem na základě anamnestických údajů a aktuálního klinického obrazu. Rozlišují se dvě základní skupiny dle rizika těhotenství:
- Těhotné s nízkým rizikem (Low risk pregnancy) - frekvence dispenzární prenatální péče je:
- do 34. týdne těhotenství v intervalu 4–6 týdnů,
- od 34. týdne těhotenství do termínu porodu jedenkrát za 1–2 týdny,
- od 40. týdne alespoň 2× týdně.
- Těhotné s definovaným konkrétním rizikem (Risk pregnancy) - frekvence a rozsah dispenzární prenatální péče záleží na konkretním riziku stanoveným na základě klinických a/nebo laboratorních vyšetření. Do této skupiny může být těhotná zařazena ihned během prvního vyšetření anebo převedena kdykoli v průběhu těhotenství.
Vyšetření v rámci dispenzární péče[upravit | editovat zdroj]
Vyšetření v rámci dispenzární prenatální péče lze rozdělit podle frekvence provedení na pravidelná (při každé návštěvě gynekologické poradny) a nepravidelná (pouze v určeném týdnu těhotenství).
Pravidelná vyšetření[upravit | editovat zdroj]
Ke pravidelným vyšetřením těhotné patří:
- Sběr anamnézy a údajů pro stanovení nebo aktualizaci míry rizika těhotenství;
- Zevní vyšetření těhotné, stanovení hmotnosti a měření TK;
- Vyšetření moči proužkem pro stanovení bílkoviny a cukru;
- Podle zvážení gynekologa vaginální vyšetření se stanovením cervix skóre;
- Detekce známek vitality plodu (obvykle prostřednictvím vyšetření srdečních ozev plodu ultrazvukem).
Pravidelná ultrazvuková vyšetření se provádí do 14. týdne, pak ve 20.–22. týdnu (event. v 18.–23. týdnu) a nakonec ve 30.–32. týdnu. Stanovuje se počet plodů, placent a rozdělení plodového vejce plodovými obaly, vitalita, biometrie (velikost plodu a některých jeho částí), morfologické parametry a poloha plodu, lokalizace placenty a množství plodové vody. Na základě získaných biometrických údajů lze vypočítat odhadovanou hmotnost plodu a předpokládaný termín porodu.
Nepravidelná vyšetření[upravit | editovat zdroj]
V tabulce níže je uveden přehled nepravidelných vyšetření dostupných těhotným ženám v rámci dispenzární prenatální péče:
Laboratorní vyšetření | do 14. týdne | Stanovení skupiny RhD, screening nepravidelných antierytrocytárních protilátek, stanovení hematokritu, hladiny hemoglobinu, počtu leukocytů a trombocytů, sérologické vyšetření HIV, HBsAg a protilátek proti syfilis a glykémie na lačno. |
Podrobné hodnocení morfologie plodu | 20.–22. týden | Podrobné hodnocení morfologie plodu při ultrazvukovém vyšetření; není hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění |
Orální glukózový toleranční test | 24.–28. týden | Orální glukózový toleranční test pro diagnózu gestačního diabetu. |
Antepartální profylaxe | d 28. týdne | RhD aloimunizace u RhD negativních žen s cílem profylaxe aloimunní hemolytické anémie |
Laboratorní vyšetření | 28.–34. týden | Stanovení hematokritu, hladiny hemoglobinu, počtu leukocytů a trombocytů, opakované klinické a sérologické vyšetření na syfilis s použitím jedné nespecifické a jedné specifické reakce |
Vaginorektální detekce streptokoků skupiny B | 35.–37. týden | Detekce za účelem diagnostiky streptokoků skupiny B |
Zaevidování do porodnice | 36.–37. týden | Zaevidování těhotné ženy k porodu s posouzením rizik a stanovení strategie vedení porodu |
Nabídka Hamiltonova hmatu | od týdne 38+0 | Těhotným může být nabídnuta možnost Hamiltonova hmatu po prodiskutování rizik a přínosů |
Kardiotokografický non-stress test | od 40. týdne | Zjištění stavu plodu prostřednictvím hodnocení srdeční činnosti plodu a aktivity dělohy za nestimulované situace |
Ukončení těhotenství | do týdne 42+0 | Předání ženy do ambulantní péče zdravotnického zařízení, které povede porod; měla by být nabízena preindukce/indukce vaginálního porodu za účelem snížení perinatální mortality bez nárůstu počtu císařských řezů |
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Česká gynekologická a porodnická společnost ČLS JEP. Základní péče a pravidelná vyšetření v těhotenství [online]. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), [cit. 05.05.2024]. <https://www.nzip.cz/clanek/1712-zakladni-pece-v-tehotenstvi>.
- Česká gynekologická a porodnická společnost (ČGPS) a České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP). Zásady dispenzární péče v těhotenství [online]. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), [cit. 05.05.2024]. <https://www.perinatologie.eu/wp-content/uploads/2022/02/p-2021-01-zasady-dispenzarni-pece-v-tehotenstvi.pdf>.
- ĽUBUŠKÝ, Marek, Marian KACEROVSKÝ a Antonín PAŘÍZEK, et al. Zásady dispenzární péče v těhotenství. Gynekologie a porodnictví [online]. 2021, roč. 2, vol. 5, s. 76-77, dostupné také z <https://www.gynultrazvuk.cz/uploads/news/102/doc/gp-lubusky-metodika-organizace-komplexni-pece-o-tehotnou-zenu-v-cr-2021-02-reprint.pdf>. ISSN –.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ NZIP. Dispenzární prenatální péče [online]. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), [cit. 05.05.2024]. <https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/5986>.