Dušení
(přesměrováno z Sufokace)
Dušnost je subjektivní pocit ztíženého a namáhavého dýchání. Dušení (sufokace) je patofyziologický děj mající za následek poruchu transportu kyslíku k cílovým tkáním, provázený objektivními klinickými známkami dechové tísně[1]. Pojem dyspnoe vystihuje objektivní známky dušnosti, tedy to, co lze pozorovat na dušném pacientovi (tachypnoe, ortopnoe).
Subjektivní projevy dušnosti: Pocit dechové tísně či nedostatku vzduchu. Pacient je úzkostlivý.
Objektivní projevy dušení: tachypnoe, zatahování měkkých částí hrudníku, alární souhyb, dýchání otevřenými ústy a lapání po dechu, drnčivý vdech, bublání z retinovaného sekretu, pískoty a vrzoty ve výdechu, cyanóza sliznic, ticho nad hrudíkem i při usilovných dýchacích pohybech (úplná obstrukce dýchacích cest), ortopnoická poloha.[2][1]
Příčiny dušnosti:
- zevní (zabránění přístupu vzduchu do plic),
- vnitřní (porucha přenosu kyslíku ke tkáním).[1]
Rozdělení dušnosti dle projevů:
- dušnost při vdechu (akutní subglotická laryngitida, akutní epiglotitida, pablánová laryngotracheobronchitida, aspirace cizího tělesa, alergický otok laryngu a subglotického prostoru),
- dušnost při výdechu (akutní bronchiolitida, astma bronchiale),
- dušnost při vdechu i výdechu (akutní bronchopneumonie).[1]
Rozdělení dušnosti dle průběhu:
- akutní (astma bronchiale, aspirace tělesa, akutní bronchiolitida, srdeční selhání, pneumonie, pneumothorax, epiglotitida, laryngitidy, traumata hrudníku, neuromuskulární nemoci),
- chronická (nesprávně léčené astma, cystická fibróza, bronchopulmonální dysplázie, vrozené srdeční vady, extrémní obezita, intersticiální plicní procesy, opakované aspirace, neuromuskulární onemocnění, chronická obstrukce horních cest dýchacích).[2]
Dušnost může být projevem:
- nedostatečného zásobení tkání kyslíkem;
- patologického dráždění dechového centra v prodloužené míše;
- změny kvality a kvantity dechového úsilí.
Příčiny dušnosti[upravit | editovat zdroj]
Dyspnoe respirační[upravit | editovat zdroj]
- Obstrukční typ;
- obvykle se stridorem;
- je buď inspirační (při obstrukci hrtanu), nebo exspirační (průdušky), nebo kombinovaná;
- syndrom spánkové apnoe – dýchací pohyby jsou zachovány;
- u malých dětí na úrovni nosohltanu při hypertrofii hltanové mandle;
- u větších dětí na úrovni mezofaryngu při hypertofii patrových mandlí;
- u obézních dospělých zapadáním kořene jazyka.
- Novorozenci s choanální atrézií – cyklická dušnost s cyanózou;
- novorozenec se normálně nemůže nadechnout ústy (s výjimkou zívání a pláče);
- je to kvůli vysoko postavenému hrtanu, díky němuž může jinak současně sát, dýchat a polykat…;
- to ale nefunguje, v těle se hromadí CO2, až podráždí centrum k zívnutí; děj se opakuje.
- Zvláštní podoba respirační dušnosti – obrna dýchacích svalů, komprese hrudníku, emfyzém, atelektáza plic, pneumothorax, výpotek…;
- dýchací cesty jsou volné, proto chybí stridor.
Dyspnoe kardiální[upravit | editovat zdroj]
- projevy tachypnoe, často záchvatovitě v noci, bolest v srdeční krajině, stridor chybí.
Dyspnoe z hematologických příčin[upravit | editovat zdroj]
- u anémie, bloku přenášení kyslíku….;
- bledost, stridor chybí.
Dyspnoe z poruch CNS[upravit | editovat zdroj]
- útlum dýchacího centra – opiáty, koma, komoce, edému mozku, míšních obrny…;
- dýchání je nepravidelné, porucha vědomí, cyanóza, stridor je druhotný ze zapadlého jazyka.
Hrtanová dušnost[upravit | editovat zdroj]
Z hlediska ORL zaujímá zvláštní místo dušnost při obstrukci hrtanu, proto ji zde vyčleňme.
