Hypertrofická kardiomyopatie: Porovnání verzí
m (Úpravy) značka: editace z Vizuálního editoru |
m (Úpravy) značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 21: | Řádek 21: | ||
==Etiopatogeneze== | ==Etiopatogeneze== | ||
[[Soubor:Hypertrofická kardiomyopatie.png|náhled|vlevo| | [[Soubor:Hypertrofická kardiomyopatie.png|náhled|vlevo|310.81x310.81bod|Normální srdce vs. hypertrofická kardiomyopatie]] | ||
Hypertrofická kardiomyopatie je většinou '''geneticky podmíněným''' onemocněním s autozomálně dominantním typem dědičnosti a vysokou penetrancí, a tedy i '''častým familiárním výskytem'''. Je známo několik set genů asociovaných s touto kardiomyopatií.<ref name="čl3">{{Citace| typ = článek | příjmení1 = Kuusisto | jméno1 = Johanna | příjmení2 = Sipola | jméno2 = Petri | příjmení3 = Jääskeläinen | jméno3 = Pertti| článek = Current perspectives in hypertrophic cardiomyopathy with the focus on patients in the Finnish population: a review| časopis = Annals of Medicine| rok = 2016| ročník = 7| svazek = 48| strany = 496-508| issn = 0785-3890| doi = 10.1080/07853890.2016.1187764}}</ref> Mutace postihují nejfrekventovaněji geny pro kontraktilní [[Svalové vlákno|myofilamenty]] sarkolemy kardiomyocytů (těžkého řetězce beta myosinu a myosin vázajícího proteinu C).<ref name="čl1" /> | Hypertrofická kardiomyopatie je většinou '''geneticky podmíněným''' onemocněním s autozomálně dominantním typem dědičnosti a vysokou penetrancí, a tedy i '''častým familiárním výskytem'''. Je známo několik set genů asociovaných s touto kardiomyopatií.<ref name="čl3">{{Citace| typ = článek | příjmení1 = Kuusisto | jméno1 = Johanna | příjmení2 = Sipola | jméno2 = Petri | příjmení3 = Jääskeläinen | jméno3 = Pertti| článek = Current perspectives in hypertrophic cardiomyopathy with the focus on patients in the Finnish population: a review| časopis = Annals of Medicine| rok = 2016| ročník = 7| svazek = 48| strany = 496-508| issn = 0785-3890| doi = 10.1080/07853890.2016.1187764}}</ref> Mutace postihují nejfrekventovaněji geny pro kontraktilní [[Svalové vlákno|myofilamenty]] sarkolemy kardiomyocytů (těžkého řetězce beta myosinu a myosin vázajícího proteinu C).<ref name="čl1" /> | ||
| Řádek 39: | Řádek 39: | ||
==Epidemiologie== | ==Epidemiologie== | ||
Hypertrofická kardiomyopatie je '''jedním z nejčastějších geneticky podmíněných kardiovaskulárních onemocnění s výskytem 1:500'''.<ref name="čl1" /><ref name="čl4" /> | Hypertrofická kardiomyopatie je '''jedním z nejčastějších geneticky podmíněných kardiovaskulárních onemocnění s výskytem 1:500'''.<ref name="čl1" /><ref name="čl4" /> U 5-10 % dospělých, resp. 25 % u dětí jsou ovšem jejím etiologickým podkladem různá '''střádavá či neurodegenerativní onecmonění'''.<ref name="čl3" /><ref name="čl5" /> '''[[Fabryho choroba|Fabryho nemoc]]''' s epidemiologií 1:40 000 - 1:117 000 u mužů se na celkové etiologii hypertrofické kardiomyopatie podílí 1 %.<ref name="čl4" /> | ||
==Klinický obraz== | ==Klinický obraz== | ||
[[Soubor:Hypertrophic cardiomyopathy video.webm|náhled|upright=1.6|Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.]] | [[Soubor:Hypertrophic cardiomyopathy video.webm|náhled|upright=1.6|Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.]] | ||
