Asthma bronchiale/PGS (VPL)
Tento článek je určen pro postgraduální studium Všeobecného praktického lékařství | ||||
Článek je součástí vypracovávaných atestačních otázek, | ||||
jejichž seznam můžete najít na portálu Všeobecného praktického lékařství. | ||||
Astma bronchiale je celoživotní chronické onemocnění dýchacích cest
- počet astmatiků je cca 300 milionů (celosvětově).
Posledních 20 let pozorujeme nárůst zvl. u dětí a mladistvých – stává se nejčastějším chronickým onemocněním u dětí (i v ČR)
- zvyšuje se zdravotně-sociálně-ekonomický dopad astmatu na nemocného, jeho rodinu i společnost.
Často nedostatečně a opožděně diagnostikováno a léčeno
- v ČR je odhadem 250000–350000 astmatiků nyní nediagnostikovaných.
Astma nelze zcela vyléčit, cílem je účinná kontrola onemocnění a jeho příznaků
- nejčastěji řešíme ambulantně,
- zatímco při neléčeném astmatu vznikají ireverzibilní funkční změny a zhoršuje výkonnost pacienta.
Definice[upravit | editovat zdroj]
GINA (Globální iniciativa pro astma) vydala informaci (revize 11/2007) zdůrazňující zánětlivý charakter:
Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, účastní se v něm mnoho buněk a buněčných působků. Je to chronický zánět, který způsobuje průvodní zvýšení průduškové reaktivity', což vede při dýchání k opakovaným epizodám pískotů, dušnosti, tlaku na hrudi a kašle (zvl. v noci a časně ráno). Obvykle provázeno rozsáhlou proměnlivou bronchiální obstrukcí, která bývá spontánně či po léčbě reverzibilní.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Prevalence:
- celková astmatu v ČR – cca 8 %.
- u dětí – více než 10 %.
Úmrtnost:
- v ČR velmi nízká (posl. 10 let) asi 1/100 tis. obyvatel.
Zvýšené riziko vzniku astmatu v rodinách alergiků a atopiků (zvl. alergická rýma, atopická dermatitida).
Etiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Vznik astmatu:
- uplatňují se rizikové faktory vnitřní (na straně hostitele) a zevní (z vnějšího prostředí).
- Vnitřní faktory – ovlivňující pravděpodobnost vzniku astmatu patří:
- genetická predispozice (ke vzniku a rozvoji astmatu),
- atopie
- hyperreaktivita dýchacích cest
- spoluúčastnit se může i pohlaví (děti: častější u chlapců, dospělí: u žen).
- Zevní faktory – vedou k vyšší vnímavosti, exacerbaci či jsou příčinou perzistujících příznaků:
- vdechované alergeny
- profesní senzibilizující látky
nejprve senzibilizují dýchací cesty (již od 17. týdne intrauterinního života) a pak udržují astmatický zánět.
- v obytných budovách zvl. roztoče, alergeny domácích zvířat,
- z vnějšího prostředí zvl. pyly a plísně.
Tabákový kouř, pasivní i aktivní kouření (zvl. matky v těhotenství) a znečištění ovzduší.
- po fázi senzibilizace i jako tzv. spouštěče, vyvolávají exacerbace.
- ev. nespecifické podněty:
- respirační infekce,
- námaha,
- hyperventilace,
- změny počasí,
- potraviny,
- emoční napětí atd.
Klinický obraz astmatu[upravit | editovat zdroj]
Vznik je možný v kterémkoli věku.
- Typické se opakují stavy dušnosti:
- s pískoty na hrudníku,
- pocitem sevření či tíhy na hrudi,
- dráždivým kašlem (převažuje/jako jediná známka),
- potíže nejčastěji v noci/ráno.
Charakteristická:
- velká variabilita stavu,
- rychlý rozvoj příznaků,
- při exacerbaci klidová dušnost,
- na plicích poslechově množství pískotů, prodloužený výdech,
- závažné stavy ev. i tzv. „tichá plíce“ bez spastických fenoménů.
- mimo exacerbace - též asymptomatický se zcela normálním fyzikálním nálezem.
