Dušení

Z WikiSkript

(přesměrováno z Sufokace)

Dušnost je subjektivní pocit ztíženého a namáhavého dýchání. Dušení (sufokace) je patofyziologický děj mající za následek poruchu transportu kyslíku k cílovým tkáním, provázený objektivními klinickými známkami dechové tísně[1]. Pojem dyspnoe vystihuje objektivní známky dušnosti, tedy to, co lze pozorovat na dušném pacientovi (tachypnoe, ortopnoe).

Subjektivní projevy dušnosti: Pocit dechové tísně či nedostatku vzduchu. Pacient je úzkostlivý.
Objektivní projevy dušení: tachypnoe, zatahování měkkých částí hrudníku, alární souhyb, dýchání otevřenými ústy a lapání po dechu, drnčivý vdech, bublání z retinovaného sekretu, pískoty a vrzoty ve výdechu, cyanóza sliznic, ticho nad hrudíkem i při usilovných dýchacích pohybech (úplná obstrukce dýchacích cest), ortopnoická poloha.[2][1]

Příčiny dušnosti:

  1. zevní (zabránění přístupu vzduchu do plic),
  2. vnitřní (porucha přenosu kyslíku ke tkáním).[1]

Rozdělení dušnosti dle projevů:

  1. dušnost při vdechu (akutní subglotická laryngitida, akutní epiglotitida, pablánová laryngotracheobronchitida, aspirace cizího tělesa, alergický otok laryngu a subglotického prostoru),
  2. dušnost při výdechu (akutní bronchiolitida, astma bronchiale),
  3. dušnost při vdechu i výdechu (akutní bronchopneumonie).[1]

Rozdělení dušnosti dle průběhu:

  1. akutní (astma bronchiale, aspirace tělesa, akutní bronchiolitida, srdeční selhání, pneumonie, pneumothorax, epiglotitida, laryngitidy, traumata hrudníku, neuromuskulární nemoci),
  2. chronická (nesprávně léčené astma, cystická fibróza, bronchopulmonální dysplázie, vrozené srdeční vady, extrémní obezita, intersticiální plicní procesy, opakované aspirace, neuromuskulární onemocnění, chronická obstrukce horních cest dýchacích).[2]

Dušnost může být projevem:

  • nedostatečného zásobení tkání kyslíkem;
  • patologického dráždění dechového centra v prodloužené míše;
  • změny kvality a kvantity dechového úsilí.

Příčiny dušnosti[upravit | editovat zdroj]

Dyspnoe respirační[upravit | editovat zdroj]

  • Obstrukční typ;
    • obvykle se stridorem;
    • je buď inspirační (při obstrukci hrtanu), nebo exspirační (průdušky), nebo kombinovaná;
    • syndrom spánkové apnoe – dýchací pohyby jsou zachovány;
      • u malých dětí na úrovni nosohltanu při hypertrofii hltanové mandle;
      • u větších dětí na úrovni mezofaryngu při hypertofii patrových mandlí;
      • u obézních dospělých zapadáním kořene jazyka.
  • Novorozenci s choanální atrézií – cyklická dušnost s cyanózou;
    • novorozenec se normálně nemůže nadechnout ústy (s výjimkou zívání a pláče);
    • je to kvůli vysoko postavenému hrtanu, díky němuž může jinak současně sát, dýchat a polykat…;
    • to ale nefunguje, v těle se hromadí CO2, až podráždí centrum k zívnutí; děj se opakuje.
  • Zvláštní podoba respirační dušnosti – obrna dýchacích svalů, komprese hrudníku, emfyzém, atelektáza plic, pneumothorax, výpotek…;
    • dýchací cesty jsou volné, proto chybí stridor.

Dyspnoe kardiální[upravit | editovat zdroj]

  • projevy tachypnoe, často záchvatovitě v noci, bolest v srdeční krajině, stridor chybí.

Dyspnoe z hematologických příčin[upravit | editovat zdroj]

  • u anémie, bloku přenášení kyslíku….;
  • bledost, stridor chybí.

Dyspnoe z poruch CNS[upravit | editovat zdroj]

  • útlum dýchacího centra – opiáty, koma, komoce, edému mozku, míšních obrny…;
  • dýchání je nepravidelné, porucha vědomí, cyanóza, stridor je druhotný ze zapadlého jazyka.

Hrtanová dušnost[upravit | editovat zdroj]

Z hlediska ORL zaujímá zvláštní místo dušnost při obstrukci hrtanu, proto ji zde vyčleňme.