Hypertrofická kardiomyopatie se může manifestovat '''kdykoliv v průběhu života''' jedince | Hypertrofická kardiomyopatie se může manifestovat '''kdykoliv v průběhu života''' jedince.<ref name="čl1" /><ref name="čl2" /><ref name="čl6">{{Citace| typ = článek | příjmení1 = Marian | jméno1 = Ali J. | příjmení2 = Braunwald | jméno2 = Eugene| článek = Hypertrophic Cardiomyopathy| časopis = Circulation Research| rok = 2017| ročník = 7| svazek = 121| strany = 749-770| issn = 0009-7330| doi = 10.1161/circresaha.117.311059}}</ref> Pacienti si stěžují na '''[[bolesti na hrudi]] a namáhavou dušnost''' (i charakteru [[Angina pectoris|anginy pectoris]]), '''[[palpitace]]''', [[ortopnoe]], '''[[Synkopa|synkopální]] či presynkopální stavy'''.<ref name="čl1" /><ref name="čl2" /><ref name="čl5" /><ref name="čl6" /> | ||
U části pacientů se rozvíjí | U části pacientů se rozvíjí '''obstrukce výtokového traktu levé komory.''' Tento stav se může vyskytovat již '''v klidu''', nebo při '''provokačních manévrech'''. Obstrukce se může zhoršovat či projevit vstoje, při tachykardii, hypovolemii, Valsalvově manévru, nitrátech, po pozitivně ionotropních látkách ([[Srdeční glykosidy|digoxin]]).<ref name="čl1" /><ref name="čl2" /> | ||
Nálezy při fyzikálním vyšetření jsou variabilní a nezahrnují žádný specifický znak. U většiny pacientů s obstrukcí výtokového traktu levé komory je přítomný '''ejekční [[Srdeční šelesty|systolický šelest]]''' nad apexem a v poslechovém místě aortální chlopně.<ref name="čl1" /><ref name="čl2" /> Tento nález se podobá nálezu u [[Aortální stenóza|aortální stenózy]], nicméně v případě hypertrofické kardiomyopatie není přítomna radiace šelestu a šelest také vykazuje '''značnou variabilitu''' v intenzitě v závislosti na subaortálním gradientu.<ref name="čl1" /> | Nálezy při fyzikálním vyšetření jsou variabilní a nezahrnují žádný specifický znak. U většiny pacientů s obstrukcí výtokového traktu levé komory je přítomný '''ejekční [[Srdeční šelesty|systolický šelest]]''' nad apexem a v poslechovém místě aortální chlopně.<ref name="čl1" /><ref name="čl2" /> Tento nález se podobá nálezu u [[Aortální stenóza|aortální stenózy]], nicméně v případě hypertrofické kardiomyopatie není přítomna radiace šelestu a šelest také vykazuje '''značnou variabilitu''' v intenzitě v závislosti na subaortálním gradientu.<ref name="čl1" /> | ||
==Sledování pacientů a stratifikace rizika náhlého úmrtí== | ==Sledování pacientů a stratifikace rizika náhlého úmrtí== | ||
'''U větší části pacientů lze předpokládat normální délku života bez větší morbidity''' | '''U větší části pacientů lze předpokládat normální délku života bez větší morbidity.''' V některých případech mají poměrně mírně vyjádřené symptomy onemocnění, což lze často ovlivnit vhodně zvolenou terapií a dalšími intervencemi. | ||
<span style="background-color:#FFC1C1;"> {{cave|'''Vždy je ovšem nutné u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií dbát na riziko náhlého úmrtí a maligních arytmií, které mohou být i první manifestací onemocnění''' (např. nesetrvalé komorové tachykardie jsou detekovány až ve 20-30 % případů<ref name="čl6"></ref>). Je to také důvod, proč je hypertrofická kardiomyopatie dle některých zdrojů vůbec '''nejčastější příčinou náhlého úmrtí sportovců a mladých jedinců'''<ref name="čl1"></ref><ref name="čl2"></ref><ref name="čl6"></ref>. '''Zásadní je v celkovém managementu hypertrofické kardiomyopatie stratifikovat a terapeuticky zajistit právě ty pacienty se zvýšeným rizikem náhlého úmrtí, rizikem rozvoje či progrese srdečního selhání a v neposlední řadě i pacienty s fibrilací síní''', která se objevuje až u 25 % pacientů.