Epitelové nádory ovaria
Epitelové nádory ovária jsou nejčastější ze všech zhoubných nádorů vaječníku. Jde o malignity s vysokou mortalitou a rostoucí incidencí. Nejfrekventnějším histologickým typem je high-grade serózní karcinom (HGSC).
Podrobnější informace naleznete na stránce Ovariální nádory.Borderline nádory
Jako borderline se označuje heterogenní skupina neprorůstajících do stromatu ovariálních nádorů s nízkým maligním potenciálem. Nejčastěji jsou serózní nebo mucinózní, méně často se vyskytují endometroidní, smíšené, clear cell a Brennerův histotypy. Vznikají spíše u mladších pacientek, často se diagnostikují v počátečním stadiu. Prognóza je na rozdíl od invazivních lézí příznivá, včetně stavů rekurence dlouho po primární léčbě.
U pacientek s borderline nádorem ovaria je indikována explorace dutiny břišní s provedením peritoneální laváže, hysterektomie a bilaterální adnexektomie. Pokud jde o časné stadium, lze provést fertilitu zachovávající výkon (FSS – fertility sparing surgery) s oboustrannou nebo jednostrannou cystektomií, která může být kombinovaná s unilaterální adnexektomií. Vzhledem k riziku relapsu se doporučuje dlouhodobé sledování a dispenzarizace pacientky po terapeutickém výkonu.
Histotypy ovariálních karcinomů
Souhrnným názvem pro epiteliální nádory vaječníku je ovariální karcinom. Šíří se zejména implantačně a lymfogenně[1]. Každý histotyp představuje samostatnou jednotku s charakteristickým chováním, klinickými projevy a morfologií. Nejčastějšími typy ovariálního karcinomu jsou high-grade serózní (70%), endometroidní (10%), světlobuněčný (10%) , low-grade serózní (5%) a mucinózní (<3%) karcinom.
High-grade serózní karcinom (HGSC)
HGSC představuje nejčastější typ ovariálních karcinomů a tvoří asi 70% všech případů. Mezi rizikové faktory vzniku patří věk nad 60 let, výskyt karcinomu prsu nebo ovaria v rodině a neplodnost, naopak protektivně půsoví multiparita, užívání hormonální antikoncepce, pozdní nástup menarche a časná menopauza. Teměř vždycky je přítomná inaktivace genu TP53, asi v polovině případů se prokazuje inaktivace BRCA1 a BRCA2 nebo defekty jiných genů, což vede k poruše opravy DNA zlomů. Charakteristický pro HGSC je bilaterální exofytický růst se zásahem do okolních orgánů a struktur, buňky nádory vykazují výraznou mitotickou aktivitu. Nádor může mít cystickou, papilární a/nebo solidní složku s nekrózami a hemoragiemi.
Jiné typy
Endometroidní karcinom (EC) ve většině případů (až 90%) vzniká z endometriózy. Typický se vyskytuje jednostranně, má cystickou a solidní složku s přítomností nekróz a hemoragií, ve 20% je spojen s endometroidním karcinomem v oblasti děložního těla.
Světlobuněčný karcinom (CCC) vzniká z endometriózy ovaria nebo pánvi. Většinou jde o high-grade unilaterálně rostoucí nádor s cystickou a solidní složkou ve variabilním poměru.
Low-grade serózní karcinom (LGSC) vzniká u pacientek o 10 let mladších než v případě HGSC. Nádor často roste oboustranně a má papilární vzhled, obsahuje cystickou a solidní složku, mohou se také vyskytovat psamomatózní tělíska (mikrokalcifikované odumřelé nádorové buňky). Prekurzorovou lézi pro vznik LGSC je serózní borderline nádor.
Mucinózní karcinom (MC) se charakterizuje jako objemný nádor s hladkým povrchem a mucinózím obsahem, rostoucí většinou unilaterálně a omezeně na vaječník. Sekundární MC roste spíše bilaterálně a nepřesahuje velikost 10 cm. Metastazování mucinózního karcinomu z gastrointestinálního traktu (z oblasti dolního GIT, nejčastěji apendixu) do peritonea s tvorbou rozsáhlých depozit se označuje jako pseudomyxoma peritonei.