Přítomny často komorbidity:
- alergická rýma,
- ev. atopická dermatitida,
- doplňují tak klinický obraz astmatu.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Anamnéza[upravit | editovat zdroj]
Je velmi důležitá, potvrzení vyšetřením plicní funkce. Charakteristická je variabilní a reverzibilní obstrukční ventilační porucha.
Spirometricky[upravit | editovat zdroj]
Zlatý standard (vyšetření metodou smyčky průtok/objem): můžeme zjistit obstrukční ventilační poruchu, tj.:
- snížení FEV1 (usilovně vydechnutý objem za 1. sekundu) pod 80 % náležité hodnoty a/nebo
- snížení poměru FEV1/FVC (FVC – usilovná vitální kapacita) pod 70 %.
Parametrem plicní funkce k ambulantnímu sledování pacientem je PEF (tj. vrcholový výdechový průtok),
- hodnota snížená - bronchiální obstrukce.
Podle míry a variability obstrukce, subjektivních obtíží a četnosti nutnosti užívání úlevové medikace se astma dělilo na stupně:
Stupeň astmatu | příznaky denní | příznaky noční | exacerbace | plicní funkce | denní variabilita | β2-agonisté (s rychlým nástupem účinku) |
---|---|---|---|---|---|---|
1.st. = intermitentní | < 1× týdně | ≤ 2× měsíčně | krátké | FEV1 ≥ 80 %, PEF ≥ 80 % | < 20 % | < denně |
2.st. = lehké perzistující | > 1× týdně, < 1× denně | > 2× měsíčně | vliv na denní aktivity a spánek | FEV1 ≥ 80 %, PEF ≥ 80 % | 20–30 % | < denně |
3.st. = středně těžké perzistující | denně | > 1× týdně | narušení běžné denní činnosti a spánku | FEV1 60–80 %, PEF 60–80 % | > 30 % | denně |
4.st. = těžké perzistující | denně | často | omezení fyzických aktivit | FEV1 ≤ 60 %, PEF ≤ 60 % | > 30 % | denně |
- FEV1 – usilovně vydechnutý objem za 1. sekundu, hodnota FEV1 (v % náležité hodnoty (NH)).
- PEF – vrcholový výdechový průtok, hodnota PEF (v % osobní nejlepší hodnoty (ONH))).
Při nesplnění všech ukazatelů, resp. charakteristiky daného stupně, zařadíme pacienta do vyššího stupně.
Obstrukce:
- je reverzibilní (kromě nejtěžších stadií s fixovanou obstrukcí),
- potvrdí bronchodilatační test (BDT):
- standardní BDT se provede podáním 400µg salbutamolu pacientovi (ideálně inhalačním nástavcem), výsledek zjistíme spirometrií po 30 minutách. Postbronchodilatační hodnoty srovnáme s prebronchodilatačními (výchozími):
- pozitivní je signifikantně při zlepšení FEV1 ≥ 12 % a zároveň o 200ml nebo zlepšení hodnoty PEF ≥ 15 %. V klidovém období můžeme naměřit zcela normální hodnoty plicní funkce;
- provedeme tedy test na přítomnost hyperreaktivity dýchacích cest pomocí bronchokonstrikčního testu nespecifickým agens.
Alergologické vyšetření[upravit | editovat zdroj]
Vyšetření podílu alergie - odhalení rizikových faktorů a spouštěčů;
- kožní (prick) testy standardizovanými alergeny a/nebo
- sérová hladina specifických IgE.
Pozitivní nálezy potvrdíme z anamnézy.
- Samotné celkové IgE nemá pro diagnózu alergie zásadní význam.
U profesního astmatu nezbytně musíme kauzalitu prokázat, k tomu slouží:
- expoziční test na pracovišti či
- specifický bronchoprovokační test s podezřelou látkou.
Alergologické vyšetření provedeme při každém podezření na astma.
Kvůli čekání na výsledeky alergologického vyšetření neodkládáme zahájení léčby astmatu.