<ref name="čl1"></ref><ref name="čl6"></ref>}}</span> | <span style="background-color:#FFC1C1;"> {{cave|'''Vždy je ovšem nutné u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií dbát na riziko náhlého úmrtí a maligních arytmií, které mohou být i první manifestací onemocnění''' (např. nesetrvalé komorové tachykardie jsou detekovány až ve 20-30 % případů<ref name="čl6"></ref>). Je to také důvod, proč je hypertrofická kardiomyopatie dle některých zdrojů vůbec '''nejčastější příčinou náhlého úmrtí sportovců a mladých jedinců'''<ref name="čl1"></ref><ref name="čl2"></ref><ref name="čl6"></ref>. '''Zásadní je v celkovém managementu hypertrofické kardiomyopatie stratifikovat a terapeuticky zajistit právě ty pacienty se zvýšeným rizikem náhlého úmrtí, rizikem rozvoje či progrese srdečního selhání a v neposlední řadě i pacienty s fibrilací síní''', která se objevuje až u 25 % pacientů.<ref name="čl1"></ref><ref name="čl6"></ref>}}</span> | ||
Verze z 1. 11. 2020, 12:46
Hypertrofická kardiomyopatie je jedním z nejčastějších druhů kardiomyopatií s četností 1:500 [1][2] a také jednou z nejfrekventovanějších příčin náhlého úmrtí mladých jedinců a sportovců. Je charakterizována ztluštěním (hypertrofií) myokardu bez přítomnosti dilatace levé komory, přičemž jsou vyloučeny jiné patologie, které by mohly hypertrofii myokardu vysvětlit (např. arteriální hypertenze, stenóza aortální chlopně, ischemická choroba srdeční atd.).[1]
Nejčastější příčinou hypertrofické kardiomyopatie je mutace genů kódujících sarkomerické složky kardiomyocytů.[1] Situace je ovšem komplikována faktem, že specifická mutace je identifikována pouze u zhruba 50 % pacientů a dále také výskytem mutací/variací nejasného významu.[1]. Hypertrofická kardiomyopatie se v některých případech vyskytuje i u metabolických a neuromuskulárních poruch (Fabryho nemoc, Friedreichova ataxie).[1][2]
Klinický obraz je rozmanitý, zahrnuje asymptomatické případy i pacienty, u nichž je první manifestací maligní arytmie či náhlá srdeční smrt, která je také jedním z hlavních nebezpečí této nemoci. Spouštěčem může být extrémní fyzická námaha nebo prudká změna hladiny iontů. Hypertrofickou kardiomyopatii provází diastolická dysfunkce (špatná relaxace hypertrofického myokardu) a v drtivé většině případů hyperdynamická funkce levé komory s její neporušenou systolickou funkcí. Vzhledem ke genetickému podkladu nemoci, jejíž dědičnost je autozomálně dominantní s vysokou penetrancí, jsou vyšetřováni v rámci kaskádového screeningu i další členové rodiny. [1][2]
Etiopatogeneze
Hypertrofická kardiomyopatie je většinou geneticky podmíněným onemocněním s autozomálně dominantním typem dědičnosti a vysokou penetrancí, a tedy i častým familiárním výskytem. Je známo několik set genů asociovaných s touto kardiomyopatií.[3] Mutace postihují nejfrekventovaněji geny pro kontraktilní myofilamenty sarkolemy kardiomyocytů (těžkého řetězce beta myosinu a myosin vázajícího proteinu C).[1]
U 5-10 %[3] dospělých pacientů je etiologií střádavá, mitochondriální nebo neuromuskulární porucha jako Fabryho nemoc, Friedreichova ataxie, Danonova nemoc atd. U dětí je zastoupení těchto patologií v etiologii hypertrofické kardiomyopatie až 25 %.[3] Obecně je diagnostika těchto forem založena na genetickém, laboratorním, případně bioptickém vyšetření pacientů. Léčba je většinou podpůrná a symptomatická.[4] [5]
