Srdeční glykosidy
Srdeční glykosidy představují skupinu látek rostlinného původu, které hrají nezastupitelnou roli v léčbě srdečního selhání. Používají se v případech, kdy je potřeba posílit kontraktilitu selhávajícího srdce, aby bylo dosaženo dostatečného srdečního výdeje.
Hlavním zástupcem této skupiny je digoxin. Dříve se používal také digitoxin, methyldigoxin a strofantin (oubain).
Chemická struktura[upravit | editovat zdroj]
Molekula srdečních glykosidů sestává ze sterolového jádra, nenasyceného laktonového kruhu a z cukerné složky[1].
Mechanismus působení[upravit | editovat zdroj]
Srdeční glykosidy mají pozitivně inotropní účinky na srdeční svalstvo, dokážou zvyšovat kontraktilitu myokardu. Působení farmaka začíná na buněčné membráně srdeční buňky, kde má léčivo inhibiční účinky na sodno-draselnou pumpu (Na+/K+-ATPáza), která je zodpovědná za normální rozložení iontů mezi buňkou a extracelulárním prostředím. Následkem poklesu aktivity sodíkové pumpy dochází k hromadění sodných kationtů uvnitř buňky, což způsobí nepříznivý gradient pro Na+/Ca2+ výměnnou pumpu, která normálně pumpuje 3 sodné kationty do buňky výměnou za 1 vápníkový kationt. Vlivem zvýšené hladiny sodíku intracelulárně dochází k oslabení práce Na+/Ca2+ výměnné pumpy a tedy k vzestupu intracelulárního vápníku. Inotropie je dána koncentrací nitrobuněčného vápníku, a proto se jeho intracelulární vzestup projeví zvýšenou stažlivostí myokardu.
Zvýšená koncentrace Na+ iontů však nemůže být jedinou příčinou vzestupu koncentrace Ca2+ iontů, jelikož v takovém případě by měla pozitivně ionotropní efekt jakákoli porucha buněčné činnosti (vždy spojená se zvýšením koncentrace sodných iontů). Existují experimentální podklady pro to, že srdeční glykosidy přímo zvyšují influx Ca2+ iontů.[2]
Srdeční glykosidy též působí nepřímo na zpomalení srdeční frekvence tím, že zvyšují aktivitu vagového nervu.
Účinky[upravit | editovat zdroj]
- díky vagovému dráždění dochází ke zpomalení srdeční frekvence
- zpomalení vedení A-V uzlem
- pozitivně inotropní účinky na srdeční svalstvo, dokážou zvyšovat kontraktilitu myokardu
- zvýšení citlivosti baroreceptorů
- zvýšení ejekční frakce levé komory
Díky vagovému dráždění mají digitalisové glykosidy negativně dromotropní a chronotropní účinky. Tradičně se srdeční glykosidy využívají k udržení kontroly fibrilace síní.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
Srdeční glykosidy podáváme nejčastěji pacientům se srdečním selháním doprovázeným fibrilací síní nebo flutterem siní.
Kontraindikace[3][upravit | editovat zdroj]
Absolutní:
- hypertrofická obstrukční kardiomyopatie
- A-V blokáda
- hypokalémie
- hyperkalcémie
- komorová tachykardie
- srdeční selhání s pomalým sinusovým rytmem
- sick-sinus syndrom
- Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom
- hypersenzitivita karotického sinu
Relativní:
- cor pulmonale
- plicní embolie
- akutní infarkt myokardu se sin. rytmem
- mitrální stenóza
- konstriktivní perikarditida
- acidobazická nerovnováha
- myokarditidy
Dávkování[upravit | editovat zdroj]
U digoxinu a jiných látek této skupiny je velmi malé rozpětí mezi terapeutickou a toxickou dávkou. Doporučení na základě výsledků z observačních studií jsou taková, aby plazmatická koncentrace nepřekročila 2 ng/ml. Pro pacienta s normální hmotností a se sinusovým rytmem je vhodná denní dávka 0,125 mg. Digoxin je z těla eliminován ledvinami, a proto se u pacientů s renální insuficiencí musí podat dávka nižší[4].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
- ↑ LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Lutz HEIN. Barevný atlas farmakologie : Překlad 5. přepracovaného a rozšířeného vydání. 3. vydání. GRADA Publishing, 2007. 384 s. s. 136. ISBN 978-80-247-1672-5.
- ↑ WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
- ↑ ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Galén, 2004. 0 s. ISBN 80-7262-290-0.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- WIDIMSKÝ, Jiří. Srdeční selhání. 2. rozš. a přeprac. vyd vydání. Praha : Triton, 2003. 556 s. ISBN 8072543857.
- VÍTOVEC, Jiří a Jindřich ŠPINAR. Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění. 1. vydání. Praha : Grada, 2000. ISBN 8071695521.