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Dg. astma bronchiale podporuje současný výskyt alergické rýmy nebo atopické dermatitidy, ev. pozitivní rodinné anamnézy alergií.
V dif.dg. uvažujeme choroby:
- s projevy dušnosti, kašle, pískotů, pocitů tíže na hrudi a/nebo
- s bronchiální obstrukcí - zvl. nutné zvážit možnost chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN):
- typické: chronické, trvalé, postupně progredující potíže a ireverzibilita bronchiální obstrukce.
- cca 10 % pacientů má současně astma + CHOPN.
- dif.dg. úvaha je někdy obtížnější u aktivních kuřáků.
- aspirace cizích těles (zvl. u dětí a seniorů),
- tzv. pseudoastma (nejčastěji z dysfunkce hlasových vazů (VCD – vocal cord dysfunction).
Schema[upravit | editovat zdroj]
Klinický obraz + anamnéza + fyzikální vyšetření:
- pneumologické vyšetření (+ ev. odběr materiálu na morfologické vyšetření)
- spirometrie:
- obstrukce => bronchodilatační test:
- pozitivní => ASTMA
- negativní => CHOPN / jiná nemoc s obstrukcí
- normál => bronchodilatační test
- pozitivní => ASTMA
- negativní => nejde o nemoc s poruchou ventilace
- restrikce susp. - dif.dg. např. IPF, kardiální insuficience,...
- obstrukce => bronchodilatační test:
- alergologické vyšetření
- negativní => atopie neprokázána
- pozitivní => ATOPIE prokázána => ATOPICKÉ ASTMA
U astmatu a atopického astmatu zahájíme terapii: alergenová vakcinace, farmakoterapie, režimová opatření.
Klasifikace astma bronchiale[upravit | editovat zdroj]
Starší klasifikace dle závažnosti klinického stavu před zahájením léčby (tab. nahoře) - nevýhody:
- neuvažuje skutečnost rozdílné reakce na léčbu, rozdílné úspěšnosti léčby.
- Tíže astmatu či odpověď na léčbu se v průběhu choroby může měnit.
Nová klasifikace vychází z úrovně kontroly
- přísné požadavky: každý týden s exacerbací je týdnem bez kontroly astmatu a důvodem k revizi udržovací léčby,
- 3 stupně: pod kontrolou, pod částečnou kontrolou nebo pod nedostatečnou kontrolou.
Úroveň kontroly | denní příznaky | omezení aktivit | noční příznaky (buzení) | potřeba úlevových léků | funkce plic | exacerbace |
---|---|---|---|---|---|---|
Astma pod kontrolou (všechny znaky splněny) | žádné (≤ 2× týdně) | žádné | žádné | žádné (≤ 2× týdně) | normální | žádné |
Astma pod částečnou kontrolou (kterýkoliv ze znaků splněn) | > 2× týdně | jakékoliv | jakékoliv | > 2× týdně | < 80 % NH nebo ONH* | ≥ 1 za rok |
Astma pod nedostatečnou kontrolou (kterýkoliv ze znaků splněn) | ≥ 3 znaky částečné kontroly v týdnu | 1 v kterémkoli týdnu |
NH = náležitá hodnota, ONH = osobní nejlepší hodnota
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Terapie asthma bronchiale a astmatického záchvatu rozebírají další 2 atestační otázky:
Vybavení ordinace VPL[upravit | editovat zdroj]
V první linii (všeobecný praktický lékař, ambulantní specialista, lékař RZP) by měl mít k iniciální léčbě exacerbace astmatu k dispozici kromě anamnézy a fyzikálního vyšetření:
- výdechoměr,
- pulzní oxymetr,
- inhalační nástavec („spacer“) pro děti i dospělé či nebulizátor
- inhalační β2-agonisty s rychlým nástupem účinku,
- perorální kortikosteroid (Prednison 20mg nebo Medrol 16mg)
- ev. zdroj kyslíku.
Akutní exacerbace astmatu má vést k rozboru příčin, které ji způsobily.