Podrobnější informace naleznete na stránce Sarkomerické a nesarkomerické formy hypertrofické kardiomyopatie.Histopatologické a funkční změny myokardu
Makroskopicky je přítomná hypertrofie myokardu, která může být i koncentrická. Nejčastěji postihuje interventrikulární septum a volnou stěnu levé komory.[1] Velmi častá je patologie závěsného aparátu mitrální chlopně související s rozvojem obstrukce výtokového traktu levé komory. Děje se tak v důsledku prodloužení obou nebo jednoho z cípů mitrální chlopně, což vede k celkovému zvětšení chlopně.[1]
Mikroskopicky je patrná dezorganizace svalových snopců, hypertrofie kardiomyocytů a intersticiální fibróza. Identifikovatelné je i ztluštění stěn intramurálních koronárních arteriol a zmenšení lumenu cév, což je pravděpodobně zodpovědné za opakované klinicky němé ischemie myokardu vedoucí ke zmiňované intersticiální fibróze.[1]
Velmi častou podobou hypertrofické kardiomyopatie je tzv. hypertrofická kardiomyopatie s obstrukcí výtokového traktu levé komory, kdy kontrakce hypertrofického septa a abnormální pohyb předního cípu mitrální chlopně směrem dopředu k septu (systolický dopředný pohyb) způsobí částečné zneprůchodnění výtokového traktu levé komory během systoly.[5] Obstrukce, klidová i při provokaci, je detekovatelná zhruba v 70 % případů a hraje významnou roli v rozvoji srdečního selhání a prognóze pacientů.[1]
Většinou je také přítomná diastolická dysfunkce levé komory, která je u některých pacientů podkladem rozvoje srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí levé komory.[1] V malém procentu případů se může rozvinout i systolické selhání levé komory.[1][3]
Epidemiologie
Hypertrofická kardiomyopatie je jedním z nejčastějších geneticky podmíněných kardiovaskulárních onemocnění s výskytem 1:500.[1][4] U 5-10 % dospělých, resp. 25 % u dětí jsou ovšem jejím etiologickým podkladem různá střádavá či neurodegenerativní onecmonění.[3][5] Fabryho nemoc s epidemiologií 1:40 000 - 1:117 000 u mužů se na celkové etiologii hypertrofické kardiomyopatie podílí 1 %.[4]
Klinický obraz
Hypertrofická kardiomyopatie se může manifestovat kdykoliv v průběhu života jedince.[1][2][6] Pacienti si stěžují na bolesti na hrudi a namáhavou dušnost (i charakteru anginy pectoris), palpitace, ortopnoe, synkopální či presynkopální stavy.[1][2][5][6]
U části pacientů se rozvíjí obstrukce výtokového traktu levé komory. Tento stav se může vyskytovat již v klidu, nebo při provokačních manévrech. Obstrukce se může zhoršovat či projevit vstoje, při tachykardii, hypovolemii, Valsalvově manévru, nitrátech, po pozitivně ionotropních látkách (digoxin).[1][2]
Nálezy při fyzikálním vyšetření jsou variabilní a nezahrnují žádný specifický znak. U většiny pacientů s obstrukcí výtokového traktu levé komory je přítomný ejekční systolický šelest nad apexem a v poslechovém místě aortální chlopně.[1][2] Tento nález se podobá nálezu u aortální stenózy, nicméně v případě hypertrofické kardiomyopatie není přítomna radiace šelestu a šelest také vykazuje značnou variabilitu v intenzitě v závislosti na subaortálním gradientu.[1]
Sledování pacientů a stratifikace rizika náhlého úmrtí
U větší části pacientů lze předpokládat normální délku života bez větší morbidity. V některých případech mají poměrně mírně vyjádřené symptomy onemocnění, což lze často ovlivnit vhodně zvolenou terapií a dalšími intervencemi.