- Je inspirační, je přítomen stridor, vtahuje se jugulum, nadklíčkové jamky a mezižebří;
- zapojuje se pomocné vdechové svalstvo;
- stridor – směs tónů a šumů v důsledku víření vzduchu a kmitání v oblasti stenózy;
- vtahování měkkých tkání do nitra hrudníku – dáno vzestupem podtlaku v době vdechu;
- často je provázena kašlem, chrapotem, dysfagií, horečkou, neklidem.
Tři stádia hrtanové dušnosti[upravit | editovat zdroj]
Stádium kompenzace[upravit | editovat zdroj]
- Přítomny příznaky popsané výše;
- vdech je prodloužen na úkor přestávky mezi výdechem a vdechem;
- dech je pravidelný, prokrvení je dobré;
- je možná kauzální léčba.
Stádium dekompenzace[upravit | editovat zdroj]
- Mělká tachypnoe, vystupňovaný inspirační stridor;
- často motorický neklid, u dětí i pláč;
- ve spojení s odynofagií (epiglotitida) je pro bolest a vyčerpání naopak častá apatie a antalgické chování!!;
- děti a dospělí zaujímají polohu v sedě, v předklonu s pootevřenými ústy a s předsunutou bradou;
- ležící kojenec hlavu zaklání, aby byl vstup do hltanu co největší;
- nastupuje cirkumorální a akrální cyanóza;
- toto stádium je alarmující, zvláště vzniklo-li rychle, jde-li o dítě nebo o kardiopulmonálně nemocného;
- léčba musí neodkladně uvolnit dýchací cesty;
Stádium sufokace – asfyxie[upravit | editovat zdroj]
- Nepravidelné dýchání, obluzenost a cyanóza;
- vznikne-li náhle → acidóza, srdeční selhání, zástava dechu;
- toto stádium vyžaduje neodkladnou resuscitaci.
Zcela náhlá obstrukce hrtanu[upravit | editovat zdroj]
- Reflektorická zástava dechu – ve spojení s laryngospasmem, nemocný nejeví známky dýchacího úsilí, rychle nastává zástava srdce;
- paradoxní pohyby hrudníku – dýchací úsilí se stupňuje, bránice svou kontrakcí působí vpadávání hrudníku.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Symptomatická léčba[upravit | editovat zdroj]
- akutní subglotická laryngitida – kortikoidy, inhalace studeného vzduchu (vazokonstrikce a dekongesce oteklé sliznice)
- alergický otok – adrenalin, metylprednisolon, kalcium, antihistaminika
- oxygenoterapie
- zajištění přístupu do dýchacích cest
Kauzální léčba[upravit | editovat zdroj]
- odstranění cizího tělesa z dýchacích cest – Heimlichův manévr, bronchoskopické vyšetření[1]
Urgentní vstup do dýchacích cest dítěte[upravit | editovat zdroj]
Endotracheální intubace[upravit | editovat zdroj]
- vyžaduje značné zkušenosti, materiální vybavení a farmakologickou přípravu pacienta.[1]
Koniopunkce[upravit | editovat zdroj]
- Nabodnutí trachey v oblasti nad prstencovou chrupavkou injekčními jehlami nebo i. v. kanylami.
- Nejvhodnější je provedení pomocí setu na Seldingerově principu, tj. jehla do dýchacích cest, skrze ní drátěný vodič a po něm dilatátor, na jehož konci je koniopunkční kanyla.
- Jednou z kanyl může být insuflován do dýchacích cest kyslík, další musí zůstat volné na výdech.[1]
Koniotomie[upravit | editovat zdroj]
- Proříznutí trachey v oblasti nad prstencovou chrupavkou, pod chrupavkou štítnou, kde protínáme ligamentum cricothyroideum (lig. conicum).
- Nevhodná pro riziko přílišné devastace tenké dětské trachey a nebezpečí aspirace krve zejména z přeťatého istmu štítné žlázy.[1]
Tracheostomie[upravit | editovat zdroj]
- Chirurgický výkon, který vyžaduje zkušenosti, materiální vybavení a anestezii.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h MIXA, V. Urgentní dovednosti v dětském lékařství. Pediatrie pro praxi [online]. 2007, roč. 8, vol. 5, s. 307-310, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2007/05/12.pdf>.
- ↑ a b LEBL, Jan, Kamil PROVAZNÍK a Ludmila HEJCMANOVÁ, et al. Preklinická pediatrie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 106–107. ISBN 978-80-7262-438-6.