Dlouhodobé monitorování astmatu[upravit | editovat zdroj]
Praktický lékař u svého astmatika sleduje:
- četnost a tíži příznaků a exacerbací,
- hodnoty PEF,
- limitace běžných aktivit, zmeškané dny ze školy/zaměstnání, limitace volnočasových aktivit,
- správné inhalační techniky,
- nežádoucí účinky antiastmatik, komorbidity a komedikaci,
- dodržování nefarmakologické prevence, režimových opatření (vč. dodržování nekouření).
Astmatik ve zvláštních situacích[upravit | editovat zdroj]
Plánované operace[upravit | editovat zdroj]
Příprava pacienta na plánovaný operační výkon:
- s ohledem na věk v rámci předoperačního vyšetření požadováno EKG a RTG S+P, ale není požadována spirometrie u pacientů s prokázanou či možnou obstrukční ventilační poruchou,
- doporučováno zvýšit s předstihem antiastmatickou léčbu na dvojnásobek, neboť intubace může provokovat bronchospasmus,
- u astmatu, které není pod kontrolou, neváhat zvýšit dávky protizánětlivé léčby, ev. nasadit systémové kortikoidy (20–40mg prednisonu u dospělých) 10–14 dní před plánovaným operačním výkonem. Kortikoidy p.o. se v den operace vysadí a aplikuje se 100–200mg hydrokortisonu (ev. ekvivalentu).
Gravidita[upravit | editovat zdroj]
- prevalence v graviditě roste (nyní cca 8,5 %),
- je nejčastější chronickou nemocí v graviditě,
- v těhotenství se u 1/3 astma zlepší, u 1/3 nezmění a u 1/3 zhorší (nejč. 24.–36. týdnem gravidity, ke konci a během porodu se zhorší jen vzácně),
- do 3 měsíců od porodu se vrátí u 3/4 žen k předchozímu stavu.
- Nedostatečně kontrolované astma je pro matku i plod daleko větším rizikem než jakákoliv farmakoterapie (vč. systémových kortikoidů)
- nutno pečlivě monitorovat a častěji kontrolovat - spolupráce a vzájemná informovanost astmatologa, gynekologa a praktického lékaře. V graviditě ani v laktaci nejsou žádná antiastmatika kontraindikována.
- Exacerbaci astmatu v graviditě zvládáme intenzivní léčbou za monitorace saturace kyslíku (SatO2 min 95 %, jinak neváhat s oxygenoterapií – předejít hypoxickému poškození plodu).
Jiná chronická onemocnění u astmatika - vliv komedikace[upravit | editovat zdroj]
Atopický ekzém[upravit | editovat zdroj]
- První z onemocnění alergického pochodu,
- vzniká v 90 % v období od narození do 6.roku.
- Spolu s astmatem je často (30 % dětí a 50 % dospělých s atopickým ekzémem má současně astma) - označuje se to jako tzv. dermorespirační syndrom.
- pro ovlivnění kožních i respiračních příznaků podáváme léky systémově:
- perorální kortikosteroidy, antileukotrieny a antihistaminika.
- většina léčby obou nemocí je k lokální aplikaci.
Alergická rhinosinusitida[upravit | editovat zdroj]
- v koincidenci s astmatem se označuje jako tzv. jednotný alergický syndrom dýchacích cest.
- farmakoterapie obou je podobná:
- intranazální kortikosteroidy, IKS, antihistaminika, SAIT.
- Nedostatečná kontrola alergického zánětu může přinášet obtíže v jiné části dýchacích cest.
Kortikodependentní nemoci[upravit | editovat zdroj]
- tj. závažná onemocnění léčená systémově kortikoidy (perorálním) - příznivě ovlivňují i astmatický zánět
dýchacích cest. Astma se zhorší/objeví při vysazování celkových kortikoidů:
- současně s p.o. kortikoidy podáváme i malé dávky IKS,
- při vysazování systémových kortikoidů je v případě potřeby můžeme zvýšit.
Diabetes mellitus (DM)[upravit | editovat zdroj]
- Zhoršení/vyvolání DM trvalým podáváním systémových kortikoidů (při léčbě kortikodependentního astmatu), *krátkodobá kúra systémových kortikoidů ke krátkodobému zhoršení diabetu,
- velké dávky, zvl. p.o. β2-agonistů, mohou u diabetiků zhoršit tendenci k hypokalemii.