  • Je inspirační, je přítomen stridor, vtahuje se jugulum, nadklíčkové jamky a mezižebří;
  • zapojuje se pomocné vdechové svalstvo;
  • stridor – směs tónů a šumů v důsledku víření vzduchu a kmitání v oblasti stenózy;
  • vtahování měkkých tkání do nitra hrudníku – dáno vzestupem podtlaku v době vdechu;
  • často je provázena kašlem, chrapotem, dysfagií, horečkou, neklidem.

Tři stádia hrtanové dušnosti[upravit | editovat zdroj]

Stádium kompenzace[upravit | editovat zdroj]

  • Přítomny příznaky popsané výše;
  • vdech je prodloužen na úkor přestávky mezi výdechem a vdechem;
  • dech je pravidelný, prokrvení je dobré;
  • je možná kauzální léčba.

Stádium dekompenzace[upravit | editovat zdroj]

  • Mělká tachypnoe, vystupňovaný inspirační stridor;
  • často motorický neklid, u dětí i pláč;
  • ve spojení s odynofagií (epiglotitida) je pro bolest a vyčerpání naopak častá apatie a antalgické chování!!;
  • děti a dospělí zaujímají polohu v sedě, v předklonu s pootevřenými ústy a s předsunutou bradou;
  • ležící kojenec hlavu zaklání, aby byl vstup do hltanu co největší;
  • nastupuje cirkumorální a akrální cyanóza;
  • toto stádium je alarmující, zvláště vzniklo-li rychle, jde-li o dítě nebo o kardiopulmonálně nemocného;
  • léčba musí neodkladně uvolnit dýchací cesty;

Stádium sufokace – asfyxie[upravit | editovat zdroj]

Zcela náhlá obstrukce hrtanu[upravit | editovat zdroj]

  • Reflektorická zástava dechu – ve spojení s laryngospasmem, nemocný nejeví známky dýchacího úsilí, rychle nastává zástava srdce;
  • paradoxní pohyby hrudníku – dýchací úsilí se stupňuje, bránice svou kontrakcí působí vpadávání hrudníku.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Symptomatická léčba[upravit | editovat zdroj]

  • akutní subglotická laryngitida – kortikoidy, inhalace studeného vzduchu (vazokonstrikce a dekongesce oteklé sliznice)
  • alergický otok – adrenalin, metylprednisolon, kalcium, antihistaminika
  • oxygenoterapie
  • zajištění přístupu do dýchacích cest

Kauzální léčba[upravit | editovat zdroj]

  • odstranění cizího tělesa z dýchacích cest – Heimlichův manévr, bronchoskopické vyšetření[1]

Urgentní vstup do dýchacích cest dítěte[upravit | editovat zdroj]

Lokalizace koniopunkce a koniotomie.

Endotracheální intubace[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Endotracheální intubace.
  • vyžaduje značné zkušenosti, materiální vybavení a farmakologickou přípravu pacienta.[1]

Koniopunkce[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Koniopunkce.
  • Nabodnutí trachey v oblasti nad prstencovou chrupavkou injekčními jehlami nebo i. v. kanylami.
  • Nejvhodnější je provedení pomocí setu na Seldingerově principu, tj. jehla do dýchacích cest, skrze ní drátěný vodič a po něm dilatátor, na jehož konci je koniopunkční kanyla.
  • Jednou z kanyl může být insuflován do dýchacích cest kyslík, další musí zůstat volné na výdech.[1]

Koniotomie[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Koniotomie.
  • Proříznutí trachey v oblasti nad prstencovou chrupavkou, pod chrupavkou štítnou, kde protínáme ligamentum cricothyroideum (lig. conicum).
  • Nevhodná pro riziko přílišné devastace tenké dětské trachey a nebezpečí aspirace krve zejména z přeťatého istmu štítné žlázy.[1]

Tracheostomie[upravit | editovat zdroj]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Tracheostomie.
  • Chirurgický výkon, který vyžaduje zkušenosti, materiální vybavení a anestezii.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h MIXA, V. Urgentní dovednosti v dětském lékařství. Pediatrie pro praxi [online]. 2007, roč. 8, vol. 5, s. 307-310, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2007/05/12.pdf>. 
  2. a b LEBL, Jan, Kamil PROVAZNÍK a Ludmila HEJCMANOVÁ, et al. Preklinická pediatrie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 106–107. ISBN 978-80-7262-438-6.