Myokarditida
(přesměrováno z Myokarditidy)
Myokarditida je proces charakterizovaný zánětlivou infiltrací myokardu s nekrózou nebo degenerací myocytů, zánětlivými změnami intersticia a cévních struktur myokardu. Často bývá postižen i perikard (perimyokarditida)[1]. Myokarditidu je nutné považovat za těžké onemocnění, bohužel často dochází k mylné diagnóze u dětí při nespecifických EKG nebo RTG nálezech.
Příčiny[upravit | editovat zdroj]
- Infekční: nejčastěji viry (Coxsackie A, B, echoviry, polio viry, influenza, adenoviry, rubeola, varicella, spalničky, HIV), vzácně bakterie (streptokoky), plísně, paraziti (Trypanosoma cruzi).
- Imunopatologické: JIA, SLE.
- Toxické – poškození myokardu léky (cytostatika) nebo v důsledku užívání i.v. drog.[2]
- Idiopatické – pacient přijde s dilatační KMP po myokarditidě, kterou my už neidentifikujeme.
- Kombinovaná s následně patologickou autoimunitní reakcí (histologicky nejčastěji lymfocytární myokarditida).
K poškození myokardu dochází buďto přímou invazí infekčního agens (replikace viru), účinkem toxinu (difterický kardiotoxin…) nebo imunitní reakcí proti virovým antigenům[1].
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Od asymptomatického průběhu, až po fatální nezvládnutelné srdeční selhání.[1] Závažnost se zvyšuje s nižším věkem dítěte.
Myokarditidě obvykle předchází virové onemocnění (respirační nebo GIT). Příznaky zahrnují horečku, bolesti hlavy, bolesti v hrdle, únavnost, malátnost, bolesti svalů, zvracení, průjmy atd. [1] Co se týče příznaků kardiovaskulárních, objevují se palpitace, dušnost, bolest v krajině srdeční a vzácně i poruchy vědomí (při AV blokádě)[1].
- Myokarditida u kojenců
- Bývá vážná, dítě je ve vážném stavu, dušné, cyanotické, bývá přítomna horečka, našedlé zbarvení kůže, kardiální selhávání, tlumené ozvy, šelest z mitrální insuficience, až kardiogenní šok.
- Myokarditida u starších dětí
- Příznaky bývají mírnější. U některých může být prvním příznakem např. arytmie (u revmatické horečky je třeba typický A-V blok), ale asi u třetiny nemocných prudký nástup plicního edému či šoku. Obvykle se vyskytuje tachypnoe, zvýšená únavnost a poruchy rytmu.
Diagnóza[upravit | editovat zdroj]
Klademe důraz na správnou diagnózu. Následná opatření mohou mít pro dítě významné důsledky (lázeňská terapie, omezení sportovních činností apod.)
- Fyzikální nález
- Tachykardie, trojdobý rytmus, periferní pulzy oslabené. Na plicích chrůpky, zvětšená játra.
- Laboratorní nález
- Vzestup zánětlivých markerů (nemusí být u virových myokarditid), CK-MB a troponiny, ALT, AST. Dále děláme diagnostický průkaz virologický a ASLO.
- Zobrazovací metody
- EKG normální, ale mohou být přítomny nespecifické změny (nízká voltáž, arytmie),typicky se mění v průběhu dní. RTG srdce je obvykle normální, může být rozšířený srdeční stín[1]. Na ECHU vidíme dilataci, sníženou funkce levé komory a výrazně sníženou ejekční frakci[1]. Jako další zobrazovací metodu můžeme využít izotopové vyšetření (izotop galia se vychytává v zánětlivých ložiscích myokardu[1]). Málo užívanou je biopsie myokardu.
V případě srdečního selhání asi třetina pacientů umírá, třetina přejde do chronicity a třetina se uzdraví. Progrese do dilatační KMP je častá, imunologicky podmíněná (hlavně z chronické aktivní myokarditidy). Chronická perzistující myokarditida nevede k selhání, ale k obtížím (bolesti na hrudi, palpitace).
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Indikujeme klidový režim a dietní opatření (např. zákaz alkoholu).
Následně se léčba zaměřuje na symptomatiku srdečního selhání.
- Ovlivnění afterloadu – ACE inhibitory, které snižují afterload a rozsah poškození myokardu, jedná se o léky první volby (např. kaptopril 0,01–0,03 mg/kg/d).
- Ovlivnění preloadu – diuretika (furosemid 1–5 mg/kg).
- Ovlivnění srdeční aktivity – inotropní látky (dopamin, dobutamin).
- Ovlivnění poruch srdečního rytmu.
Digoxin se používá během prvního dne 0,04 mg/kg/den ve 3 dávkách (1/2-1/4-1/4) a potom 0,01 mg/kg/den ve 2 dávkách. Není věkově omezený a jde podávat novorozencům už po porodu. Zpomaluje frekvenci myokardu a zlepšuje diastolu. Mezi příznaky intoxikace patří zvracení, bradykardie a postupná A-V blokáda na EKG. V případě intoxikace používáme antidotum (Ig proti digoxinu - antidigitalisový globulin). Podávání digoxinu v akutní fázi může vést k nebezpečným arytmiím.
- Imunosuprese
- Aplikace imunoglobulinů i.v. ve vysokých dávkách Je potřeba se vyhnout akutní fázi, při které bychom mohli zvětšit rozsah nekrózy. V akutní fázi virových myokarditid můžeme použít antivirotika (ribavirin), případně léčbu interferonem. Dále podáváme analgetika (např. paracetamol), buďto p.o., případně v infuzi.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Myokarditida (česká wikipedie)
- Myocarditis (anglická wikipedie)
- Myokarditida.cz
- Myokarditida – video
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
- ALENA, Šebková, Zíma ZDENĚK a Kolektiv KOLEKTIV. Praktické dětské lékařství. první vydání. Grada Publishing a.s., 2021. 616 s. ISBN 9788027112005.