Prolin
Prolin patří spolu s se svým posttranslačně tvořeným derivátem hydroxyprolinem mezi iminokyseliny. Lidský organismus jej dokáže syntetizovat. Ve velké míře se (opět spolu s hydroxyprolinem) podílí na stavbě a stabilizaci prostorového uspořádání kolagenu. Prolin může sloužit jako zdroj glukogenních intermediátů.
Metabolismus prolinu[upravit | editovat zdroj]
Prekurzorem prolinu je především L-glutamát. Oxidací glutamátu vzniká jeho γ-semialdehyd, který následně cyklizuje na pyrrolin-5-karboxylát. Hydrogenací poté vzniká prolin. Jako iminokyselina prolin, na rozdíl od aminokyselin, nepodléhá transaminaci.
Degradace v organismu začíná rozštěpením kruhu a pokračuje jako obrácená syntéza. Z prolinu tedy vzniká glutamát a následně 2-oxoglutarát, který se může účastnit energetického metabolismu. Vrozeným metabolickým blokem v degradační dráze vzniká hyperprolinémie. Proces degradace je zpomalován konzumací etanolu. Aminokyselina se v buňkách hromadí a její zvýšené množství vede ke stimulaci syntézy kolagenu, což se podílí na rozvoji jaterní fibrózy.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. Biochemie pro studující medicíny : I. díl. 3. vydání. Praha : Karolinum, 2011. 477 s. ISBN 978-80-246-1414-4.