Vždy je ovšem nutné u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií dbát na riziko náhlého úmrtí a maligních arytmií, které mohou být i první manifestací onemocnění (např. nesetrvalé komorové tachykardie jsou detekovány až ve 20-30 % případů[6]). Je to také důvod, proč je hypertrofická kardiomyopatie dle některých zdrojů vůbec nejčastější příčinou náhlého úmrtí sportovců a mladých jedinců[1][2][6]. Zásadní je v celkovém managementu hypertrofické kardiomyopatie stratifikovat a terapeuticky zajistit právě ty pacienty se zvýšeným rizikem náhlého úmrtí, rizikem rozvoje či progrese srdečního selhání a v neposlední řadě i pacienty s fibrilací síní, která se objevuje až u 25 % pacientů.[1][6]
Diagnostika
Diagnostický proces zahrnuje jak základní EKG a echokardiografické vyšetření, tak i další zobrazovací techniky jako je magnetická rezonance srdce, výpočetní tomografie či koronarografie s cílem zobrazení hypertrofie a dalších strukturních nebo i funkčních změn myokardu a vyloučení jiných chorob, které by mohly vysvětlit pacientům stav. Významné postavení má i genetické vyšetření, což má značný význam i pro kaskádový screening příbuzných pacienta.
EKG, zobrazovací a laboratorní metody
Na EKG jsou patrné patologické změny, které mohou připomínat prodělání infarktu myokardu. Často jsou přítomná voltážová kritéria hypertrofie levé komory, až hluboká inverze T vlny (a další změny ST-T úseku) a vlna Q. Důležité je i pravidelné holterovské monitorování kvůli záchytu maligních arytmií.
Echokardiografické vyšetření je primární, kdy nejčastějším nálezem je asymetrická hypertrofie septa, jehož tloušťka v některých případech dosahuje 20 mm i více. Diagnostické je pro hypertrofickou kardiomyopatii ztluštění nad 15 mm, nicméně podezření vystává někdy již při 13 mm.[1] V souvislosti s mitrální chlopní, resp. i obstrukcí výtokového traktu levé komory, je popisován systolický dopředný pohyb předního cípu mitrální chlopně (zkratkou SAM). Na RTG nemusí být srdce zvětšené.
Ve sledování pacientů je monitorován především výskyt arytmií a dynamika změn hypertrofie myokardu a obstrukce výtokového traktu levé komory, což poskytuje informace ke stratifikaci pacientů. Časté je také laboratorní monitorování kardiospecifických enzymů a natriuretických peptidů.[3]
Podrobnější informace naleznete na stránce o podrobnostech diagnostiky HKMP.Terapie
Primárním cílem terapie je prevence náhlého úmrtí a léčba symptomů. Skládá se z režimových opatření, farmakologické léčby, antikoagulační a intervenční terapie při fibrilaci síní, implantace ICD při naplnění indikačních kritérií, a u vybraných pacientů z alkoholové ablace septa nebo septální myektomie.[1][2][5][6]
Režimová opatření a farmakologická léčba
Obecně je třeba vyloučit extrémní fyzickou aktivitu a soutěžní sporty. Dále je doporučováno dodržování zásad zdravého životního stylu a abstinence kouření a vyvarování se alkoholových či drogových excesů, které by mohly ovlivnit rovnováhu elektrolytů a potencionálně vyvolat maligní arytmii. Není také doporučována fyzicky náročná práce opět kvůli riziku arytmií.[3]
U asymptomatických pacientů nemusí být medikamentózní terapie nutná.[3][6] Mj. za účelem ovlivnění symptomů, resp. i prognózy, jsou používány beta-blokátory, blokátory vápníkových kanálů (verapamil), někdyantiarytmika (disopyramid), diuretika (opatrnost kvůli možné hypotenzi, hypovolémii a provokaci obstrukce) a ACE inhibitory. Nejsou doporučována periferní vazodilatancia.[7] U pacientů s fibrilací síní je indikována antikoagulační léčba, případně kardioverze.[3]
Léčba a prevence arytmií a náhlé smrti
Medikamentózní antiarytmická léčba sestává z terapie betablokátory nebo amiodaronem. U rizikovějších pacientů je zvažována indikace implantabilního kardioverter-defibrilátoru (ICD) v rámci primární nebo sekundární prevence (setrvalé komorové tachykardie, srdeční zástava apod.). Faktorů, které hrají při indikaci roli, je celá řada. [1][2]
Chirurgická a invazivní léčba
Chirurgické řešení zahrnuje septální myektomii, která je často spojena s náhradou mitrální chlopně. Invazivním řešením je perkutánní transluminální septální myokardiální ablace (PTMSA). U pacientů dochází v důsledku snížení gradientu obstrukce k symptomatické úlevě a popisováno i snížení rizika náhlého úmrtí.[5]
Podrobnější informace naleznete na stránce o podrobnostech léčby HKMP.Odkazy
Použitá literatura
- MANN, Douglas L, et al. Braunwald´s Heart Disease : A Textbook of Cardiovascular Medicine. 10th Edition vydání. 2015. ISBN 978-0-323-29429-4.