Kardiovaskulární nemoci (ICHS, hypertenzní nemoc)[upravit | editovat zdroj]
ICHS, hypertenzní nemoc může být zhoršena farmakoterapií astmatu:
- systémové kortikoidy, β2-agonistů.
Astma může být zhoršováno:
- betablokátory, kyselinou acetylsalicylovou (preventivní antiagregans).
Diferenciálně diagnostické obtíže - poměrně častý kašel při užívání ACEI.
Thyreotoxikóza[upravit | editovat zdroj]
Vlivy β2-agonistů:
- mohou zvyšovat tachykardii, vedlejšími účinky (třes, tachykardie) překrýt rozvíjející se thyreotoxikózu.
Při thyreotoxikóze:
- před podáním betablokátorů zjistit anamnézu astmatu,
- thyreotoxikóza může vyvolat exacerbaci /podstatné zhoršení astmatu.
Revmatická onemocnění, onemocnění nervosvalového aparátu[upravit | editovat zdroj]
Podávaná nesteroidní antirevmatika mohou komplikovat astma při intoleranci ASA a NSAID.
Gastroezofageální reflux, vředová choroba žaludku a duodena[upravit | editovat zdroj]
GER a VCHGD jsou zhoršovány (dlouhým/krátkým) podáváním systémových kortikoidů a theofylinů.
GER sám o sobě zhoršuje astma (dráždění vegetativního nervového systému jícnu) a může vést k OIA.
Nemoci s poruchou jaterní či renální funkce[upravit | editovat zdroj]
Zhoršování odbourávání a eliminace systémově podávaných antiastmatik - zvl. theofylinů.
Neurologická onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Neurologická onemocnění s extrapyramidovým třesem:
- mohou být zhoršena podáváním p.o./inhalačních β2-agonistů,
- výrazný extrapyramidový třes může být příčinou špatné inhalační techniky - zhoršit astma.
Psychiatrická onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- Zhoršení/vyvolání systémovými kortikoidy u kortikodependentního astmatu.
- β2-agonisté mohou vyvolat deprese.
- Při závažných psychiatrických nemocech je nízkou compliance a adherence k léčbě – to může
být i příčinou OIA,
- nekontrolované astma vede též ke zhoršení psychického zdraví.
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Prognóza je dobrá u:
- včas diagnostikovaného a včas léčeného astmatu,
- za předpokladu dobré compliance (farmakologické i nefarmakologické),
s výjimkou případů obtížně léčitelného astmatu (OIA).
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Je zatím stále jen sekundární a terciární prevence má složku:
- farmakologickou (preventivní léčba vč. alergenové vakcinace) a
- nefarmakologickou (technická a režimová opatření, úpravy bytového, školního i pracovního prostředí – s úkolem omezení expozice induktorům a spouštěčům astmatu).
Nejčastější komorbidita astmatu – alergická rýma často předchází rozvoji průduškového astmatu. Při perzistující rýmy by měla být min. 1× ročně provedena spirometrie k včasnému zachycení bronchiální obstrukce (někdy i u klinicky němého pacienta).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Na portálu VPL:
Ve Wikiskriptech:
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- SALAJKA, František. Asthma bronchiale : Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře [online] . 1. vydání. Praha : Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2008. Dostupné také z <https://www.svl.cz/default.aspx/cz/spol/svl/default/menu/doporucenepostu/doporucenepostu5>. ISBN 978-80-86998-26-8.
- SALAJKA, F, S KONŠTACKÝ a V KAŠÁK. Asthma bronchiale : Doporučený diagnostický a léčebný postup pro praktické lékaře. 1. vydání. Praha : Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, 2005.
- SALAJKA, F, V KAŠÁK a P POHUNEK. Diagnostika, léčba a prevence průduškového astmatu v České republice : Uvedení globální strategie do praxe. 1. vydání. Praha : Jalna, 2008.