Voda v organismu
Vodu v organismu dělíme na volnou vodu, která slouží k rozpouštění látek; hydratační vodu, která je vázána na hydrofilní koloidy. Molekuly volné a hydratační vody se neustále vyměňují a jsou v rovnováze. A poslední – oxidační voda vznikne při spalování tuků, bílkovin, atp. Člověk bez vody vydrží 6–8 dní, pak přijde o více než 11 % vody ze svalů nebo tukové tkáně a zemře.
Metabolismus vody[upravit | editovat zdroj]
Metabolismus vody je v organismu velmi úzce spřažen s metabolismem Na+. Schopnost organismu skladovat vodu a rozdělit ji do příslušných kompartmentů je dána množstvím částic v ní rozpuštěných, tedy tzv. osmolalitou.
Prostor | H2O (v l) | H2O (% těl. hmotnosti) | H2O (% celkové vody) |
ICT | 28 | 40 | 65 |
ECT | 14 | 20 | 35 |
* IST | 11 | 15 | 25 |
* plazma | 3 | 5 | 10 |
celkem | 42 | 60 | 100 |
U dětí je obsah vody v organismu vyšší (70−80 %), rovněž podíl ICT a ECT je odlišný (u novorozence je objem ECT dokonce vyšší než ICT). Poruchy v metabolismu vody jsou poruchami v osmoregulaci. Normální osmolalita plazmy se pohybuje v rozmezí 275–295 mmol/kg. Při vzestupu nad hodnotu 278 mmol/kg začne sekrece antidiuretického hormonu (ADH). K dalšímu postupnému zvyšování sekrece ADH dochází tak, jak se zvyšuje osmolalita v plasmě – maxima je dosaženo při hodnotě 298 mmol/l. Další patologické zvýšení osmolality už nevede k dalšímu zvýšení sekrece ADH. Jiným stimulem sekrece ADH je pokles cirkulujícího objemu o 10–20 % nebo pokles krevního tlaku o 5 %. Podobný efekt může mít úzkost, bolest, některé drogy (opiáty, barbituráty, též chlorpropamid, acetaminofen).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Poruchy vodního hospodářství
- Parametry vodního hospodářství
- Dehydratace
- Fyzikální a chemické vlastnosti vody
- Poruchy metabolismu vody
- Perspiratio insensibilis
Další kapitoly z knihy MASOPUST, J., PRŮŠA, R.: Patobiochemie metabolických drah: | |
|
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- Se souhlasem autora převzato z https://uloz.to/!CM6zAi6z/biofot-doc
- MASOPUST, Jaroslav a Richard PRŮŠA. Patobiochemie metabolických drah. 2. vydání. Univerzita Karlova, 2004. 208 s. s. 170–171.