Serózní karcinom
Světlobuněčný karcinom
Endometroidní karcinom
Mucinózní karcinom
.jpg)
Diagnostika
Epitelové nádory jsou většinou asymptomatické, přijde se na ně jako náhodný nález v rámci preventivní prohlídky nebo při vyšetření z jiných příčin. V pozdních stádiích se mohou projevovat hmatnou 
rezistencí, ascitem, přítomná bývá kachexie (facies ovarica), poruchy cyklu a krvácení. Může dojít k bolestivé torzi ovaria až k infarzaci nebo k výskytu subtorzní cysty.
Klíčovou metodou pro diagnostiku je expertní onkogynekologický ultrazvuk, který by měl být proveden jak transabdominálně, tak i intraluminálně (transvaginální nebo transrektální vyšetření). Potom může následovat stanovení nádorových markerů, nejčastěji CA-125, který je však velmi nespecifický. Zobrazovací metody jako CT, MR a PET/CT se používají pro stanovení rozsahu onemocnění. Přesná diagnóza se verifikuje na základě histologického vyšetření tkáně nádoru. Biopsie se získává během chirurgického výkonu, méně často pomocí samořezné jehly (tru-cut biopsie).
Pacientka s karcinomem ovaria by měla být vyšetřená u klinického genetika se zaměřením na mutaci v genech BRCA1/2.
Staging
Ve stagingu se používá jak klasifikace TNM (klinický nebo patologický staging), tak i klasifikace FIGO (chirurgický staging):
| TNM | FIGO | Popis |
|---|---|---|
| T1 | I | Nádor ohraničen na vaječník (1a jeden vaječník, 1b oba vaječníky, 1c ruptura pouzdra a maligní buňky v ascitu/cytologii z peritonea). |
| T2 | II | Nádor pouze v pánvi (2a děloha/tuba, 2b ostatní tkáně, 2c maligní buňky v ascitu/cytologii z peritonea). |
| T3 | III | Nádor mimo pánev, metastázy na peritoneu (N1 mízní uzliny, 3a mikrometastázy, 3b meta < 2 cm, 3c meta > 2 cm). |
| M1 | IV | Vzdálené metastázy. |
Léčba
Základní modalitou terapie karcinomu ovaria je stagingová nebo debulkingová chirurgická operace, jejíž cílem je úplná redukce viditelného nádoru. Výkon není omezen pouze na dělohu a vaječníky, ale zahrňuje často i omentektomii, apendektomii, resekci rektosigmatu, bránice, serózy peritonea a hrudníku. Za určitých podmínek (kompletní chirurgický staging a nízký stupeň nádoru) lze provést operaci zachovávající fertilitu (FSS) se zachováním dělohy, event. i jednostranných adnex. Zkouší se i hypertermická intraperitoneální chemoterapie (HIPEC), která ale není standardem léčby ovariálního karcinomu kvůli nedostatku studií.
Součástí léčby ovariálního karcinomu je téměř vždy chemoterapie. Používá se kombinace CBDCA (karboplatina
) a paklitaxelu, adjuvantní chemoterapie může být doplněná bevacizumabem (monoklonální protilátka proti VEGF-A). U pacientek s pokročilým karcinomem ovaria dobře reagujícím na chemoterapii se nabízí udržovací terapie PARP inhibitory.
Podrobnější informace naleznete na stránkách Chirurgická léčba zhoubných gynekologických nádorů, Nechirurgická léčba zhoubných gynekologických nádorů.Souhrnné video
Odkazy
Použitá literatura
- ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. ISBN 978-80-271-2005-5.
- ZIKÁN, Michal, et al. Onkogynekologie. 1. vydání. Maxdorf, 2024. ISBN 978-80-7345-786-0.
Související články
Externí odkazy
- www.onkogyn.cz (např. aktuální TNM klasifikace, jde o stránky Onkogynekologického centra VFN)
Karcinom ovaria
Reference
- ↑ CIBULA, David. Management zhoubných gynekologických nádorů – chirurgická léčba [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014.