- STANĚK, Vladimír. Kardiologie v praxi. - vydání. Axonite CZ, 2014. 375 s. ISBN 9788090489974.
- KUUSISTO, Johanna, Petri SIPOLA a Pertti JÄÄSKELÄINEN. Current perspectives in hypertrophic cardiomyopathy with the focus on patients in the Finnish population: a review. Annals of Medicine. 2016, roč. 7, vol. 48, s. 496-508, ISSN 0785-3890. DOI: 10.1080/07853890.2016.1187764.
- PALEČEK, T a P KUCHYNKA, et al. Nesarkomerické formy hypertrofické kardiomyopatie v dospělosti. Kardiologická revue - interní medicína. 2011, roč. 13, vol. 4, s. 210-220,
- VESELKA, Josef, Nandan S ANAVEKAR a Philippe CHARRON. Hypertrophic obstructive cardiomyopathy. The Lancet. 2017, roč. 10075, vol. 389, s. 1253-1267, ISSN 0140-6736. DOI: 10.1016/s0140-6736(16)31321-6.
- MARIAN, Ali J. a Eugene BRAUNWALD. Hypertrophic Cardiomyopathy. Circulation Research. 2017, roč. 7, vol. 121, s. 749-770, ISSN 0009-7330. DOI: 10.1161/circresaha.117.311059.
- PROF. MUDR. ŠTEJFA, Miloš, et al. Kardiologie. 3. vydání. 2007. 776 s. ISBN 978-80-247-1385-4.
- KAUTZNER, Josef. Srdeční selhání : aktuality pro klinickou praxi. - vydání. Mladá fronta, 2015. ISBN 9788020435736.
- KUCHYNKA, P. Kardiomyopatie [online]. [cit. -]. <http://int2.lf1.cuni.cz/file/5727/kardiomyopatie-pro-mediky.pdf>.
Externí odkazy
Související články
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x MANN, Douglas L, et al. Braunwald´s Heart Disease : A Textbook of Cardiovascular Medicine. 10th Edition vydání. 2015. ISBN 978-0-323-29429-4.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i j STANĚK, Vladimír. Kardiologie v praxi. - vydání. Axonite CZ, 2014. 375 s. ISBN 9788090489974.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i KUUSISTO, Johanna, Petri SIPOLA a Pertti JÄÄSKELÄINEN. Current perspectives in hypertrophic cardiomyopathy with the focus on patients in the Finnish population: a review. Annals of Medicine. 2016, roč. 7, vol. 48, s. 496-508, ISSN 0785-3890. DOI: 10.1080/07853890.2016.1187764.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c PALEČEK, T a P KUCHYNKA, et al. Nesarkomerické formy hypertrofické kardiomyopatie v dospělosti. Kardiologická revue - interní medicína. 2011, roč. 13, vol. 4, s. 210-220,
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f VESELKA, Josef, Nandan S ANAVEKAR a Philippe CHARRON. Hypertrophic obstructive cardiomyopathy. The Lancet. 2017, roč. 10075, vol. 389, s. 1253-1267, ISSN 0140-6736. DOI: 10.1016/s0140-6736(16)31321-6.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g MARIAN, Ali J. a Eugene BRAUNWALD. Hypertrophic Cardiomyopathy. Circulation Research. 2017, roč. 7, vol. 121, s. 749-770, ISSN 0009-7330. DOI: 10.1161/circresaha.117.311059.
- ↑ KUCHYNKA, P. Kardiomyopatie [online]. [cit. -]. <http://int2.lf1.cuni.cz/file/5727/kardiomyopatie-pro-mediky.pdf>.
